Na jaře pozvedl Slovácko z druhé poloviny tabulky až na šesté místo. Dvě kola před koncem s ním dokonce živí teoretickou naději na čtvrté místo, znamenající vstupenku do Evropské ligy. Na Liberec ztrácí pět bodů. „Docela se tomu sci-fi příběhu směju, ale jdeme za tím,“ říká kouč Svatopluk Habanec, jehož tým v odvetách nasbíral už dvacet bodů.
V jaké fázi budování týmu se nacházíte?
„Když jsme před rokem začali se změnou stylu, mělo to mít dvou až tříletý vývoj. Dá se říct, že jsme ho malinko přeskočili, ani jsem to nečekal. Hra je trochu jiná. Už to není o tom, že se spoléháme na to, jestli Libor Došek vyhraje hlavu a za ním budeme sbíhat. Potřebujeme, aby stopeři hráli víc od sebe, zapojili se i gólmani. Prostě nechceme ztratit balon, ať už je to při nákopu, rozehrávce nebo autovém vhazování. Potřebujeme, aby byl míč v našem držení. Samozřejmě je vše ovlivněné i soupeřem, kde na hřišti po nás jde a v jaké kvalitě.“
Mělo v sobě mužstvo automatismus, že se většina míčů řešila nákopem na útočníka Liborovi Doška?
„Třeba výkop byl z devadesáti procent nákop. Teď se snažíme také rozehrávat od stoperů. Myslím, že i Liborovi tento nový styl vyhovuje. Ač to tak nemusí vypadat, i jemu svědčí fotbalovost. Absolutně mu zakazuju, aby se pohyboval v křídelních prostorech. Tam nemá co dělat. Má být v šestnáctce, kde je jeho největší síla. Je dobře, že se góly rozmělnily na víc hráčů. Ať už je to Kerbr, Valenta, Petr nebo i Jarda Diviš.“
Co jste si říkal po podzimu, když jste měli 19 bodů?
„Že to není nějaká velká paráda. Ano, nebudu zastírat, že prvotní je udržení. To je základ všeho. V mládeži se dá vyloženě dívat na hru, na této úrovni to musí být spojené s výsledky. Celý podzim jsem se díval spíš dolů než nahoru. I teď sleduju spíš to, co je pod námi, i když už asi pět nebo šest kol nepřemýšlíme, že bychom mohli vplout do sestupového pásma. Vstup do jara byl nad očekávání, od té doby si ho užíváme. Myslím, že jsme šli herně nahoru a je to vidět i na výsledcích.“
Cítil jste už v zimě, že půjdete nahoru?
„Zimní příprava byla velice dobrá. Když pošlu hráče do lesa a budeme běhat pětatřicet minut v kuse, uběhneme zhruba sedm kilometrů. Tepová frekvence bude někde na hranici 155, 160 tepů a splníme si fyzickou normu. Když udělám pětačtyřicetiminutový přihrávkový trénink, dostanu se na stejnou tepovou tendenci, ne-li o pět tepů vyšší. K tomu je tam zápasový pohled, přihrávka, odskočení, mluvení na sebe. A zjistím, že za tu dobu se každý hráč dotknul dvě stě padesátkrát až dvě stě osmdesátkrát míče. Já říkám, že v každém věku se dá posunout. A to záleží i na tréninkovém procesu. Nesouhlasím s tím, že když hráč do sebe v mládeži nedostane techniku, tak už ji nenatrénuje.“
Dvě kola před koncem máte pořád šanci na čtvrté místo. Ztrácíte na něj pět bodů. Co vy a pohárová Evropa?
„Říkám tomu sci-fi příběh a docela se tomu směju. Ale když uděláme šest bodů a Liberec jeden, jsme čtvrtí. Jdeme za tím. Může to být ještě zajímavé. (úsměv)
Vedení vám vypsalo speciální prémie, že? To je pěkné…
„Souhlasím. Vedení nechce sezonu jenom dohrát. Byl to velice vstřícný krok. První cíl je nespadnout ze šestého místa. Myslím, že skončíme šestí nebo čtvrtí. Na páté místo to moc nevypadá, musela by se stát souhra náhod.“
Budete ve Slovácku pokračovat?
„Stát se může cokoliv. Ale mám tady smlouvu ještě na rok. Řeším přípravu, posily a jako šéftrenér řeším chod celého klubu jako takového. Tahle práce mě velice těší. Zatím nikam neodcházím. Po posledním utkání s Teplicemi zasedne představenstvo a budeme řešit podobu kádru na příští ročník.“
