Ze dna až do Ligy mistrů. Sotva se Rostislav Martynek dostal z vleklých problémů s boreliózou, utrhnul si achillovku. Byl na dně. „První týden byl na psychiku těžký, byl jsem z toho špatný,“ nezastírá pětatřicetiletý útočník, který se v létě vrátil po sedmi letech z Litvínova do rodného kraje. V prvoligovém Frýdku-Místku měl pomáhat v rozjezdu mladým. Místo toho marodil. A přestože se teprve vrací na led, z první ligy už se „vystřelil“ zpátky mezi elitu. S třineckými Oceláři si Martynek v úterý dokonce zahrál semifinále Ligy mistrů ve finské Jyväskyle (2:4).
„Užívám si to, pro mě je to velký příběh,“ neskrývá Martynek. „Když jsem v červenci prodělal operaci achillovky a doktor mi říkal, ať nepočítám s tím, že se na led vrátím dřív než kolem Vánoc, tak by mě ani v duchu nenapadlo, že bych mohl za Třinec znovu nastoupit. A v Lize mistrů už vůbec ne! Za to jsem strašně vděčný trenérům i mužstvu, že mi tuhle příležitost dali. Vážím si toho.“
Martynek v Třinci vyrůstal, do extraligy vtrhnul už v devatenácti letech. V sezoně 2002/03 získal ještě coby junior ocenění Nováček sezony. Nevysokého útočníka si fanoušci oblíbili. Pro jeho dravý styl i odvahu. Za Oceláře odehrál 486 zápasů, nasázel 102 gólů. Paradoxní bylo, že u největšího třineckého úspěchu ovšem nebyl. Do Českých Budějovic totiž odešel zrovna před titulovou sezonou 2010/11.
„Nebylo to příjemné, hlavně okolí mi to pořád připomínalo,“ vzpomíná teď už s úsměvem. „Pokaždé, když jsem se vrátil domů, tak jsem to slyšel. Vnitřně jsem na to myslel, že to byla ohromná škoda, že to tak zrovna přišlo... Ale ta satisfakce, že jsem se titulu nakonec přece jenom dočkal. A ještě k tomu v sedmém zápase v Třinci, to bylo něco nepopsatelného.“
Martynek ke zlatu pomohl Litvínovu. Ve finiši ročníku 2014/15 Chemici přetlačili právě Třinec. Sedmé finále vyhráli v Třinci 2:0. A třinecký odchovanec byl u toho. Vychutnával doutník i opojné pocity. „Po pravdě, když jsem šel z Budějovic do Litvínova, tak by mě nenapadlo, že bych s ním získal titul,“ přiznává Martynek. „Samozřejmě jsem doufal, ale oni hrávali většinou maximálně čtvrtfinále. Každý mi říkal, tam určitě titul nevyhraješ! V tom je sport tak krásný, že nikdy nevíte, co vás potká. Tohle byl taky krásný příběh.“
To uznává i třinecký trenér Václav Varaďa. Před třemi lety už byl na ocelářské střídačce. „Necítím vůči Rosťovi zášť, že nás tehdy obral o titul,“ usmívá se Varaďa. „Neměl možnost tady být v titulové sezoně a hrát s námi, tak si to zpříjemňuje teď. Že nám v jeho letech může být nápomocen znovu v extralize i v Lize mistrů. Ve Frýdku-Místku má roli zkušeného lídra, plní tam přesně to, co od něj chceme.“
Na Martynkovi trenér oceňuje i to, jak se dokázal s těžkým obdobím porvat. „Prošel si marodným obdobím, měl to těžké,“ říká Varaďa. „Ale teď se zpět dostal do formy a pořád je schopen v extralize hrát úlohu, kterou mu svěříme. Je to místní kluk z Třince, který už toho v hokeji dokázal spoustu. Nezklamal v žádném utkání, co za nás nastoupil.“
