Základní část obou soutěží zámořské Major League Baseball se nachýlila do své závěrečné části, když týmům zbývá odehrát zhruba 25 zápasů z celkových 162.
Týmy se tak pomalu, ale jistě, jako ostatně každý rok počátkem září, dostávají do varu. Každé vítězství či každá prohra mohou významně ovlivnit šance týmů na postup do play off, tedy do postseason fáze, jež probíhá každoročně po celý říjen.
A v té půjde především o vítězství v té které soutěži, tedy o vítězství v Národní lize a o vítězství v Americké lize.
Zisk titulu mistra Národní čí Americké ligy, tzv. souboj o „vlajku“ – symbol každé ligy, je pro týmy prestižní záležitostí a říjnový „pennant race“, jak se fázi play off do konečného vítezství v každé z obou soutěží přezdívá, vyvolává davové šílenství nejen mezi fanoušky v zámoří, ale i mezi sportovními novináři. Jinými slovy, pro MLB týmy má zisk titulu „pennant winner“ stejnou, ne-li větší váhu, než zisk titulu vítěze Světové série.
Obě soutěže, Národní a Americká liga existují paralelně vedle sebe a společně tvoří Major League Baseball od roku 1901, kdy byla založena Americká liga.
Tehdy týmy, jako Baltimore Orioles (pozor, nezaměňovat s dnešními Baltimore Orioles!), Boston Americans, Detroit Tigers, Milwaukee Brewers (ano, správně, Brewers hráli původně Americkou ligu), Cleveland Bluebirds, Chicago White Stockings, Philadelphia Athletics a Washington Senators, jež dosud hrály pouze v soutěži se statutem Minor League (v tzv. American Association), povýšily svou existenci na úroveň Major League, a jako konkurenci tehdejší, o 25 let dříve založené Národní Ligy, založily dne 28. ledna 1901 Americkou Ligu.
Samotný vznik Americké Ligy provázely velké vášně: tři ze zakládajících týmů (Baltimore, Cleveland a Washington) byly vlastně „renegáty“ vyloučenými z Národní Ligy roku 1900. Národní liga sama odmítala uznat Americkou Ligu jako sobě rovnou, Americká liga tedy vypověděla smlouvu (tzv. National Agreement), sdružující v roce 1900 celkem 14 nezávislých baseballových soutěží, a prohlásila samu sebe za soutěž se statutem na roveň National League.
Od doby jejího vzniku se samozřejmě mnohé změnilo: tak například, Milwaukee Brewers se již po druhé sezóně, tedy v roce 1902 přestěhovali do St. Louis a změnili jméno na St. Louis Browns, aby nakonec skončili v roce 1954 v Baltimoru jako noví Baltimore Orioles.
Co se stalo s původními Orioles, tehdy zakládajícími členy American League? Ti se naopak v roce 1903 jako Highlanders přestěhovali do New Yorku, aby si v roce 1913 změnili jméno na New York Yankees, dosud nejúspěšnější severoamerickou profesionální sportovní organizaci vůbec.
Philadelphia Athletics se roku 1955 přestěhovali do Kansas City a následně, v roce 1968 do Oaklandu (mimochodem, prvních padesát sezón Athletics se odehrálo pod taktovkou Connie Macka, jinak nejdéle sloužícího manažera v historii MLB).
Washington Senators skončili v roce 1961 v Minneapolisu, kde jsou dodnes činní pod franšízou Twins.
Boston Americans změnili v roce 1908 označení na dnešní Red Sox, Chicago White Stockings na White Sox (1903) a Cleveland Bluebirds na Indians (1915).
A tak, jediným týmem, který od založení American League až dosud hraje pod franšízou bez jakékoliv změny, jsou Detroit Tigers. Existují v této podobě již od roku 1894.
American League se od té doby rozšířila na 14 týmů. Vývoj byl samozřejmě poněkud překotný a řada franšíz doznala v průběhu doby řady změn. A tak alespoň ve zkratce:
1961 – Los Angeles Angels (dnes Los Angeles Angels of Anaheim) a noví Washington Senators (ano, správně, originální Senátoři se v témže roce stěhují do Minnesoty) získávají franšízu American League.
1969 – nové franšízy na působení v American League získávají Kansas City Royals (o rok dříve se Kansas City Athletics přestěhovali do Oaklandu) a Seattle Pilots.
1970 – Seattle Pilots se stěhují do Millwaukee pod jménem Brewers, aby 68 let po odchodu původních Brewers do St. Louis obnovili franšízu American League v metropoli státu Wisconsin.
1972 – noví Washington Senators se stěhují do Texasu, jmenovitě do souměstí Dallas – Ft. Worth, kde od té doby působí jako Texas Rangers.
1977 – Seattle Mariners a Toronto Blue Jays získávají licenci American League.
1998 - Milwaukee Brewers opouštějí řady týmů American League a „stěhují“ se do National League.
1998 – Tampa Bay Devil Rays (od roku 2008 Tampa Bay Rays) získávají franšízu American League.
