Vladimír Růžička . Vladimír Vůjtek . Josef Jandač . Všichni ukázali na něj, na spolupráci se rychle domluvili. Nový realizační tým reprezentace už je bez něj. „Teď se chci naplno věnovat výchově nových kluků u nás v klubu,“ tvrdí 44letý bývalý bek Jaroslav Špaček , jenž v roli kouče prožil pět světových šampionátů.

Nemrzí vás, že u národního týmu poprvé od sezony 2013/14 nepůsobíte?
„Pro každého je reprezentace vrchol a největší čest. Moc jsem si toho vážil. Ale prostě teď nastal čas, že už u toho nejsem. Bylo to moje rozhodnutí. Třeba to zas vyjde někdy v budoucnu, nebránil bych se. Uvidíme.“

Do spolupráce s Milošem Říhou se vám nechtělo?
„Moc to řešit a komentovat nechci. Chci jít hokejově dopředu, ne zpátky. Ale jinak nároďáku moc držím palce, vždycky mu budu fandit.“

Jak jste vůbec sledoval složitý proces, jak se nový kouč vybíral?
„Byl jsem v kontaktu s Petrem Nedvědem (generálním manažerem), všichni jsme viděli, že to nebyla žádná sranda. Šlo to přes Martina Straku , Libora Zábranského přes další jména až po Miloše Říhu, člověk z toho mohl být zmatený. Šlo to zleva doprava, nahoru dolů.“

Realizační tým není kompletní, z asistentů je v něm pouze Robert Reichel . O čem to podle vás svědčí?
„Úplně běžné to není, že se hledá tak dlouho. Chtěl bych, aby se náš hokej řídil světovým trendem. Je to vidět i na příkladu jiných zemí. V Německu udělal spoustu práce Marco Sturm, ve Švýcarsku zase Patrick Fischer. Francouzský nároďák přebírá Philippe Bozon, což je další tým, který může překvapit. Jsou to všichni mladí perspektivní trenéři, jdou do toho naplno. My jsme se v tomhle trochu zabrzdili, možná jsme trochu ješitní.