Dva předsedové vypovídali u soudu. S Fouskem FAČR vyhnije, udeřil Berbr
U soudu se sešli dva předsedové – jeden bývalý, druhý současný. Vypovídali v kauze Romana Berbra. Dostávali podobné otázky, poskytovali obsahově rozdílné odpovědi. Petr Fousek mluvil přísně diplomatickou řečí, až se na něj musel obořit soudce. Martin Malík byl věcný, konkrétní. „Když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř,“ vypálil na závěr jednání Berbr.
Těžko vidět do hlavy Vladimíra Žáka, ale nezdá se, že by čtvrteční výpovědi, byť se svou formou zásadně lišily, měly na průběh řízení nějaký vliv. Soud chtěl pochopit rozdíly v řízení asociace mezi „berbrovskou diktaturou“ a současným demokratičtějším přístupem. Předseda soudního senátu se toho však moc nedozvěděl...
Především v dopolední části, kdy vystoupil Fousek, byla jeho nejčastější otázka: A co si pod tím mám představit? Šéf českého fotbalu totiž odpovídal neurčitě, fádně, bez konkrétností. Hlavou kroutil nejen přítomný Roman Berbr, ale také Žák.
Soudce: „Víte o podezření z ovlivňování zápasů?“
Fousek: „Podezření existovala. Řešila je komise rozhodčích, vedení asociace.“
Soudce: „Můžete uvést konkrétní případ?“
Fousek: „Žádný si nepamatuju.“
Po patnácti minutách, kdy Fousek v odpovědích využíval přísně diplomatický tón a vše podporoval naučenými politickými frázemi, to Žák nevydržel a na svědka se obořil. „Nechci být zlý, ale nejsme na politickém mítinku, nechceme slyšet obecné formulace.“
Fousek přesto z pozice neuhnul. Takhle se vedl další výslech.
Žák: „Jaké jste měl v roce 2017 informace o stížnostech ohledně vedení fotbalu?“
Fousek: „Je potřeba rozdělit stížnosti na oficiální a neoficiální.“
Žák: „Říkáte, že byste to rozdělil. Rozdělte tedy a buďte konkrétní. Čeho se stížnosti týkaly a kdo je vznášel?“
Fousek: „Týkaly se financí, kredibility sportovních výsledků. Teď si nevybavím žádnou konkrétní stížnost.“
Když se Žák ptal na spojitost Berbra s komisí rozhodčích, dostalo se mu další neurčité odpovědi. Stejně tak při dotazech na vliv klubů na tentýž orgán. Snad pouze jednou zvedli všichni v soudní síni obočí. Bylo to ve chvíli, kdy se Michal Sýkora, právní zástupce Berbra, dotazoval na důvody rezignace Radka Příhody z funkce předsedy komise rozhodčích.
Sýkora: „Stěžovaly si na něj kluby?“
Fousek: „V prohlášení si stěžovaly na nedostatek přípravy, nedostatek koncentrace, na komunikaci.“
Sýkora: „Proběhla schůzka vás, pana Příhody a pana Tvrdíka, kde by se řešila budoucnost pana Příhody?“
Fousek dlouho odpovídal oklikou, až ho soudce vyzval k jasné odpovědi. „Ano,“ ucedil. Na publikum to působilo tak, že předseda musel jít s pravdou ven. Jako by měl obavu z důkazů v rukou obžalované strany.
Sýkora se následně doptával, zda se podobné schůzky účastnil Čupr, Brabec, či Šádek. Tedy zástupci dalších silných fotbalových značek v tuzemsku. Fousek pokaždé odpověděl zamítavě.
