Kondelík o šanci na MS i Rulíkovi: Je specifický. Dynamo (zatím) neřeší
Výkon Jáchyma Kondelíka (24) roste od chvíle, kdy přišel na podzim z Ameriky do Českých Budějovic. Zlepšoval se v play off, což pokračuje i v reprezentaci. Díky tátově angažmá v Německu se narodil v Hannoveru, dříve ho i napadlo, jestli by neměl nastupovat za západní sousedy. Ve čtvrtek dal jediný gól národního týmu proti Finům a rve se o nominaci pro Prahu. „Styl pana trenéra Rulíka je specifický, je strašně důležité ho dostat pod kůži,“ říká.
Asi je dobře, že jste nápad hrát za německou reprezentaci nerealizoval.
„Naštěstí to ani nešlo. (usměje se) Musel bych tam hrát dva roky jejich soutěž. Zaplaťpánbůh, že jsou pravidla takhle nastavená a nemohl jsem o tom přemýšlet víc.“
Neukazuje to zbytečnou skromnost, když jste si říkal, že se do české reprezentace nepodíváte?
„Spíš jsem realista. Vím, kolik je v Česku fantastických hokejistů, na druhou stranu i Německo roste každým rokem. Když jsem o tom přemýšlel, oni ještě nebyli tak daleko. Dřív mi přišlo víc reálné se někdy dostat do německé reprezentace.“
V kempu před MS držíte od vyřazení ve čtvrtfinále. Postupně přicházejí těžší zápasy, důležitější pro nominaci na turnaj. Vnímáte, jak se všechno posouvá směrem k velké akci?
„Ano, styl pana trenéra Rulíka je specifický, je strašně důležité ho dostat pod kůži. Cítím na sobě, jak mi pomáhá, že jsem tady už dlouho. Jeho hokej je pro nás přirozenější, jak si na něj zvykáme. Je důležité, aby se do něj dostali i kluci, kteří přijíždějí teď.“
V čem je pro vás Rulíkův hokej tak specifický?
„Trochu mi připomíná styl, který se hraje za mořem. Hodně se bruslí a napadá, na nic se nečeká. V extralize se častěji hraje střední pásmo, tady past nehrajeme. Ještě to ale pořád musíme ladit.“
Na prvním tréninku v Brně vás trenér postavil vedle Hynka Zohorny s Matějem Stránským. Tušíte, jestli systém na tři věže přijde i někdy v zápase?
„A nebo jsme si říkali, že by nám tam dal se Zohym ještě Kodyho (Petra Kodýtka - 168 cm). Ne, dělám si srandu. Co pan trenér udělá, to budeme respektovat.“
Trochu jste mi utekl. Chápete ten prvotní záměr?
Tři velcí hráči by teoreticky mohli být na užším ledě v O2 areně celkem platní, kdyby si vyhověli. „No, nejsem tady, abych řešil, co by teoreticky mohlo přijít. (usměje se) Ale ano, když se dostaneme do útočného pásma, asi nějaká výhoda, že se dovedeme udržet na puku, by tam být mohla.“
V kempu vás je aktuálně 37. Můžete přiblížit váš pohled na boj o místa?
„Každý udělá maximum, aby se dostal do Prahy. Na začátku jsem říkal, že budu šťastný, ať si zahraju jeden zápas v reprezentaci nebo pět. Nesnažím se koukat, co přijde za týden, jdu den po dni. Je jasný, že když se dostanete na MS, jdete do finále, tohle je pořád příprava. Nikdo z nás nemá garantované místo a za mě je nejlepší cesta se soustředit na věci, které můžu udělat dnes na tréninku a po něm.“
A dá se v kabině držet týmová nálada, když jste spoluhráči, ale vlastně i soupeři?
„Tohle není problém ani trochu. Všichni si navzájem přejeme. Když mi psal třeba Kody, že jede na reprezentaci, měl jsem za něj strašnou radost. Pak zavolali i mně. On je strašný dříč, hrál parádní přípravné zápasy.“
A kdyby on jel na MS a vy ne?
„Budu mít obrovskou radost za něj. Všichni, co tady jsme, uděláme maximum pro úspěch, pracujeme na tréninku i v zápasech. Každý, kdo se do finální nominace dostane, si to v mých očích rozhodně zaslouží.“
V Budějovicích váš výkon postupně rostl. Smlouva vám běží. Ale řešíte, co přijde dál? Proslýchá se, že kolem vás našlapují Pardubice.
„Jsem strašně šťastný, že mi Budějovice daly příležitost. Pan Čihák (trenér) mě od začátku chtěl a pomohl mi. Chtěl jsem restartovat kariéru, vrátit se zpátky, kde budu trochu víc na očích a ukážu, že umím hrát hokej. V určitý míře se to povedlo. Ale teď jdu tady den po dni, abych předvedl adekvátní výkon v reprezentaci.“
Rozumím, ale pardubický zájem se k vám dostat musel.
„Chci se soustředit jen na věci kolem reprezentace. Teď popravdě vůbec nechci přemýšlet o smlouvě, nebo co bude dál. Až skončí sezona, chvilku si odpočinu a přijde doba si říct, co chci dělat dál.“
Ideálně tedy v červnu? (usměje se)
„Ideální je v červnu a s pohárem v ruce. Ale teď mě vážně zajímá, co přijde dnes a dál se nemá smysl dívat.“
Zprávy ze dne 27. května 2024
Před olympiádou v roce 2018 se u oznamování nominace modlil: „Ať jsem tam!“ Nebyl. Tehdejší kouč Josef Jandač devatenáctiletý talent opomenul. Že nebyl dostatečně fyzicky vyspělý. Rychlý střih do současnosti. Martin Nečas je hráč světového formátu, lídr. „Neskutečně na sobě pracuje,“ říká o něm někdejší útočník Martin Erat, jeho mentor v brněnské Kometě. A teď Nečas slaví zlato! Zvládl to i přes zlomený prst a bolavá žebra. Další důkaz jeho velikosti. Více čtěte ZDE >>>
Na Prahu 2024 se bude vzpomínat dlouho, roky! Kdo se dostal do O2 areny, lístek si možná schová jako poklad, vybaví se zážitky, které se nikdy nezopakují. Deník Sport a iSport.cz vybral pět hokejových příběhů, které lemují českou cestu za senzací. Před turnajem zlato nečekal nikdo. Tady jsou na pohled drobné story, které celému příběhu dodávají sílu. Ondřej Kaše se bál, že si už nezahraje hokej, z Dominika Kubalíka se znovu stal zabiják. A co další Špaček v reprezentaci? Více čtěte ZDE >>>
Pastrňákovo jméno skloňují v titulcích i média z dalších zemí včetně švédské televize SVT, jejíž reportér se v pozápasovém rozhovoru Pastrňáka zeptal, zda by nechtěl poslat i nějaký vzkaz švédským fanouškům. Střelec Bostonu Bruins, který v mládí strávil tři sezony ve Švédsku, bez váhání odpověděl švédsky: „Sakra, deska budeme pít celou noc!“
Švýcaři se i přes porážku 0:2 s Českem ve finále dočkali od domácího tisku uznání. Luzerner Zeitung je dokonce označil mistry světa srdcí, stříbrné hrdiny a finále za zřejmě nejlepší zápas v historii reprezentace. „Otázka nezní zda, ale kdy se Švýcarsko stane mistrem světa,“ přidal deník. Více čtěte ZDE>>>
