Z fotbalové pohádky o Honzovi, jenž se z jihočeské vesničky prostřílel do pozice historicky nejlepšího kanonýra reprezentace, se stal hit. Janu Kollerovi loni vyšla biografie v edici deníku Sport a třetího února bude mít premiéru filmový dokument Příběh obyčejného kluka. Legendární útočník se při natáčení vrátil na svoje osudová místa a před kamerou o něm mluví spousta hvězd.
Smetanova Lhota je i díky svému nejslavnějšímu rodákovi zvyklá na ledacos, ale kompletní filmový štáb tam viděli snad poprvé. „Byli jsme dobrá atrakce,“ usměje se Jan Koller při vzpomínce na natáčení v domovské vesnici nedaleko Písku, odkud přes fůru zdánlivě nezdolatelných překážek vyrazil do velkého fotbalového světa.
Během natáčení dokumentu Příběh obyčejného kluka projel svoje důležité domácí i zahraniční destinace od Smetanovy Lhoty přes belgický Lokeren, kam se vrátil po dvaceti letech, až po Dortmund. Ovšem na začátku režiséra a producenta Petra Větrovského varoval: „Nebudeš to se mnou mít jednoduché. Nedostaneš ze mě emoce, nejsem zvyklý předvádět se před kamerou.“
Realita? „Honza se nakonec otevřel ještě víc, než jsem čekal,“ poví Větrovský.
„Otevřel mě takovým způsobem, že jsem brečel i u české hymny,“ chechtá se Koller.
Film vznikal v kulisách koronavirové doby, která pikantním způsobem ovlivnila už první přípravnou schůzku: aby se Koller s Větrovským mohli sejít v hotelovém baru, museli si rovnou koupit pokoj.
„Petr mě poprvé oslovil přes Instagram, který jsem tenkrát měl asi jen měsíc,“ vybavuje si Koller. „Během pár hodin jsme si všechno vyjasnili a dali se do práce. Ze začátku pro mě bylo všechno nové, nejtěžší bylo pustit filmaře do mého soukromí. Nakonec jsem jim otevřel všechny svoje domovy. A jestli se cítím jako filmová hvězda? Vůbec. Pořád je mi nejlíp na hřišti.“
Před kamerou o něm mluví plejáda hvězd v čele s Pavlem Nedvědem či Tomášem Rosickým, jenž s Kollerem hrával v Dortmundu. Též zahraniční sestava vypadá i po letech hodně zajímavě: Sebastian Kehl, Tomasz Radzinski, Dedé… „Příjemně mě překvapil, že si udělal čas a přiletěl z Brazílie do Německa,“ vykládá Koller.
Zato natáčení s exreprezentačním trenérem Karlem Brücknerem se muselo dvakrát a nakonec úplně zrušit. „To jediné mě mrzí,“ přizná hlavní hrdina filmu.
Když se řeč stočí zpátky na milovanou Smetanovu Lhotu, oči se mu rozzáří.
Během natáčení se po letech znovu projel na traktoru. „Trochu jsem se divil, že jsou prostory družstva prázdné. Když to jsem to řekl místním, odpověděli: ‚Kvůli tobě jsme všechny vyhnali na pole.‘ Asi se báli, že udělám nějaký karambol,“ směje se Koller. Vyučený opravář zemědělských strojů starý Zetor nejdřív málem ani nerozjel, ale povedlo se. Prošel si dílny, kde našel svůj dávný ponk i s nářadím, a další vzpomínky mu letěly před očima třeba u terče se šipkami, u kterých trávil pracovní pauzy.
Kromě Česka by se mohlo promítat i v cizině, zájem je v německy mluvících zemích, Belgii či na placených streamovacích platformách á la Netflix. Česká televize má Příběh obyčejného kluka vysílat na podzim před mistrovstvím světa. „Film má jasné poselství,“ nadechne se Koller. „Je o tom, aby se nikdo nevzdával a šel si za svými sny. Mně se ty moje vrchovatě splnily.“