Je dost možné, že tato zhruba minutová stať ze soudní síně si bude v českém zákulisí postupně žít svým životem…
Fouskův výslech krátce, ovšem bezskrupulózně, zhodnotil Berbr. „Dneska mě to zničilo, nevím, co k tomu mám říct. Z těch jeho obecných formulací jsem šišatej. Takhle: Demokracie byla stejná za mě jako za něj. Já měl 118 hlasů, on jich měl přes 90. Buď si je zajistíte, nebo ne. S kluby se musí jednat, to jinak nejde. Když se s nimi nedohodnete, nebude komise rozhodčích. Řekl aspoň jednu relevantní věc: Kauzu zná z novin. To je všechno.“
Po Fouskovi nastoupil Martin Malík, předseda v letech 2017-21. I on se vyjadřoval ke vztahu k rozhodčím, k odchodu Romana Hrubeše z komise, logicky k Berbrovi. „Věděl jsem, že komise rozhodčích je středobod. Kdybyste ji ustanovil na sílu, tak kdykoli dojde k nespokojenosti ze strany klubů, jako první spílají předsedovi asociace. Bylo tedy minimálně zapotřebí zeptat se na názor významných klubů, tedy v té době Sparty, Slavie a Plzně. Bylo žádoucí, aby nenastala situace, že někdo bude významně spokojený a někdo ne,“ pravil Malík, během jehož vlády byla ustanovena komise pod nechvalně proslulým (ne)vedením Jozefa Chovance.
I k Malíkovi se Berbr vyjádřil. A opět si u toho vzpomněl na Fouska.
„Málokdo ví, že Martin Malík mluví pravdu. Málokdo ví, že Martin Malík byl nejpracovitější předseda. Ale po dnešku každý ví, že když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř. Jsem rád, že jsem podporoval Martina Malíka.“
Soudní líčení pokračuje v pondělí výslechem dalších svědků.
Zprávy ze dne 20. dubna 2023
Policejní vyšetřovatelé se ptali Káníka, kdo vyvedení peněz z PKFS vymyslel. „To vůbec nevím. Já jsem byl jen požádán panem Rogozem o faktury.“
Nyní se soudce dostal k další fiktivní faktuře. Zhruba toto uvedl Káník při výslechu na policii:
„Rogoz mě někdy v srpnu 2019 požádal, zda bych neuměl zajistit fakturu na sportovní vybavení. Sdělil jsem mu, že to nebude problém, tehdy jsme ještě nebyli domluvení, pro koho to bude a v jakém rozsahu. Na konci srpna jsem od Rogoze dostal fakturační údaje, fakturu jsem zpracoval a předal mu ji k proplacení. Jednalo se o dvě faktury vystavené na PKFS. Vůbec jsme spolu neřešili případnou dodávku fakturovaného zboží.“
A dál pokračoval: „Pro svého známého pana Mizeru jsem zprostředkoval pořízení firmy Zempol Profi pro paní Porhanslovou, která měla zájem podnikat. Nevěděl jsem, že má dluhy, neznal jsem její minulost. Domluvili jsme se, že v případě naskytnutí příležitosti uděláme společný obchod. Pomohl jsem paní Porhanslové vystavit nějaké faktury. Účetnictví této firmě vedl Grímm. Po proplacení faktury jsem požádal paní Porhanslovou, aby první i druhou platbu poslala na účet, který jsem jí sdělil včetně jednoduchých variabilních symbolů. Ona si ponechala z obchodů provizi.“
Dál následovalo toto: „Byl jsem domluven s bratrem své přítelkyně Tarkovským, který byl v té době v lehčích finančních problémech, že část peněz pošle na jeho účet. Původ peněž jsem mu nesdělil, pouze ho požádal, zda je v následujících dnech vybere. On měl obavu, jestli je vše v pořádku, neměl rozhodně tušení o nějaké faktuře pro PKFS. Jakmile jsem od Tarkovského dostal peníze, tak jsem si z nich odečetl svou odměnu 20-30 tisíc Kč a zbytek předal Rogozovi, který je nejspíše odvezl Berbrovi nebo si je nechal. U toho jsem ale nebyl.“
Otázka police: „Měl jste informace, že by Berbrovi záleželo na postupu Vyšehradu?“
