Před dvěma lety se opřel do poměrů v nižších soutěžích i chování fotbalové generality. A nakonec ho zbavili členství ve fotbalové asociaci… Petr Špaček, dnes čestný předseda třetiligového Sokola Živanice, by mohl cítit zadostiučinění. „Jsem rád, že jsem se toho dožil. Fotbalová chobotnice je nyní ochromená, je potřeba usekat chapadla. Jestli se fotbal nezmění, pak s ním můžeme skončit,“ říká. V rozhovoru pro server iSport.cz hovoří o třetiligové sezoně 2018/19 s Vyšehradem či šíbrovi Romanu Rogozovi a jeho vztazích s Jozefem Chovancem a míní, že by mělo dát vedení FAČR funkce k dispozici. „Předseda Malík mě nutil k tomu, ať svou kritiku stáhnu,“ vzpomíná.
Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděl, že se rozjelo vyšetřování korupce ve fotbale?
„Upřímně řečeno to pro mě bylo nečekané, to říkám narovinu. Když mi přišly od známých první zprávy, ani jsem tomu nemohl uvěřit. Shodou okolností jsem minulý týden napsal dopis, ve kterém jsem se vyjadřoval k situaci v českém fotbale a k tomu, co se změnilo za dva roky. Změnilo se toho dost – ale všechno k horšímu. Je to hrozné. A do toho přišlo v pátek překvapení. Tak jsem to třeba přivolal.“ (směje se).
A pokud jde přímo o jméno místopředsedy FAČR Romana Berbra?
„Samozřejmě mi to dává logiku. Pan Roman Berbr je naprosto klíčový člověk. I když nebyl oficiálně předsedou, řídil veškeré struktury, celý svaz. O tom jsem byl vždy přesvědčen. Všechno se k němu sbíhá. Takže jestli mě překvapuje, že na to došlo, jeho účast mě nepřekvapuje vůbec... Považuju ho za hlavu všeho.“
Využívali rozhodčí či šíbři, kteří se ve fotbale pohybují, jeho jméno jako záštitu?
„Přímo ho nejmenovali, ale ten hořký pocit, kam a ke komu to vede, máte. Často nám dávali najevo: Co chcete? Vy, kteří si stěžujete? Mělo nám být jasné, že když jsme si dovolili ozvat se, je naší povinností trpět.“
Můžete detailněji popsat, co se poslední dobou v nižších soutěžích dělo ve srovnání s dřívějškem?
„V našem případě se jednoznačně přitvrdilo. Trvale jsme pronásledovaní, šikanovaní, dávají nám nesmyslné pokuty. Náš hráč dostal za dvě žluté karty trest na pět zápasů, k tomu třicet tisíc pokuta za špatnou pořadatelskou službu bez diváků a mezitím sto dvacet tisíc za to, že nemáme mládež, kterou máme. Upravují si pravidla podle svého, i v průběhu soutěže. A jak jsem slyšel, nejsme jediní, kluby se opravdu dělí na ty, které jedou v rychlovlaku, na ty, co normálně, a pak ty, které končí v dobytčáku a jsou odsouzené k záhubě. Takhle to dělili. Má zkušenost je, že je všechno horší. Co si rozhodčí dovolili i v domácích zápasech, to bylo neuvěřitelné. A před očima delegátů. Jenže všichni jsou propojení. Psali jsme na svaz podněty, nikdy jsme jim ani nestáli za odpověď. Byli jsme pro ně póvl. Fotbalová asociace by měla být pro všechny servisní organizací, měla by pomáhat a radit. Ale oni trvale škodili. Zvlášť vybraným klubům. A naopak byly takové, které to podporovaly, na zápasech se nám jejich funkcionáři i diváci vysmívali. Slyšeli jsme: To ještě uvidíte, co s vámi rozhodčí udělá! Lidi to začali bohužel v českém fotbale pokládat za standard. Pak to spěje k tragickým koncům.“
Platí to tedy i v tom směru, že kluby ve velkém platí rozhodčím?
