Reportáž z místa, kde je Maradona bohem: Diego je všude, pod kůží i v občance | iSport.cz
3. prosince 2020 • 18:08

Reportáž z místa, kde má bůh číslo 10: Diego je všude, pod kůží i v občance

Autor: Alessandro de Felice
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
SÁZKAŘSKÉ TIPY: Baník ztratí ve Zlíně, Sparta od Boleslavi gól nedostane
Sportovci na sítích: Karlos ukázal nahou Lelu, Cibulková se kaje kvůli očkování
VŠECHNA VIDEA ZDE

Bratr, přítel, otec, symbol. Neapol nadále roní slzy pro zesnulého Diega Armanda Maradonu. „Jsem zdrcena bolestí. Pro nás všechny byl jako člen rodiny.“ Ze slov Teresy Ioriové, několikrát oceněné autorky lahodné pizzy, prýští veškeré utrpení města, které vzdává poctu tomu, kdo Neapol vzkřísil z popela zemětřesení v Irpinii v roce 1980. Dostal ji do popředí urychlením procesu hospodářského oživení a hlavně pokořením nadměrné síly severní Itálie a odvěkého velkého rivala – Juventusu z rodiny Agnelliů.



Diego Armando Maradona zosobňoval město Neapol tak, jak se to ještě nikomu nepodařilo. Ztělesnil pocit satisfakce a pomsty jeho obyvatel a díky míči jej odnesl až do nebe. Představoval skutečného umělce, schopného přeměnit celé město i jeho obyvatele, kteří jsou extrémními emocemi proslulí. „Do Diega si Neapol projektovala pocit naděje na vykoupení identity,“ říká Jvan Sica, spisovatel, ale především „maradonista“ a autor dokumentu Maradonapoli.

Spolu s univerzitou v Salernu pracuje na vytvoření prvního maradonského studijního centra. Cílem projektu je důkladné studium života a díla legendárního Argentince: od proslulých scén známých třeba z povedeného dokumentu režiséra Asifa Kapadii až po jeho vliv na ekonomický rozmach města, to vše analyzováno pečlivým pohledem vědců z různých odvětví. „Spolu s Pinem Danielem a Massimem Troisim představoval Maradona akcelerátor bahna krásy, jímž se Neapol vždy plavila,“ tvrdí obrazně Sica a bere si při tom na pomoc slavné neapolské rodáky – zpěváka a komika.

Větší než vůdce vzpoury

Hrdost a vykoupení města, které si navzdory každodenním obtížím mohlo díky Maradonovi a fotbalu dovolit několik okamžiků čistého štěstí a dotklo se prstem oblohy, jsou v jeho uličkách dodnes patrné. „Pro Neapol byl ještě větší než Masaniello. Ve srovnání s ním, zkorumpovaným bohatstvím, se Diego nikdy nezaprodal,“ míní Massimiliano Favo, spoluhráč z let 1984 až 1986, tedy prvních dvou roků Diega pod Vesuvem. Odkazuje tím na jednu ze symbolických osob historie města, muže, který v patnáctém století vedl vzpouru neapolské chudiny proti Bourbonům. „Principem vztahu mezi Maradonou a Neapolem je základní aspekt: Diego říkal, co si myslel, a byl na straně lidí. “

Stadio Sao Paolo má brzo nést Maradonovo jméno
Stadio Sao Paolo má brzo nést Maradonovo jméno

Maradona nikdy nezmeškal příležitost zalíbit se – spoluhráčům i svému lidu.

„Chodil si zakopat s dětmi v uličkách,“ vzpomínají pamětníci ve Španělské čtvrti, coby kamenem dohodil od proslulé nástěnné malby, která zvěčňuje Diega v blankytném dresu druhého mistrovského titulu. Largo Baracche, malé náměstí v samém srdci města, se stalo jedním z poutních míst pro mnoho „věřících“, kteří přicházejí vzdát hold tomu, kdo zde získal punc skutečného božstva.

Maradona odstartoval zlatou éru města, na hřišti i mimo něj. Láska lidí k jeho dědictví má různé podoby. Existují lidé jako Salvatore Cierro, kteří jsou příliš mladí a neviděli Argentincovy kousky na vlastní oči, ale rozhodli se vyrýt Diegovu podobiznu na svou kůži. „Vyrostl jsem na otcově VHS, ale kromě pouta s mou rodinou a mým městem, bylo to, co mě přimělo k tetování Maradonovy tváře, jeho genialita na hřišti a jeho neuvěřitelná osobnost, “ podává zaníceně mladík svědectví o tom, jak byla Argentincova přítomnost ve městě silně pociťována i po jeho odchodu.

Jiní zase žárlivě střeží Maradonovu fotografii ve své peněžence jako obrázek skutečného svatého. A pak jsou tu ti, kteří už několik měsíců po jeho příchodu pochopili, že to bude velké, a učinili téměř šílené gesto. „Můj otec v něm viděl neuvěřitelné technické a lidské vlastnosti a okamžitě se do něj zamiloval,“ líčí Diego Armando Maradona Mollica, pětatřicetiletý chlapík, který byl pod jménem a příjmením argentinského šampiona zapsán na matrice. „Když jsem se otce zeptal, proč, řekl mi, že dělá věci dobře, nebo je nedělá vůbec.“

V roce 2007, při televizním vysílání, se pak Diegu Armandu Maradononovi Mollikovi podařilo setkat se svým idolem. „To objetí si stále pamatuji. Byl to jeden z nejlepších dnů mého života. Řekl mi, že ho můj příběh velmi ohromil.“