Káník uvedl: „Nevím. Měl jsem s ním minimální kontakty.“
Policie se Káníka v přípravném řízení ptala i na přezdívky zachycené v odposleších - náčelník, taťka či označení „formule“ prý bylo označení pro Berbra. „Synkem“ byl myšlen Rogoz. Had či Chřestýš byl Svoboda. Legendou byl myšlen Jozef Chovanec. Ostatní přezdívky (řetízek, Tomáš Garrigue, Pomeranč, Pitoma, Hugo) Káníkovi nic neříkají. Pokud s někým hovořil o „pivu“, tak v souvislosti s fotbalem se jednalo o nabídku, která byla za zápas, tedy „o finance“. A na závěr: „Berbr měl absolutní slovo, byl pro něho faktický šéf.“
K onomu „pivu“: „Grímm provozuje minipivovar, tak v případě „piva“ šlo o nabídku za zápas. Šlo určitě o finance.“
Soudce čte z Káníkovi výpovědi vztahující se k vystavení fiktivních faktur: „Přišel za mnou Rogoz s dotazem, zda bych nedokázal zařídit pro Berbra vystavení faktur, které by se měly týkat pronájmu prostor či pořízení sportovního vybavení. Zavolal jsem Grímmovi a předložil mu nabídku, zda by to nedokázal zařídit přes svou firmu. Po potvrzení od Grímma jsem dostal od Rogoze informace o předmětu a výši plnění, které jsem opět zprostředkoval Grímmovi. Vystavené faktury jsem předal Rogozovi, který je vrátil k přepracování – chyba byla hlavně ve výstavci faktury, text faktury (předmět plnění) měl být rozšířen.“
„Opravu jsme provedli, Rogoz slíbil brzké proplacení. Slíbená odměna činila 200.000 Kč pro nás tři. Slíbil Grímmovi částku 50.000 Kč a sám jsem si nechal částku 75.000 Kč. Jakmile peníze dorazily na účet Grímmovy firmy, postupně je začal vybírat a část i přeposlal, aby to nevybíral vše z jedné firmy. Grímm mně předal veškeré peníze ponížené o jeho provizi, po odečtení své provize jsem peníze předal Rogozovi někde v Příbrami, přesný den už však nevím. Týden nato jsem se ptal Rogoze, zda proběhlo vše v pořádku, ten mně to potvrdil. K žádnému dodání zboží či služeb nedošlo. Svého jednání lituji, uvědomuji si, že šlo o chybu.“
Soudce Vladimír Žák předčítá, co řekl Káník o vztazích s Berbrem, Rogozem a Grímmem. Zaznívají věty, které obžalovaný řekl již na úvod dnešní výpovědi.
Po přestávce pokračujeme, slovo si vzal obhájce Michala Káníka s tím, že jeho klient už nebude vypovídat a odkazuje se na výpověď z přípravného řízení. Tu soudce nyní čte.
Soudce vyhlašuje přestávku do 12.15 hodin.
Státní zástupce se snaží vnést do výpovědi Káníka rozpory, detailně se točí okolo nabídky 4 tisíc eur. Ptá se kdy, kde a jak došlo k nabídce. Káník v přípravném řízení uvedl, že k nabídce došlo hodinu před zápasem, nikoliv na schůzce s rozhodčími v sobotu ráno na čerpací stanici OMV v Kongresové ulici.
Soudce se nyní ptá, z čeho usoudil, že zápas ovlivnili sami hráči. „Pohybuji se ve fotbale dlouho. Vím, jak hráči řeší některé situace a poznáte, zda je něco jinak. Když třeba někdo podběhne roh, nebo v některé jasné herní situaci uhne a tak...,“ vypravuje Káník.
Mimochodem, domluva zněla, že v prvním poločase padnou nejméně tři branky a že celkem dojde ke vstřelení více než pět gólů.
Bronislav Šerák, obhájce Martina „Chrestýše“ Svobody, se ptá, proč se zrovna na Káníka obrátil Rogoz kvůli zmanipulování zápasu kvůli sázkám. Jste sázkařským specialistou? „S Rogozem jsme byli kamarádi, umím tyhle věci zařídit,“ vysvětlil Káník.
Soudce se ptá na otázky související se sázkami ve fotbale. Káník prakticky neustále odpovídá slovy „ne“, „nevím“, „neslyšel jsem“, „neznám“. V minulosti byl odsouzen za ovlivňování průběhu zápasů kvůli sázkám.
