„Všichni s námi do Belmonda, hej, hej!“ Kotel fanoušků za brankou Androva stadionu po výhře 3:0 nad Moldavskem a postupem na EURO 2024 slavil s českými fotbalisty novým pokřikem reagujícím na víkendové události. Právě ty nicméně byly tlumičem euforie, stejně jako překvapivá rezignace trenéra Jaroslava Šilhavého. Jak to v Olomouci vypadalo v útrobách u kabin?
Když kouč Jaroslav Šilhavý oznámil hned po utkání do kamer České televize, že se s realizačním týmem, tedy včetně manažera mužstva Tomáše Pešíra, navzdory postupu rozhodl u reprezentace skončit, hráči v šatně ještě nic netušili.
Oblékli se do červených triček s nápisem Jedeme na EURO a pustili reproduktor na plné pecky. Z kabiny zněl například hit C'est La Vie od Karla Gotta nebo Příběh nekončí ze Superstar.
O pár metrů dál se předseda FAČR Petr Fousek objímal s technickým ředitelem Erichem Brabcem, po chvíli se šéf asociace poplácal i s členem komise rozhodčích Antonínem Kordulou.
V tu dobu už Fousek jako jeden z mála znal Šilhavého rozhodnutí, trenér mu jej sdělil krátce před tím, než šel mluvit do televize.
Skalní příznivci a rodinní příslušníci hráčů čekali před hlavním vstupem Androva stadionu, občas je někdo z aktérů dorazil pozdravit. Například hrdina zápasu, útočník Tomáš Chorý, dojatě debatoval s manželkou Terezou.
To už číšník v saku z VIP zóny nosil na tácech do šatny sklenice čepovaného piva.
Jen na členech realizačního týmu, kteří korzovali útrobami, například Pešírovi či trenérech gólmanů, nebyly vidět emoce. Neutrální výrazy hovořily za vše.
Když Fousek popřál moldavské delegaci bezpečnou cestou domů, někdo zavelel, ať se všichni odeberou do kabiny. Bylo jasné, že do ní právě z druhé strany chodby zamířil Šilhavý se záměrem oznámit mančaftu to, co už zhruba před čtvrthodinou prohlásil do kamer.
Pokud někdo z hráčů kouknul na telefon, vybafla na něj horká zpráva ze sociálních sítí, kde již informace o Šilhavého rezignaci kolovala. Přesto nastalo hrobové ticho, kouč se zrovna loučil. Vzápětí ho vystřídal dlouhý potlesk, aplaus. Fotbalisté v čele s kapitánem Tomášem Součkem děkovali Šilhavému za pětiletou štaci. Stejně tak předseda.
Pak konečně, zhruba hodinu po utkání, hráči přišli mezi novináře. „Mrzí nás to, stál jsem za ním celou dobu,“ popisoval Souček. „Smíšené pocity,“ přidal David Douděra. „Byl jsem tady poprvé, chtěl jsem na hřišti jako vždycky nechat všechno a odvděčit se trenérovi. Ale bohužel skončil...“ litoval Chorý.
Pak Šilhavý dorazil o patro výš na tiskovou konferenci, kde vysvětlil své kroky. Byla na něm znát úleva, oproti nedělnímu rozhovoru i mnohem lepší nálada. Už se i usmál jako dřív. Spadl z něj tlak, cíl splnil, byť s netradičním vyústěním v tom, že u finálového turnaje v Německu už nebude.
„Je to takové divné, ale rozhodnutí padlo už před zápasem. Také mohl dopadnout opačně, což by bylo mnohem horší. Jsem rád za kluky, musím jim poděkovat, odvedli skvělou práci po tom všem, co se dělo kolem nároďáku poslední týdny,“ uvedl.
Načež Šilhavý vstal, rozloučil se s médii. Někteří žurnalisté v press centru mu začali tleskat, on jim zamával – a tím skončila jeho éra u národního týmu.
Po půlnoci hráči vyrazili před stadion, udělali krátké „mašinkové“ kolečko před fanoušky, čímž poslední reprezentační sraz tohoto kalendářního roku zhasl.
Češi zamířili do NH hotelu, zatímco Moldavané do známé pivnice Drápalův Lokál v centru Olomouce. Naproti dnes už profláklému Belmondu.
