Pogačar na MS útočí na double, Evenepoel je proti. Rozhodne kopcovitý terén
V horském terénu na poli Grand Tour nemůže být řeč o tom, že by měl Remco Evenepoel porážet Tadeje Pogačara. Jenže jakmile dojde na časovky, je to hned něco jiného. Ovšem ne úplně vždy. Belgičan je totiž specialista hlavně na rovinaté chronometry, zatímco jak se terén zvedne, je už ve výhodě Slovinec. A to je i případ úvodní časovky na historicky prvním světovém šampionátu v Africe. Ve Rwandě jsou tito dva hlavními favority. Najde se někdo, kdo je vyzve?
V počtu titulů mistra světa má jasně navrch. Remco Evenepoel jednou získal ten v závodu s hromadným startem a poslední dva roky kraloval časovce. Tadej Pogačar se zatím pyšní jen jedním dresem s duhou, ten zase ale v posledním roce velmi hrdě vozil a vyhrál s ním řadu závodů. Teď oba vyhlásili útok na double, tedy výhru jak v nedělní časovce, tak za týden v silničním závodu.
Slovinec se na poli světových šampionátů naposledy účastnil časovky předloni v Glasgow, a ta se mu ani trochu nepovedla, skončil v ní na 21. místě, zatímco Evenepoel slavil první titul v této disciplíně.
I v globálu má Belgičan v chronometru lepší výsledky. Jenže je třeba brát v potaz, že v poslední době se i na etapových závodech jezdily víc rovinaté či zvlněné časovky oproti těm s větším převýšením.
Pogačar: Je to náročná trať
Když slavil Evenepoel na MS poprvé, bylo vertikálních metrů na trase dlouhé 47,8 kilometru celkem 280. Loni to bylo 405 metrů na 46 kilometrech. Tedy jednoznačně terén příznivý pro Belgičanův styl jízdy. Jeho hlavním soupeřem tak byl vždy Ital Filippo Ganna, někdejší dvojnásobný světový šampion v časovce. Pogačar loni v této disciplíně ani nestartoval.
Letos je však situace zcela odlišná. V Kigali je nachystaná trasa dlouhá „jen“ 40,6 km, ale s převýšením 680 metrů. A už při letmém pohledu na její profil je jasné, že roviny si závodníci moc neužijí. A tady už je všem jasné, proč si tentokrát brousí zuby na titul i Pogačar. Tohle je totiž jeho terén.
Když naposledy poměřovali tito dva síly v horských časovkách, měl jasně navrch čtyřnásobný vítěz Tour de France. Právě na tomto závodu se jel chronometr v kopcích jak letos, tak i loni. Letošek se, s ohledem na pozdější odhalení Evenepoelovy zlomeniny žeber, v potaz příliš brát nedá, navíc časovka byla i dost krátká. Ale třeba ta loni v 21. etapě v Nice už poskytuje lepší srovnání. Měřila 33,7 km a převýšení na ní cyklisté zdolali 720metrové. A výsledek? První Pogačar s náskokem 1,13 minuty na třetího Evenepoela.
„Jakmile Tadej na něco upře svou mysl, je to znamení, že se na to cítí být připravený,“ řekl na adresu svého soupeře Evenepoel v rozhovoru pro belgickou stanici Sporza.
Trasa navíc nepřináší jen kategorizovaná stoupání, ale v závěrečném kopci navíc ještě i kostkový sektor dlouhý 1,3 km. A všichni vědí, co umí Pogačar předvést na kostkových rampách v závodu Kolem Flander.
„Je to docela náročná trať, ale když budu mít dobrý den, měla by mi rozhodně sedět,“ řekl minulý týden Pogačar při svém návratu k závodům.
Když se do tohoto souboje přidají ještě vítěz vrchařské soutěže na letošní španělské Vueltě Jay Vine, mladíček Isaac del Toro (oba Pogačarovi kolegové z UAE Emirates) a třeba i Francouz Bruno Armirail, bude to zajímavá podívaná.