„Slýchám to i dnes. Ale daleko víc se mluví o sázení. Podstatně víc. Zvlášť v nižších soutěžích, jako je třetí liga, divize. Zaslechnete to od hráčů, funkcionářů, diváků, ale oficiálně to nikdo neřekne. A ani nemůže, protože důkazy, jak po mně chtěli i na svazu, nemáte. To, co se ukazuje teď, je jenom špička ledovce. My ve třetí lize už raději hrajeme s béčky ligových klubů, protože v těchto utkáních jde většinou o fotbal, nebývají tam jiné zájmy. A ani se na ně tolik nesází, protože to jde hůř, nevíte tolik, kdo nastoupí. Nemám nic proti zápasům, jako byl třeba s Pardubicemi, který jsme prohráli, ale nedali šance, rozhodčí ho řídil naprosto férově. Oni dali penaltu, my ne. Nemám k tomu co říct. To samé v Hradci. Chraň pánbu, že bych říkal, že všichni rozhodčí jsou špatní. Mám pocit, že hlavně ti mladí mají zájem na tom, aby se mohli ukázat a jít výš. Ale ti vyhlášení, starší, ti vás zaříznou jako podsvinče, vysmějí se vám – a ještě napíšou takový zápis, že dostanete pokutu. To, co se děje v některých zápasech, je donebevolající.“
Ve vyšetřování figuruje i zápas, v němž jste na jaře 2019 s Vyšehradem prohráli 1:2, přičemž měl být také ovlivněn. Jaké byly zkušenosti s tímto klubem a jeho sportovním manažerem Romanem Rogozem, jenž v kauze figuruje?
„Potkali jsme se s nimi jen krátce a neměli jsme postupové ambice. Na Vyšehradě je rozhodčí tlačil, ale způsobem, řekl bych, nenápadným. Nebyl to zářez. Bylo vidět, že má zápas směřovat k vítězství Vyšehradu, ale hráli jsme po mém kritickém vystoupení, bylo to decentní. Zažil jsem ovšem to, co se všude popisuje: přijel předseda komise rozhodčích pan Jozef Chovanec, kterého jsem si vážil jako hráče a kterého si hrubě nevážím jako trafikanta na fotbalovém svazu. Poté, co pokoukal chvíli na fotbal, odešel nahoru do místnosti, kterou tam má pan Rogoz, a v družném hovoru zapíjeli fotbalové dění. Veřejně, bez jakýchkoli skrupulí. To samo o sobě nevyvolává u lidí nejlepší dojem. Jako když dáváte najevo, že máte bratříčky, ti jsou naši... Je to naprosto špatně. A proto říkám, že pan Chovanec je při vší úctě k jeho kariéře jenom loutka. V životě nedělal nic takového, aby řídil komisi rozhodčích.“
A co inkriminovaná jarní odveta?
„Vyšehrad tehdy potřeboval vyhrát a rozhodčí Hájek nás seřezal jako koně, i když jsme hráli dobrý fotbal. Trenér Oliva dostal červenou kartou, protože řekl, že je to stejně podvod, a vyfasovali jsme dvacet tisíc pokutu. To by nám teď měli vrátit… Z toho, co zjistila policie, jednoznačně vyplývá, jak to bylo. Že bylo dané, jak má zápas dopadnout. Takovým věcem se nemůžete ubránit – a nejen my. A delegáti rozhodčí pokryjí. Už jsem několikrát navrhoval, ať se zveřejňují jejich hodnocení. Ale to nechtěli. Nejen někteří rozhodčí, ale i delegáti by měli rychle odejít.“
Bylo všem ve třetí lize zřejmé, že Vyšehrad musí postoupit do druhé ligy?
„Z vlastní zkušenosti to nemohu potvrdit. Ale přesně tohle jsem zaslechl. Mluvilo se o nich jako o prominentech. A že jsou nedotknutelní, protože pan Rogoz je kamarád s panem Berbrem a panem Chovancem, že mají našlápnuto tam, kam chtějí. A to se jim povedlo. I když na druhou ligu nemají stadion, hrají na Strahově, což je podle mě blbost. Ale to je jejich věc. Tam nechodí diváci, ani když můžou. Jinak o panu Rogozovi jsem vždy slyšel, že je to v Praze šedá eminence, ale do styku jsem s ním nepřišel – a ani mně to nevadí.“
Nakolik se vědělo o tom, že je jedna ruka s rozhodčími? A že mu pomůžou výš?
„To bylo všeobecně známé. Bylo to veřejné tajemství. Ani jsem neměl pocit, že by se tím někdo chtěl tajit. Naopak, dávalo se to najevo, aby všichni věděli.“
Pasuje na praktiky v nižších soutěžích termín „organizovaný zločin“?
