Seděl u televize společně s tchánem Ladislavem Vízkem a potil se. Vladimír Šmicer měl nervy, aby Slavia přes Panathinaikos přelezla do play off Konferenční ligy. Nakonec se to zásluhou remízy 1:1 povedlo. „Díky střídajícím hráčům zvládla Slavia závěr dobře. Posledních dvacet minut odehrála excelentně,“ vyzdvihuje legenda českého fotbalu přínos náhradníků. Ještě kvůli jedné věci byl Šmicer nervózní. Je ambasadorem Konferenční ligy, v Nyonu bude za čtrnáct dní losovat základní skupiny. „Rád bych z osudí tahal míček se jménem Slavie,“ usmívá se.
Souhlasíte s tím, že Slavia měla zápas pod kontrolou až v posledních dvaceti minutách a že do té doby se mohlo stát cokoliv?
„Rozhodně. Všichni říkali, že to bude těžký, ale málokdo si uměl představit, jak moc. Já jsem na Panathinaikosu hrál. S Lensem i s Liverpoolem. Sice na větším Olympijském stadionu, nicméně vím, jakou kulisu dovedou lidi vytvořit. Na tomto menším stadionu to bylo opravdu peklo. Fanoušci vytvořili neskutečnou atmosféru, Panathinaikosu to hrozně pomohlo, oproti prvnímu zápasu v Praze předvedl diametrálně odlišný výkon. Na některé hráče Slavie to dolehlo, hlavně na začátku. Kvůli tomu byla pod tlakem a opravdu bylo štěstí, že do půlky nedostala branku. Domácí měli velké možnosti, gól v klidu dát mohli, výborně ale čapal Mandous.“
Klíčová postava postupového zápasu?
„Ano. Na to, v jakém prostředí se hrálo, působil neskutečně klidně. Smekám před ním. Extrémně to pomáhalo i klukům před ním. Do budoucna to je pro ně obrovská zkušenost, takový zápas v české lize nehraješ. Ani derby tak bouřlivou atmosféru nemá. U televize jsem měl strach, aby to kluci zvládli. Bylo to na hraně.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
