Další smůla Kulhavého, na ME píchl: Jestli to není znamení, abych skončil
PŘÍMO Z GLASGOW | Na evropském šampionátu horských kol v Glasgow se Jaroslav Kulhavý dlouho pral o místo v první desítce. Kolo před koncem ho ale postihl defekt a do cíle dojel s víc než devítiminutovou ztrátou dvaačtyřicátý. Nejepším Čechem byl na desátém místě Ondřej Cink.
Dvě třetiny závodu byl jako honící pes, který čekal na zaváhání někoho z vedoucí skupiny, myslel na výsledek mezi nejlepšími pěti či deseti. Technický problém v předposledním kole ale přidal Jaroslavu Kulhavému další nešťastný moment do sezony plné smůly i zdravotních problémů.
Co se na trati přihodilo?
„Já jsem v klopence trošku ufouknul zadní kolo. Jak to bylo měkké, tak jsem tam někde trefil první kámen a byl z toho defekt. Opravil jsem to plugem (upávkou), ale pak mi vypadl a dva a půl kilometru jsem se tady proběhnul do depa. Ve finále jenom proto, abych dojel do cíle. Závod pro mě skončil, což byla škoda, protože si myslím, že desítka tam mohla být.“
Mohl jste situaci nějak ovlivnit?
„Samozřejmě, že to byla jezdecká chyba. Kdybych tu zatáčku projel normálně, nebo měl větší tlak v gumách, tak by se mi to nestalo. Občas se to stane, projel jsem tam prostě moc rychle, měl jsem těžiště vzadu, bohužel.“
Jezdíte záměrně s méně nafouknutými gumami?
„Jezdím takhle normálně, ale tím, že jsem s tou svou výškou méně obratný v klopenkách, tak to tam musím občas dobržďovat. A jak tam člověk přenese váhu, tak se mu to stane. Jezdím proto opatrněji v klopenkách a ta měkčí guma má zase lepší přilnavost na zbytku toho okruhu, ale bohužel jsem to tam trošku přepálil a blbě jsem tam najel, takže moje chyba.“
Jak se dá hodnotit první fáze závodu, v níž jste celou dobu na osmém místě jako samotář těsně za čelem doháněl dvě vedoucí skupinky?
„Čekal jsem, jestli Švýcaři nezpomalí. Po tom druhém kole to tak nevypadalo, od té doby jsem si jel svoje a čekal na závěr. Věděl jsem, že možná někomu dojdou síly, někoho bych mohl skočit, těžko říct, jak by to vypadalo. Jelo se mi tak nějak standard. Nebylo to nic extra super. Po pauze, kterou jsem si dal po Val di Sole, se pořád trochu rozjíždím, doufám, že to půjde nahoru.“
Splnil závod aspoň plán rozjezdit se před další fází sezony?
„Tenhle cíl to splnilo, samozřejmě jsem tady přemýšlel nad nějakým výsledkem. Ať už by to bylo top deset nebo top pět, bylo by to relativně dobré. To není a zbývají tři závody, dva svěťáky a mistrovství světa, které je největší cíl. Já doufám, že už se mě to bude vyhýbat a podaří se mi připravit.“
Letos se vám příliš nedaří, není té smůly už trochu moc?
„Abych řekl pravdu, tak je toho hodně. Nevím, jestli to není znamení, že bych měl skončit… V Lenzerheide (na mistrovství světa) o tom nechci přemýšlet. Chci tomu dát ještě všechno, tu smůlu i to zdraví zkusit převrátit na tu dobrou stranu, dát se do pořádku. Přece jenom jsou ještě dva roky do Tokia, kdybych se takhle pořád hledal, tak to nemá smysl. Potřebuju zase naskočit do té své pohody, abych byl zdaravý a výkonnost byla konstantní. To je teď hlavní cíl.“
