Český záložník Tomáš Rosický byl ze sobotního večera pořádně rozladěn. Vítězství nad Polskem (2:0) označil za nejhořčí v životě. „Je pěkné, že jsme vyhráli, a zároveň hořké, jak to celé dopadlo,“ vzdychl.
Teoretická šance stále žije. Má ale smysl o ni ještě bojovat?
„Naděje jsou opravdu malé, ale pokud budou, tak ve středu musíme porazit Severní Iry a pokusit se o nemožné.“
Nebude však chybět motivace?
„To bych neřekl. I když postup je hodně nepravděpodobný, tak malá šance pořád je. Do každého utkání jdete s tím, že chcete vyhrát. To je jasné. Zároveň musíme doufat v zázrak, že Slovinci ztratí body v San Marinu.“
| "SLOVÁCI BY BYLI V PYTLI" |
| Já teď můžu litovat toho, že jsem se nevrátil už na utkání se Slovenskem. Byli by v pytli, se mnou bychom tam vyhráli.“ |
Věříte v zázraky?
„Věřím. I když jsem si to nemyslel, tak někdo třeba říkal, že se musí stát zázrak, abych se po zranění vrátil na hřiště. A já se vrátil.“
Prohra Slováků musela být nepříjemným šokem…
„Můj tip byla remíza, prohra mě překvapila. Takhle prohrát před vlastními fanoušky, to je strašné. Tímhle si sami sobě zavařili, protože jestli půjdou do baráže, tak nepostoupí.“
Sledovali jste výsledek?
„Já teda vůbec. Až za stavu 2:0 jsem se Ivana (Haška) ptal, kolik hrají, ale nechtěl mi to říct. Hned mi to bylo jasný. Já teď můžu litovat toho, že jsem se nevrátil už na utkání se Slovenskem. Byli by v pytli, protože se mnou bychom tam vyhráli.“
Neštve vás tedy, že jste se snažil vrátit co nejdříve a nakonec je to k ničemu?
„Samozřejmě, že mě to strašně mrzí. Na mistrovství světa jsem moc chtěl.“
Bylo ale vůbec reálné, abyste na Slovensku nastoupil?
„Bylo, vždyť jsem hrál o čtyři dny později.“
Ale to byl lehčí soupeř – San Marino.
„Myslíte?“
Ano.
„Tak jasně, že se Slováci nedají porovnávat se San Marinem, ale jak sami vidíte, tak to nejsou žádní zázraci.“
