Po několika ne zcela povedených dílech se kultovní akční série vrací v pořádné palbě. Kampaň, nabušený mulťák i battle royale. Activision střílí ostrýma.
Orientovat se v letité sérii Call Of Duty začalo opravdu vyžadovat určitý skill. Kdo si dá rok pauzu, hrozí, že se rychle ztratí. V čem se ale nikdy neztratíte, je pecková hratelnost, která je pro tuhle legendu typická. Infinity Ward v rámci restartu větve Modern Warfare opět posílají natěšené hráče na moderní bojiště, aby zmapovali ne tak úplně smyšlené konflikty.
A všichni tady tak máme přesně to, co jsme chtěli. Černobílý příběh o dobru a zlu, padouchovi a hrdinech, svižnou a návykovou hratelnost, skvělý gunplay, řadu šíleně nesmyslných momentů, a hlavně tisíce výbuchů, které všichni tak milujeme.
Spanilá, ale komornější jízda
Modern Warfare II samozřejmě opět přichází s kampaní pro jednoho hráče a multiplaerovým obsahem, který asi zajímá většinu pařanů nejvíc. Už jsme si zvykli, že kampaň bývá spíše taková vycpávková vata, na rozehřátí a seštelování mířidel, ale i tentokrát poslouží rozhodně skvěle. Každopádně kvůli desítkám naskriptovaných scén v každé misi a dusivě lineární hratelnosti pustí dva tisíce korun jen málokdo. Nicméně jako doprovodný program, proč ne. Příliš novinek neočekávejte, spíše mírné obohacení už zaběhlé hratelnosti. Vývojáři zkrátka nechtějí měnit něco, co tak nějak funguje, a už vůbec nechtějí ztrácet čas pracemi nad obsahem, který je pro většinu hráčů vedlejší. Vlk se tak jako každý rok nažral a koza zůstala celá. Hlavně pařany neurazit a nedat příliš prostoru k remcání.
K dispozici je příjemných 6-8 hodin akční zábavy, která dokáže místy nadchnout, ale v některých místech i celkem slušně odradit nebo dokonce i frustrovat. Tahle akční jednohubka dokáže v některých momentech tak vystresovat, že ohrožuje nejen duševní zdraví, ale také funkčnost ovládací periferie, v mém případě DualShocku. Pokud jste v létě nebyli na dovolené či prázdninách, vývojáři vás vezmou na výlet do Amsterdamu, na hranice mezi USA a Mexika, do Las Almas nebo na Střední východ. Buďte si ale jisti, že takovou dovolenou byste asi prožívat nechtěli. Ani ten Amsterdam zkrátka není takový, jak si ho většina z vás maluje.
Pokud jste v létě nebyli na dovolené či prázdninách, vývojáři vás vezmou na výlet do Amsterdamu, na hranice mezi USA a Mexika, do Las Almas nebo na Střední východ
Příběh hry se točí okolo klasických klišé, zrada, zbraně, drogy, boj o moc. Zkrátka nic překvapivého, takové ty běžné záležitosti našich životů. Připravte se však na pocit hadru na holi. Chvíli tady, chvíli zase tam, celkově Modern Warfare II působí docela chaoticky. O příběhové ucelenosti si nechte zdát, jde především o to ohromit a nechat padnout bradu. Na druhou stranu, proč ne, ono to totiž i docela slušně funguje, a to hlavně díky grafickému zpracování. Next-gen se ukazuje v tom nejlepším světle. Škoda jen, že se téměř vše odehrává pod rouškou noci, takže stejně všichni ostrouháme. Když už jsme ale u toho, vizuálně ohromující je zejména mise Tradecraft odehrávající se v Amsterdamu, což je přesně to prostředí, kde se může Modern Warfare II vizuálně utrhnout.
Největší slabinou kampaně je ovšem její velká nevyrovnanost. Na lineární postup jsme si už zvykli, ale musí to mít spád. K dispozici je několik opravdu perfektních misí (Dark Water, Alone, Prison Break), přes ty průměrné (Wetwork, El Sin Nombre) až po jednu z nejotravnějších v celé herní sérii. Violence and Timing, založená na pronásledování nekonečného konvoje a přeskakování z auta na auto, je opravdovým dnem videoherního průmyslu. Nejenomže je naprosto stupidní, nezáživná a zbytečně dlouhá, ale je rovněž maximálně frustrující. Už jen kvůli tomu bych si kampaň znovu nepouštěl. A těch několik nových herních prvků celek taky zrovna dopředu neposouvá. Survival mise s Tomášem Zástěrou v oranžových trenkách do celkového konceptu moc nezapadá a větší důraz na stealth už v dnešní době taky zrovna nenadchne.
Každopádně i přes řadu stupidit vývojáři doručili to, co měli. Výbornou hratelnost, skvělý gun play, přestřelky hlavou dolů, výbuchy věcí, které snad ani vybouchnout nemůžou, skripty na každém kroku…no zkrátka klasika, která předznamenává příchod stěžejního multiplayeru, který zajímá většinu pařanů nejvíce.
