Téměř celý den stál u v jednací síni u pultíku a více než čtyři hodiny se obhajoval proti obvinění z pokusu o zneužití pravomoci úřední osoby, o porušení povinnosti při správě cizího majetku a o zjednání výhody při zadání veřejné zakázky. Zdeněk Bříza, někdejší ředitel ministerského odboru sportu, ve své řeči zpochybnil pronesenou obžalobu. „Všechno vzniklo na odposleších, které jsou podle mého zhruba jedním procentem komunikace, jež jsem vedl se sportovním prostředím. Jsem z toho smutný, už tři roky,“ pronesl s odkazem na začátek celé dotační kauzy.
Státní zástupce Ondřej Trčka pronesl obžalobu. Jak ji hodnotíte?
„Obžaloba zasáhla do živého dotačního procesu a vyvodila nesprávné záběry. Snažil jsem se prokázat, že chyběla ještě spousta kroků, než se nějaké finance vyplatily příjemcům. A zároveň jsem poukázal na jednoznačné chyby, při kterých došlo v pro mě zásadní obžalobě, že jsem zvýhodnil fotbal o devatenáct milionů. Senzace to není.“
Podle vašeho názoru došlo k nepochopení systému rozdělování dotací na ministerstvu?
„Je to tak. Systém byl samozřejmě strašně složitý. Navíc se to vůbec nezdá, ale na zpracování bylo velmi málo času, v odboru sportu pracovalo pětadvacet zaměstnanců. Ve veřejnosti panuje mylná představa, že na ministerstvu se nic nedělá, ovšem zainteresovaní lidé opravdu makali. Neměli na starost jen dotace, zabývají se spoustou dalších aktivit a procesních záležitostí jako je antidoping, akreditační záležitosti a další věci. Takže na to bylo strašně málo času. Ke všemu šlo o dobu, kdy se státní rozpočet pro sport výrazně navýšil. Všichni od toho měli velká očekávání, proto bylo vše velmi hektické.“
Nemohla hektika vést ke vzniku závažných chyb?
„Jistě, mohla. Ale rozhodně ne vědomě. Všechno vzniklo na odposleších, které jsou podle mého zhruba jedním procentem komunikace, jež jsem vedl se sportovním prostředím. Jsem z toho smutný, už tři roky. Není to žádná legrace, nikomu bych to nepřál zažít. Věřím v nestrannost soudů a v to, že moje důkazy vyhodnotí tak, aby mě očistily.“
Vaše obhajoba trvala dlouhé čtyři hodiny. Navíc zítra (ve středu) ještě budete pokračovat.
„To je moje slabost. Na začátku jsem to připodobnil ke stromu, který má kořeny, větve, haluzky lístečky a já mám tendenci jít až k lístečkům. To samozřejmě zdržuje a odvádí pozornost. Na druhou stranu mi přišlo, že moje připomínky mají hlavu a patu a že by měly zaznít. Dokonce jsem věděl, že si v některých věcech mohu uškodit. Bylo mi zřejmé, že obžaloba nedisponuje takovými informace, jako mám já. Stejně jsem naplno řekl, jak to bylo. V jednom bodě jsem dokonce obžalobu hájil, že postupovala, minimálně dle svých informací, dobře.“
