Novinář zkusil koupit lístek na MS ve fotbale: Ceny, z nichž se točí hlava. Pro koho to bude?!
Zatímco FIFA už spustila druhou fázi prodeje vstupenek na mistrovství světa 2026 a ceny šplhají do závratných výšin, stále naléhavěji se nabízí otázka: kdo si vůbec bude moci dovolit být u toho? Zkušenost amerického novináře odhaluje absurditu systému, v němž se sportovní svátek proměňuje v luxusní zboží určené pouze pro bohaté.
„Pro koho bude tohle mistrovství světa?“ ptá se Leander Schaerlaeckens, novinář, vysokoškolský učitel a fotbalový nadšenec ze státu New York. V říjnu se s přáteli zapojil do loterie o vstupenky na MS 2026, které se uskuteční v USA, Kanadě a Mexiku. O lístky mělo zájem 4,5 milionu lidí, ale jen pár šťastlivců získalo možnost vstupenky opravdu nakupovat. Své zkušenosti popsal pro list The Guardian.
FIFA už před lety avizovala, že při prodeji vstupenek využije dynamické úpravy cen – systému, který automaticky mění cenu podle aktuální poptávky. Tento princip známe například z nákupu letenek nebo hotelových pokojů. Čím větší zájem, tím vyšší cena, a opačně. V oficiální nabídce z roku 2018 přitom FIFA uváděla, že průměrná vstupenka na utkání základní skupiny MS 2026 bude za 305 dolarů (cca 6500 korun). Nejlevnější lístky čtvrté kategorie měly začínat na 21 dolarech (cca 440 korun).
Realita o sedm let později? Začínají až na 60 dolarech (cca 1270 korun), ale v praxi jsou téměř nedostupné. Většina vstupenek se pohybuje ve stovkách dolarů a ty levnější zmizí během několika minut. „Zkrátka už to není sport pro obyčejného fanouška,“ povzdechne si Leander.
Čekání v digitální frontě
Jeho kamarád, který se do systému pro nákup vstupenek také přihlásil, strávil dvě hodiny v nekonečné frontě, která se každých deset minut resetovala. Když se konečně dostal k nákupu, levnější lístky už byly pryč. Pokusil se tedy pořídit vstupenky třetí kategorie na zápas vyřazovací fáze v New Jersey, ale narazil na další problém. Jeho banka transakci z bezpečnostních důvodů zablokovala.
Když se pokusil operaci zopakovat, systém ho odmítl s tím, že už má nakoupeno. V databázi se totiž původní, neúspěšná platba zaznamenala jako úspěšná. Nakonec musel vzít zavděk obyčejnými zápasy základních skupin. I ty se však prodávaly za ceny, které by ještě před pár lety vypadaly absurdně.
O dva dny později čekal podobný osud i samotného Leandera. Po několika hodinách digitálního očistce se mu konečně otevřela možnost přihlášení, ovšem jen na pět minut. „Bylo to zvláštní, protože v tu chvíli jsem si už nebyl jistý, jestli vůbec chci rodinu na šampionát vzít,“ přiznává. Přesto si chtěl dopřát možnost rozhodnout se později s vědomím, že vstupenky může na sekundárním trhu FIFA prodat s patnáctiprocentním poplatkem.
Dva tisíce dolarů za den na stadionu
Když se americký fanda konečně dostal k nabídce, zjistil, že vstupenky třetí kategorie jsou pryč. Nejlevnější volná místa na stadionu MetLife v New Jersey stála 465 dolarů (cca 9800 korun). A to ještě nebylo jasné, jaký zápas tam vlastně uvidí. „Když k tomu připočteme parkování, občerstvení a další drobnosti, mluvíme o dvoutisícovém dni pro čtyřčlennou rodinu,“ vypočítává Leander. Bavíme se samozřejmě v amerických dolarech.
A protože rozlosování zápasů ještě neproběhlo, mohlo se stát, že lístky za tuto částku budou nakonec na utkání třeba Katar proti Paraguayi. Slušný zápas, ale rozhodně ne takový, který by zdůvodnil výdaj v rozsahu menší dovolené. „Za ty peníze by to musel být zápas s ohňostrojem,“ směje se hořce.
Nakonec se rozhodl nákup vzdát. Nabídl však kamarádům, že jim může vstupenky za tuto cenu přeposlat. Z osmadvaceti oslovených se mu ozval jediný. „Přijedou mu v tu dobu přátelé z Anglie a nechtěl jsem je zklamat,“ vysvětluje. Čtyři lístky na zápas základní skupiny ho vyšly na 1860 dolarů (cca 39 tisíc korun). „Asi toho budu litovat,“ řekl kupec, když platbu potvrdil.
Když technologie nefunguje
Jenže nákup nebyl zdaleka poslední komplikací. Další potíže přišly při převodu vstupenek. „Jeden neúspěšný pokus za druhým a lístky zůstávaly pořád na mém účtu,“ popisuje Leander. Po týdnu systém FIFA přestal opakovaně načítat stránku a začal zobrazovat chybové hlášky. Přesto k převodu stále nedošlo.
„Trvalo téměř dva týdny, než se převod podařil. Ani pak nepřišlo potvrzení, doklad nebo e-mail. Lístky prostě zmizely z mého účtu a objevily se na účtu kamaráda. Bez jakékoli stopy o tom, že jsem utratil téměř dva tisíce dolarů,“ dodává.
Podobné stížnosti se objevují i jinde. Fanoušci na sociálních sítích popisují technické problémy, nejasné platební procesy a nedostatek informací ze strany organizátorů. Na mistrovství, které má být největším v historii, se už teď valí vlna nespokojenosti.
Zatímco FIFA v říjnu spustila druhou fázi prodeje, mnoho fanoušků se ptá, pro koho vlastně tento turnaj bude. Nejlevnější vstupenky na finále v East Rutherfordu stojí 2030 dolarů (přibližně 43 tisíc korun). Na oficiálním přeprodejním trhu ale zcela jistě půjdou ještě výš.
Pokud i lidé s nadprůměrnými příjmy a skutečným zájmem o fotbal váhají, kdo jsou tedy skuteční zákazníci? Podle FIFA se v první vlně prodalo přes milion vstupenek, ale asociace neuvádí, kdo si je pořídil. Jak si mohou účast dovolit fanoušci z jiných zemí, kde je kupní síla výrazně nižší než v USA, a ještě musí zaplatit letenky a ubytování?
Objevují se tak oprávněné obavy, že na tribunách budou sedět spíše makléři, právníci, manažeři, sponzoři a politici, zatímco skuteční fanoušci zůstanou doma. „Fotbal má být o vášni, ne o kreditní kartě. Jestli tohle nebude mistrovství světa jen pro jedno procento nejbohatších,“ krčí rameny Leander.
Jeho příběh není ojedinělý. Americká učitelka, kterou zná, se už delší dobu snažila sehnat lístky pro svého fotbalem posedlého syna. „Když jsem jí řekl, za kolik se prodávají, jen se smutně usmála a řekla: Ne. Nemůžu si to dovolit.“
