Rychlá akce. Něco jako když na vás uprostřed noci ve spánku chrstnou studenou vodu, řeknou „svlíkat z pyžama“ a „nástup na buzerplac“. To je nadsázka, ale Lukáš Droppa ve chvíli, kdy se dozvěděl o své nominaci do reprezentace, měl taky pořádnou honičku. „Chtěl bych být šokovaný, ale není na to čas,“ směje se záložník ruského Tomsku, který byl dodtačně dnominován společně s Jaromírem Zmrhalem a Milanem Škodou ze Slavie.
Byl to jen další klidný večer v Rusku. Malá dcera už spí, Lukáš Droppa s přítelkyní jsou doma... A najednou telefon, a život se ve vteřině změní. Zkrásní. Z hráče, který byl ještě v létě bez angažmá, je dneska reprezentant.
Máte fofry?
„Strašný. Hned jsem musel řešit letenky pro sebe, přítelkyni a mimino. Svaz by mi tohle všechno zajistil, ale já vím, jak to tady z Tomsku lítá, a proto jsem si to radši zařídil všechno sám. Je to přece jen rychlejší.“
A teď ta hlavní otázka. Pro všechny je to bomba, a co pro vás?
„No jasně. Jakmile jsem se to dozvěděl, bylo to úžasné, ale na druhou stranu v té hektice si to ani pořádně neuvědomuju, nemám na to vůbec čas. (smích) Hodně známých a blízkých mi přálo, ale taky se najde i spousta negativních reakcí.“
Negativních?
„Já to čekám. Víte co myslím, takové to „nějaký Droppa, kdo to je, kde se vzal“. Ne všichni sledují všechny zahraniční soutěže, vědí o vás. Ale tohle beru jako známku, že trenéři to mají hodně vysledované.“
Jak probíhal ten moment, kdy jste se to dozvěděl?
„Dozvěděl jsem se to asi dvě hodiny před vámi. (Rozhovor probíhal včera v šest hodin odpoledne.) Tady v Rusku bylo už kolem osmé deváté večerní, takže jsem se hned vrhnul na letenky, protože jsme se domluvili, že ve dvanáct v poledne už se budu hlásit v Praze na Strahově na tréninku. Věděl jsem, že spát budu nějakých šest sedm hodin, než budu muset vstávat na letadlo.“
Váš příběh je docela drsný, dost lidí si vás bude pamatovat ještě z Baníku, ale pak jste se trochu ztratil v zahraničí, při angažmá v rumunském Pandurii jste se dostal do křížku s klubem, který vám přes půl roku nic neplatil, šel do bankrotu. To je pár měsíců stará událost, letos v létě jste byl nezaměstnaným hráčem, pak se udál váš odchod do ruského Tomsku. Je vůbec možné, abyste v takové situaci aspoň krátce pomyslel na to, že je tady nějaká reprezentace?
„No je to bláznivé, to uznávám. Chtěl bych být šokovaný, ale fakt na to není vůbec čas. Ale dneska vidím, že reprezentace je opravdu otevřená všem, už od dob
Pavla Vrby
se do ní dostávalo víc a víc kluků z české ligy. Dřív jelo dvacet hráčů ze zahraničí a tři z domácí soutěže, teď je situace jiná. V zahraničí už nás moc není, ani bych si nevyjmenoval přesně kluky, kteří hrají lepší soutěž než já, když si vezmu, že ruská liga je nějaká sedmá nejlepší na světě. Vláďa
Darida
v Hertě, další kluci z bundesligy jako
Pavel Kadeřábek
, Theo
Gebre Selassie
... Moc jich není, třeba v Turecku nemají lepší ligu než v Rusku, pak je tu třeba Švýcarsko, kde hraje výborná Basilej, ale obecně liga to není lepší.“
Umíte v tomhle vzrušujícím okamžiku bezvadně argumentovat.
(smích) „Já už při příchodu do Tomsku věděl, že na mé pozici (defenzivní záložník) jsou v reprezentaci nějaké možnosti, do toho přišlo zranění některých hráčů.“
Vidíte, a hned vás čeká zápas v Německu, v zemi posledních mistrů světa. Ani teď vás nevykolejím?
„Zase musím říct, že času přemýšlet nad těmi věcmi je hrozně málo. Vím, s kým hrajeme, samozřejmě, ale třeba se musím přiznat, že nevím kdy. (smích) Jestli je to pátek, sobota.“
Pro obecnou veřejnost je fakt, že jste v nominaci, asi hodně překvapivý, ale co vy? Měl jste alespoň nějaké indicie, že se to může stát?
„Od jednoho člověka jsem se asi týden zpátky dozvěděl, že mě trenéři z reprezentace sledují, takže jsem tušil, že mě budou mít sestřihaného. Ale pak při nominaci jsem nebyl ani mezi náhradníky, tak jsem to pustil z hlavy. Teď jsem odehrál poslední zápas doufám kvalitně (Tomsk remizoval s Uralem 1:1, Droppa odehrál 84 minut), asi i proto to nakonec dopadlo. Myslím, že herně se mi teď daří.“
Víte už, s kým se potkáte v kabině? Poznáte tam někoho?
„Mám v tom trochu guláš. (smích) Myslím, že tak proti půlce jsem hrál, nebo jsem s nimi byl v týmu. Potkávali jsme se s Láďou Krejčím, Vencou Kadlecem. Znám všechny snad kromě dvou tří kluků.“
Je tahle událost pro vás inspirací do budoucna? Něco ve smyslu, že navzdory tomu, čím jste si prošel, jste to dokázal?
„Určitě, procházím poslední dva tři roky hodně zvláštním obdobím, vesměs horším. A ty problémy navíc pořád pokračují. Už tři čtyři měsíce trvá čekání na rozhodnutí ve sporu s Pandurii, měla by to být přitom formalita, ten spor musím vyhrát, ale ty peníze, co mi dluží, už stejně asi nikdy neuvidím, protože klub jde do bankrotu. Ale za tu dobu jsem se naučil být vůči negativním věcem imunní, neřešit pořád peníze, to by se z toho člověk zbláznil. Nejsem úplně šťastný, protože člověk řeší, aby bylo hlavně postaráno o rodinu, ale na druhou stranu to vyvažují jiné věci. Třeba tahle nominace.“