„Nemám právnické vzdělání, ale myslím si, že ano. Protože ty struktury a pavučiny byly tak propletené a provázané. Třeba tím, jak je řízena, považuju naši skupinu ČFL za neregulérní. Dopředu se mluvilo o tom, kdo má postoupit. A že my máme konečně sestoupit. Kluci mají malé možnosti dostat se výš, někteří hráči chtějí raději skončit.“
Když jste viděl tablo „hříšníků“, kteří jsou podle policie zapojeni do korupce, řekl jste si: Tak to se nedivím…?
„Naopak. Když jsem to ve Sportu viděl, řekl jsem si: Spousta rozhodčích tam chybí. A doufám, že se hodně bojí a dojde na ně. A že se mají čeho bát. Stává se, že v takových kauzách někdo na někoho něco shodí, pod záminkou, že by z toho mohl snáz vyváznout. Semele se spousta věcí kolem. A celé se to týká i některých dam, které nám pískaly, i to jsme zažili. Jedna tam chybí. Minimálně jedna... Na některé mančafty jezdí často stejní rozhodčí, to také není jen tak. Celkově se musí přerušit spousta pavučin a začít úplně jinak. Svolávají schůzky, mají tajné klíče, kdo pojede na zasedání a valné hromady, to přece není myslitelné. Kde to jsme?! Všechno musí být veřejné. Ještě štěstí, že na Moravě jsou v opozici, jinak by to bylo úplně hrozné. Takže doufám, bude další tablo – s těmi, které bych tam chtěl vidět. A hodně rád. Stejně jako aby se někteří rozhodčí omluvili hráčům, které nechali bez trestu úmyslně brutálně zfaulovat.“
Vás osobně zbavili členství ve FAČR, jste „jen“ čestným předsedou živanického klubu. Budete chtít v tomto směru něco podnikat?
„Vyloučením se mě tehdy zbavili. Asi si ještě nestačili ve stanovách odhlasovat zastřelení na Strahově pro výstrahu… Jak mi napsali, vyšší trest není. Jsem vděčný za podporu z některých klubů, ale nechtěl jsem jim dát polibek smrti. Všem, kdo mě podpořili, děkuju, zejména iniciativě Čistý fotbal, a panu Popperovi z Litoměřic (bývalý rozhodčí). Když jsem měl poraženecké nálady, říkal mi, že má cenu se o to poprat. Ne že bych byl ješitný a chtěl bych, aby se mi někdo omlouval, ale rád bych se dožil reakce za to, jak se chovali k celému klubu. A jestli se pan Malík (předseda FAČR) snad divil tomu, co se stalo… Proboha, ten člověk žil v Austrálii, nebo kde?! A když jsem si přečetl, že za to, co sedělo, můžeme všichni, že se kluby neozvaly, tak tím mě zvedl ze židle a smrtelně urazil.“
Jak to?
„Ano, některé kluby se neozvaly, protože vím, jak je zastrašovali. A když jsem se přihlásil já, pan Malík seděl v komisi, která si mě pozvala, a nutil mě, tlačil na mě, ať svou výpověď stáhnu a odvolám. Že se to pak vyřeší nějakým menším trestem. Řekl o mě, že poškozuju fotbal, pak mi napsali, že jsem nenapravitelný a že mě vyloučí. A teď se diví? Kdyby tihle lidé měli trošku sebereflexe a služnosti, tak dali své funkce k dispozici. Ať je to Malík, Chovanec, nebo další. A měli by tam jít zpátky lidé, kteří chtěli svaz vyčistit, a ti, kteří tam za Berbra nechtěli jít.“
Věříte, že celá kauza bude dotažena do konce a že se ve fotbale něco zásadně změní?
„Chci tomu věřit. Hodně. Přesvědčuju sám sebe. Jestli se to nestane teď, pak už se nemá cenu fotbalem zabývat a můžeme s ním skončit. Je to poslední možnost. Celé se to přenáší i výš. Trpí tím i naše fotbalová diplomacie, je slabá. Pomalu se z nás stávají v Evropě otloukánci, moc tam o nás nestojí. Jsme na úrovni fotbalových trpaslíků. A jsme zase u toho: Kdo vlastně řídí naši fotbalovou diplomacii? Dagmar Damková.“
Takže jste spíš optimista?
„Fotbalová chobotnice je nyní ochromená, ale je potřeba usekat chapadla, jinak se z toho nevymotáme. Ale mám samozřejmě radost, že by se mohlo něco hnout k lepšímu. Zatím je to naděje, budeme v to všichni doufat.“