Diego Armando Maradona Mollica. Jeho otec ho tak pojmenoval, když byl Argentinec v Neapoli pár měsícůDiego Armando Maradona Mollica. Jeho otec ho tak pojmenoval, když byl Argentinec v Neapoli pár měsícůFoto Alessandro de Felice

Láska k Maradonovi je rozpoznatelná ve všech koutech nábožensky a spirituálně založeného města. Z každého rohu se objevují obrázky, svíčky a vlajky na počest „Pibe de Oro“, jak se fotbalistovi také říkalo. A nástěnná malba ve Španělské čtvrti, stejně jako ta svatého Jana v Teducciu, se společně se stadionem San Paolo staly pietními místem, kam lidé přicházejí, aby zanechali vzpomínku a naposledy se rozloučili se svým idolem. Jsou ti, kteří se modlí, ti, kteří nedokážou uklidnit bolest a vzdát se slzám, a ti, kteří spoléhají na obrazy, šály a memorabilie, aby řekli těm nejmenším, co Diego pro město představoval. „Snažil jsem se představit si jeho smrt několikrát, ale nikdy jsem na to nebyl připraven. V této těžké době je minulost bezpečným útočištěm. Stejně jako skvělí umělci nám ukázal jinou realitu a ovlivnil kus našeho života,“ přiznává Sica.

„Všichni máme zlomené srdce,“ přidává se čtyřiapadesátiletý trafikant z via Toledo. „Od té doby, co odešel, jsem se na stadionu už neobjevil, “ upozorňuje. V hluboké atmosféře oddanosti a bolesti, která vyzařuje z ulic města, se nigerijský migrant zdá být jediným šťastným. Mladý muž se baví se svou kytarou zpívající popovou verzi Hallelujah a v celkové náladě smutku vypadá téměř mimo kontext. Takřka nepatřičně.

Stadion, náměstí, centrum…

Zatímco na hřišti se ukázal jako jedinečný, schopný přimět každého, aby si ho zamiloval, a spojil lidi všech fotbalových vyznání a politických myšlenek pod svým jménem, ​​v životě i v Neapoli v 80. letech Maradona vedl vnitřní bitvu. „Chtěl město, které by ho milovalo, ale příliš mnoho lásky od fanoušků ho dusilo,“ tvrdí Sica. „Diego přitom dokázal spojit smetánku Neapole s obyčejnými lidmi v jednu masu.“

Právě z tohoto důvodu město nikdy neobviňovalo Argentince z chyb, které napáchal v soukromém životě. A že jich bylo… „Nestřílíme zlé věty, protože by se to mohlo stát každému. Jsem si jistý, že pochopil chyby, které udělal, a nezaslouží si být souzen,“ myslí si Cierro.

„Cítím, že jsem ztratil mnohem víc než jen spoluhráče,“ přiznává Favo. „Přinutil nás snít, růst, a to jak z profesionálního hlediska, tak v mezilidských vztazích, protože byl numero uno. Na hřišti byl nesporným géniem, zatímco mimo něj byl směsicí osobnosti a lidskosti: fotbal nikdy neznal někoho jako on.“

Pět největších momentů Maradonovy kariéry: Sólo století, Boží ruka i dopingová aféra

Neapol již usilovně pracuje na tom, aby zasvětila některé části města svému bohu. Několik hodin po zprávě o jeho smrti zveřejnila Curva B – organizovaná skupina fanoušků – před fotbalovou arénou plaketu s nápisem „Stadion Diego Armando Maradona“. Iniciativa okamžitě našla podporu různých institucí a intenzivně dělá na pojmenování stánku po zesnulém velikánovi co nejdříve. Ale nemusí zůstat pouze u stadionu, starosta Luigi De Magistris a městská rada uvažují o tom, že Maradonově památce věnují i náměstí. Ve hře jsou dvě varianty: Piazzale Vincenzo Tecchio ve Fuorigrottě poblíž stadionu nebo Largo Baracche ve Španělské čtvrti.

Ve čtvrti Soccavo zase bojují Salvatore Cierro a výbor Centro Paradiso za přestavbu stadionu, kde v Maradonově éře trénoval tým Neapole. „Chceme toto centrum přehodnotit a proměnit ho v příležitost pro místní obyvatele. Žádáme o možnost vytvořit muzeum věnované Diegu Armandovi Maradonovi právě tady, kde nás svými skutky potěšil.“

V tiché bolesti Neapole je znát pocit konce jedné éry. Se smrtí Maradony zhasla naděje pro ty členy neapolského lidu, kteří se vydali Diegu, aby vyjádřili touhu po revanši tváří v tvář arogantnímu a tyranskému severu. Svým skromným chováním se Argentinci podařilo vstoupit do srdcí Neapolitánců ve stejné míře jako patronu města San Gennarovi.

Nyní se nicméně Neapol spoléhá na svého Diega opět: jeho novou misí je sledovat seshora město, které ho i nadále nesmírně miluje jako jediného člověka, který je schopen jej zosobnit a dokáže se stát vítězem, aniž by se vzdal své anarchie.

Sport Magazín věnovaný Diegu Maradonovi objednávejte na iKiosek.cz>>>

Maradona a Messi? Jako jednovaječná dvojčata, tvrdí Jaroslav Hřebík

ANKETA redaktorů Sportu o Maradonovi: Úkaz, z dnešních hráčů se mu vyrovná jen Messi

Ronaldo, Messi i prezident Argentiny. Svět se loučí s hvězdným Maradonou

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud