VIDEO - Nejdřív se připoutal na místě navigátora a užil si jízdu dakarským speciálem vedle zkušeného pilota Marka Spáčila. Když už to vypadalo, že požitek ze svezení je u konce, vyměnili si oba borci místa. František Ptáček, českobudějovický obránce, se „sklouzl“ i za volantem závodního Liazu.
„Hezký zážitek,“ usmíval se potom.
Že by ale skákal metr do vzduchu a opakoval, jak zažil nepoznané, to zase ne. „Ale příjemný to určitě bylo. Trochu jsem věděl, co mě čeká,“ přiznal 34letý zadák jihočeského celku. To chcete říct, že na jízdu kamionem jste zvyklý?
„To zase ne, ale byl jsem nedávnou na truck trialu a tam jsem se taky svezl, takže jsem věděl, do čeho jdu.“
Přesto, překvapilo vás při jízdě Liazem něco?
„Občas to bylo příjemný překvapení. Tohle auto se chová úplně jinak než ostatní stroje. Na to, jak je těžké a mohutné, jede jako pírko.“
Absolvoval jste jízdu na členitém terénu, kde byla jedna jáma vedle druhé, plno horizontů...
„Člověk si chvílemi připadá jako by byl zavřený v mixéru. (usmívá se) Celý den bych v tom asi sedět nechtěl, ale nějakou kratší etapu bych si střihnul.“
Marek Spáčil z Czech Dakar Teamu tvrdil, že jste kromě něj a jeho mechanika jediný, kdo se pořádně svezl za volantem tohohle vozu. Co vám kladl na srdce, než jste si vyměnili místa v kokpitu?
„Skoro nic. Já jsem se jen zeptal na pár detailů. Hlavně abych věděl přesně, jak se řadí. Trochu mě mrzí, že nemohl být pohon na všechny čtyři kola, to by asi jízda, hlavně teda s Markem, byla o něčem jiném. Bylo to znát hlavně při výjezdech do kopce, že auto občas hrabalo. Na rovince, když člověk víc přidal, tak bylo cítit, jak mu zadek, jak se říká, tancuje. Ale nebylo to na škodu, i to byl příjemný zážitek. Škoda, že jsme byli trochu omezeni prostorem, protože kdyby se dal absolvovat i nějaký skok, to by bylo opravdu parádní.“
O vás je známo, že milujete jízdu na motorce. Byl pro vás tohle největší adrenalinový zážitek?
(chvilinku přemýšlí) „Motorka je víc. Ale je to jen tím, že se neustále posouvám blíž k určité hranici. Ale to bych tu nechtěl moc rozebírat. (usmívá se) Vždycky jsem míval silniční motorku, ale teď jezdím Super Moto. Dám to na vozík a jedu ke kamarádovi na jeho trať. Tam pouštím adrenalin z těla ven.“
Berete to jako odreagování?
„Spíš je to zábava a koníček. Měl jsem možnost odmala se vozit, takže to mi zůstalo. Jeden čas jsem neměl motorku asi dva roky, ale pak jsem si ji zase pořídil. Dá se říct, že vůně benzínu je pro mě droga.“ (usmívá se)
Co na vaše radovánky říkají doma?
„Manželka má pochopitelně strach, ale hlavně se jí moc nelíbí, že je to časově náročné. Když si jdu zajezdit, tak jsem vlastně celý den pryč. Už si ale zvykla, že to ke mě prostě patří.“
Názor zaměstnavatele radši zjišťovat nebudu...
„Tak ono je to dáno ve smlouvě. Kdyby se mi něco stalo, tak se to řeší přesně podle dohody.“
A přesto stojí za to se pořádně proletět na motorce...
„Vím, že jezdím daleko od svých maximálních možností, krizových situací. Riziko je, ale menší. Touhu tlačit se dál k oněm hranicím určitě mám. Ale mám hokejovou smlouvu, kterou nechci kvůli svým koníčkům porušovat, je tady rodina, děti. Člověk už je starší a kouká se na určité věci jinak.“
Při plánování akce s dakarským speciálem jste se zmínil, že největší adrenalin by pro vás byla jízda za volantem linkového autobusu...
„To už je pak spíš průser než adrenalin. (směje se) Nemám v autobuse naježděno skoro nic, takže do toho bych zatím nešel. Vozit lidi, to už chce opravdu mraky zkušeností.“
Takže autobus by pro vás byl naprosto stoprocentní adrenalinový zážitek?
„Nejsem si jistý, jestli spíš pro mě, nebo pro ty lidi.“ (směje se)
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