Hra více hráčů jako jádro pudla
Ten je rozdělen do několika segmentů dle herních módů. Mimo klasické core režimy, kooperace a masakru na velkých mapách, je k dispozici nově 3rd Person Moshpit pro milovníky pohledu z třetí osoby. Jde o celkem nezvyklý zážitek, ve kterém vývojáři cílí zejména na menšinu herní komunity, ale ve svém jádru novinka funguje víceméně dobře. Nová perspektiva vybízí k odlišnému hernímu stylu, odemykají se nové možnosti hratelnosti. Ten přehled je zkrátka k nezaplacení, ale rozhodně nejde o žádné terno, o kterém by se vám mělo snívat.
Kooperativní mise na první dobrou znějí skvěle, ale nepočítejte s tím, že zažije super tajné stealth operace. Tenhle režim je totiž specifický tím, že se ihned na začátku každé ze tří misí podělá snad vše, co se jen podělat může. Naneštěstí je vše až příliš generické a vytrácí se filozofie kooperativního hraní. Víceméně se jedná o náplň typu doběhni sem, udělej toto a běž zase dál. Jakákoli snaha o kradmý postup, který bývá v kooperaci maximálně uspokojující, je v tomto případě zbytečný. Jednotlivé mise se tak poměrně rychle přelévají v tradiční jatka v Rambo stylu.
Naštěstí je tu ale spousta oblíbených režimů, které přináší obrovské množství nefalšované zábavy. Kdo by se netěšil na vybroušený TDM, Free-For-All, Domination, Search And Destroy, Headquarters, Kill Confirmed, Hardpoint, Prisoner Rescue a Knock Out. Klasické desetiminutovky, ve kterých každý ukojí své násilné choutky. Právě tady bude většina hráčů trávit nejvíce času.
Pro ty náročnější a intelektuálnější pařany jsou potom k dispozici Ground War a Invasion, což jsou velkolepější alternativy k Domination, respektive TDM. Mnozí jistě ocení rozlehlejší mapy, které jsou ve skutečnosti oblastmi mapy pro Warzone 2.0, ale rovněž možnost počínat si trochu více taktičtěji. I když strategie a taktika v Call Of Duty? Rozhodně si ale zamilujete možnost využívat laskominek v podobě vozidel či rozmanité podpůrné techniky. Jen si trochu zvyknout na ten chaos, přece jen se na mapě pohybuje několik desítek povětšinou labilních hráčů.
Mnozí jistě ocení rozlehlejší mapy, které jsou ve skutečnosti oblastmi mapy pro Warzone 2.0, ale rovněž možnost počínat si trochu více taktičtěji.
Pokud máte ve zvyku vymazlit si jednu konkrétní zbraň, tentokrát asi trochu zapláčete. Vývojáři totiž hráče tlačí do neustálého střídání palebné síly. Pryč je tradiční přístup, kdy opakované hraní s jednou konkrétní zbraní přinášelo nové a nové modifikace. Nynější systém nutí hráče střídat rozličné zbraně z odlišných skupin, odměnou je však odemčení vylepšení fungující napříč celým spektrem. Tohle ale vezmi čert, stejně je to zábava. Větším problémem je ne tak úplně bohatý obsah. Hra určitě rychle nabobtná, ale v současném stavu se lze nakrmit během několika večerů. Přece jen, kdo hraje Call Of Duty 10 minut denně? Prozatím je k dispozici pouze 10 map v klasických režimech a 5 v battle režimech, a to se navíc překrývají. Jo a nezapomínejme na mapu Santa Sena Border Crossing, což je ten nejhorší přešlap v historii série. Vlastně se ani nejedná o mapu, ale o několika koridorový mlýnek na maso a ráj všech XP chtivých kemperů se snajpama.
Příliš neohromí ani technická stránka hry. Po grafické stránce není co vyčítat, je ale nezpochybnitelné, že Modern Warfare II ještě potřebuje trochu poladit. Během recenzování jsme se setkali s několika pády hry, ale rovněž množstvím bugů či glitchů. Samotný matchmaking funguje stabilně, což je důležité, jen to párování je celkem prapodivné. Až vás hra hodí mezi borce s dvojnásobným levelem, do stropu asi zrovna skákat nebudete.
Modern Warfare II je na startovní čáře dalším slibným dílem série, ale v hodně osekané a nevyladěné verzi. Příběhová kampaň plní to, co by měla a jede na jistotu. Multiplayer ale prozatím doplácí na technické nedodělky, nedokonalý balanc zbraní a zejména nedostatek obsahu. Pro začátek to možná stačí, ale díky návykovosti, která je pro hru typická, hrozí rychlé opotřebování. Všechno je ale i tak tradičně zábavné a maximálně uspokojující. Naše zraky však směřují do blízké budoucnosti, kdy se dočkáme nového obsahu v čele s battle passem a dalšími misemi v rámci kooperativního režimu Spec-ops, které snad budou zábavnější. Chybět nebude ani Warzone 2.0. Prozatím tedy OK, ale věříme, že za několik měsíců se budeme bavit o úplně jiné hře. Bohatší, vybalancované a technicky precizní.
