Na první pohled se to zdá být jako vstup za očekáváním. Skončit při prvním závodě na cestě za obhajobou triumfu v SP na sedmnáctém místě, to není ideální. Nemohu se však zbavit dojmu, že na středeční vytrvalostní závod by se nemělo koukat jen černobíle. Tohle totiž nebyl standardní závod.
Větrné poryvy, které na střelnici nepravidelně dorážely a deptaly i jiná špičková jména, celý úvod sezony zahalily do roušky nečitelnosti. Co však bylo jasně vidět a potěšilo, byl běh Koukalové , jenž byl druhý nejrychlejší. I se sedmi trestnými minutami tak dýchala na záda úspěšnějším střelkyním.
Těžko říct, kde byla palba ovlivněná větrem a kde její nekoncentrovaností. Promítlo se určitě obojí. Stejně tak je těžké z jednoho závodu odhadovat formu do celé sezony.
Tím, že Koukalová i přes tento střelecký nezdar nechala za sebou Marii Dorinovou Habertovou, Kaisu Mäkäräinenovou a Dorotheu Wiererovou, ukázala, že má letos na to, se o svůj trůn zase rvát.
Jen Němka Laura Dahlmeierová jasně vystrčila drápy a ukázala, že by mohla být tento ročník její největší sokyní při bránění trůnu. Koukalová ji už vloni přirovnala k mladé srně, která ji bude pěkně prohánět.
Minulou sezonu ještě třiadvacetiletá Němka doplatila na řadu zdravotních potíží a nemocí, kvůli kterým vynechala hned tři podniky SP.
Pokud ale letos vydrží zdravá, bude se mít česká královna před jejím tlakem co ohánět.