A pozor (!), aktuální změna:
2013 – Houston Astros opouštějí centrální divizi National League a stávají se pátým týmem západní divize American League, kde až dosud působí pouze čtyři týmy. Tím se počet týmů American League a National League srovnává na 15 : 15. Texas tak bude mít dva zástupce v Americké lize. Jen na okraj, tím se ovšem obě soutěže vrací k původně problematickému schématu „lichých“ týmů, které vlastně v každém kole soutěže neměly co na práci. Uvidíme, zda tento nesoulad vyřeší větší počet interligových zápasů, tj. zápasů mezi týmy American League a National League.
Již byla řeč o New York Yankees – podle mnohých pramenů nejúspěšnější profesionální sportovní organizace vůbec a podle žebříčku z roku 2010 nejlépe hodnocená profesionální organizace v Severní Americe. Jen „pennant“ Americké ligy získali celkem čtyřicetkrát (!). První titul soutěže vyhráli v roce 1921, poslední v roce 2009.
Následují je Oakland Athletics s celkovým počtem vítězství 15, Boston Red Sox (12) a Detroit Tigers (10). Zajímavostí je, že Milwaukee Brewers získali titul mistra American League v roce 1982 a mají tak příležitost vyhrát obě soutěže. Našlápnuto k tomuto úspěchu měli v roce 2011, kdy je v závěrečné finálové sérii o vlajku Národní ligy (NLCS) zastavili až St. Louis Cardinals.
Datum vzniku a (až do konce letošní sezóny) odlišný počet týmů nejsou jedinými rozdíly, které odlišují American League od National League. American League se od její konkurentky odlišuje rovněž pravidlem umožňujícím nasazení suplujícího pálkaře (tzv. designated hitter). Jde o pravidlo, podle kterého může tým použít na pálce, namísto nadhazovače, 10. hráče v line-upu, který se jinak neúčastní obranné fáze hry. To v Národní lize je pro nadhazovače start na pálce povinnou záležitostí.
A jak si stojí jednotlivé týmy AL v sezóně 2012?
Tak na prvních třech místech východní divize American League je situace poměrně vyrovnaná. Své pověsti zatím dostávají Yankees, kteří k 5. září 2012 divizi vedou s náskokem jednoho zápasu před Orioles a 2,5 zápasu před Rays. Všechny tři týmy mají velkou šanci urvat vítězství v divizi pro sebe. Osobně bych to velmi přál Orioles, kteří se zmátořili z mizérie posledních let a mají velmi sympatický tým (včetně vnějšího polaře Adama Jonese, účastníka loňského campu pro děti v Praze).
Naopak velmi pozadu zůstává Boston (15 zápasů manko na vedoucí Yankees), který tak potvrzuje lehký vnitřní rozklad týmu, tedy trend, který byl nejvíce patrný v závěru loňské sezóny. Ani příchod ostříleného matadora Bobbyho Valentina na pozici manažera tým neprobudil. Uvidíme, zda zafunguje pokus o oživení v podobě srpnového prodeje tří klíčových hráčů (Beckett, Gonzales, Crawford) do L.A. Dodgers.
A tak šance Bostonu, stejně jako šance Blue Jays (- 16 zápasů) na postup do play off zůstávají spíše v teoretické rovině.
Centrální divize: té zatím dlouhodobě vládne našlapaný tým White Sox. V čele tabulky je v podstatě od počátku sezóny. Až v poslední době se dotáhl na rozdíl jediného zápasu Detroit s pálícími hvězdami Princem Fielderem a Miguelem Cabrerou. Naopak, opět v teoretické rovině jsou šance Royals (- 13 zápasů), Indians (- 16.5) a trápících se Twins (- 18.5).
Západ: zde dominuje opět (jako ostatně v posledních dvou sezónách) Texas. Do hry o vítěze divize určitě zasáhnou oživení Athletics (- 5 zápasů) a určitě budou mít co říci i Angels (ztrácejí 7.5 zápasu na vedoucí pozici). Seattle už bude svým třem soupeřům z divize pouze sekundovat, když za vedoucími Rangers je pozadu o 15 zápasů.
A „wild card race“? O čtvrté postupové místo, které tradičně připadá nejlepšímu druhému celku ze všech tří divizí, letos zřejmě svedou tuhý boj Baltimore, Tampa, Detroit a Oakland, případně Angels.
Nechme se tedy překvapit. Stát se může leccos. Dle zásady, kterou formuloval Yogi Berra: „není konec, dokud není konec…“.
Tolik tedy stručně k historii a vzniku a letošnímu ročníku American League a k tomu, proč je vlastně vítězství v té které soutěži, byť jako předstupeň účasti ve Světové sérii, tak důležité.
O Národní lize, Světové sérii a postupném otupování ostří mezi oběma soutěžemi zase až příště.
A na závěr, jako bonbónek pro ty, kteří vydrželi až na závěr, odkaz na fantastických 11 strike outů v podání nadhazovače Detroitu Justina Verlandera v zápase s White Sox.
http://mlb.mlb.com/video/play.jsp?content_id=24452765&topic_id=8879974&c_id=mlb