Soudce Žák zjišťuje, kdo měl reálně sázet. To Káník neví. Ani kolik mělo být vsazeno. „Jen vím, že výtěžek měl být 4 tisíce euro pro všechny. Pro mě, Rogoze a pro rozhodčí.“ Asistenty hlavního rozhodčího byli další obžalovaní Janoch a Kříž.
Sázka se nakonec prý neuskutečnila, celé to měl shodit Rogoz. „Byl jsem naštvanej,“ přiznává Káník. „Naštvanej byl i Grímm. Podle něj zápas nakonec ovlivnili sami hráči. S Rogozem jsme se po zápase pohádali.“
Teď se přechází k dalšímu ovlivněnému utkání mezi Vyšehradem a Motorletem v ČFL. Jde primárně o sázky. Přibližně 14 dnů před zápasem byl Káník kontaktován Rogozem s tím, že má skupinu lidí z Balkánu, která ovlivňuje zápasy za účelem sázek. Rogoz tomu však nerozuměl a Káníka poprosil, zda by to dokázal zařídit. Ten si nechal dva dny na rozmyšlenou, pak kývl.
Káník řekl Rogozovi, že je schopný zařídit delegaci rozhodčích v čele s Grímmem a také za podmínek, že se se „sázkaři“ bude moci předem potkat a že výhra bude k dispozici hned po zápase. Sázka měla být na počet branek v prvním poločase a v celém utkání. Odměna měla činit 4 tisíce eur.
Káník říká, že měl s Vyšehradem smlouvu o reklamním plnění, ale nepamatuje si, zda mu někdy nějaké peníze byly vyplaceny.
Nyní kladou otázky obhájci obžalovaných, znovu i státní zástupce. Jde o obecné dotazy. Roman Berbr celou dobu pečlivě poslouchá, občas si čte v telefonu, ale je vidět, jak je koncentrovaný na každé slovo. Na Káníkovy věty prakticky nijak nereaguje, maximálně si udělá poznámku do notesu.
Do detailů se řeší Káníkova výpověď ohledně zápasu Dobrovice - Radotín. Státní zástupce se ptá, jak má chápat výsledek schůzky mezi rozhodčím Grímmem (dostal nabídku úplatku, aby pomohl duel ovlivnil ve prospěch Radotína) a Berbrem. Z tohoto předzápasového setkání vyplynulo, že Grímm „nemá poškodit Dobrovice“. „Chápu to tak, že pan Berbr Grímmovi řekl, aby to pískal, jak má. Podle pravidel,“ líčí Káník.
Řeší se také komunikace mezi Káníkem a Grímmem. „Přiznávám, že jsem ovlivnil Grímma, aby nepoškodil Dobrovice. Naváděl jsem ho, aby nepodlehl tlaku Radotína.“
Káník popisuje, že Roman Rogoz byl v nevalné finanční situaci a že mu pomáhal s půjčkami. „Byly řádově do sto tisíc korun,“ pronesl.
Státní zástupce se Káníka ptá, jaký měl Berbr vztah k rozhodčím. „Byl komisní. Tvrdý. Nikoho si k sobě moc nepřipustil,“ uvedl. „Byl jsem s ním maximálně párkrát na obědě na Strahově, v jeho kanceláři jsem byl jednou v životě.“
Káník popisuje, že do finančních problémů se dostal, protože si napůjčoval peníze kvůli jednomu fotbalovému klubu. „Kolik jste si půjčil?“ ptá se soudce. „Nevím, nepamatuju si,“ odvětil Káník. „Tak aspoň řádově,“ vyzval obžalovaného Žák. Dostalo se mu stejné odpovědi.
Soudce se zcela logicky ptá, proč kvůli úplatku nekontaktoval policii. „Nevím, nenapadlo mě to,“ pronesl Káník.
A další otázka: „Váš kamarád dostal nabídku úplatku, vám to nepřijde zajímavé?“ Káník se brání, že nikoliv, že nevidí důvod, proč by to měl řešit a nějak se tím zabývat.
