V hukotu na stadionu to bylo slyšet jen slabě, ale přece. Když ve druhé půli zápasu Česka s Ruskem Bílkův tým zaútočil po pravé straně, balon vedl Theodor Gebre Selassie. A jakmile se obránce dostal pod ruský „kotel“, spustilo se na něj rasistické bučení. Ze stejných míst, z jakých předtím přiletěla na hřiště světlice.
Když jsem se druhý den Thea na bučení zeptal, nechtělo se mu o něm mluvit. Nedivím se – muselo ho zaskočit. Na tak velkém a pravidly svázaném turnaji, kde každý fanoušek cestou na stadion prochází pečlivou kontrolou a na který tradičně nepřijíždějí nejtvrdší hooligans, něco takového nečekal.
Jenže ruští fanoušci mají hranici jinde. Nechci tvrdit, že všichni vyznávají rasistické názory, ovšem netolerance k jiným barvám pleti je ve fotbale na východě mnohem rozšířenější než u nás.
Banán vržený na Roberta Carlose příznivci Křídel Sovětů Samara byl dost medializovanou kauzou a podobné incidenty nejsou v Rusku ničím výjimečným.
Když přivedl Vlastimil Petržela do Zenitu Petrohrad na testy Gyana Baffoura, vedení klubu mu podpis smlouvy s ghanským útočníkem nedoporučilo. Fanoušci by ho neakceptovali.
Zatímco v Česku se Gebre Selassie setkává s projevy rasismu zaplaťpánbůh ojediněle, první zápas mistrovství Evropy mu ukázal, že v Rusku by byly na denním pořádku.
Je téměř jisté, že po EURO talentovaný pravý obránce opustí českou ligu. A je pravděpodobné, že jednou z jeho možných destinací bude ruská liga – ostatně, v zimě se o něj zajímal CSKA Moskva.
Po tom, co reprezentační bek zažil na EURO, by si měl podpis smlouvy v Rusku setsakramentsky promyslet...
Témata:
fotbal, Česko, fanoušci, rasismus, Rusko, sport, Theo Gebre Selassie, Euro, Sport na Heureka.cz
Související články
