Rozhovor s ním probíhá vždy ve svižném tempu. Nepřemítá nad každým slovem, pohotově reaguje a věty z něj doslova srší. Zajisté se jedná především o vrozený dar, nicméně mnohé ho v tomto směru naučila i kariéra v zahraničí.

Na české scéně MMA patříte mezi ty, kterým se podařilo strhnout pozornost publika nejvíc. Čím to je?
„Myslím, že je to díky několika aspektům. První je moje povaha, kterou lidi buď milujou, anebo nenávidí. Říkám ve výsledku jen to, co si myslím. Mám kolem sebe hodně lidí, kteří napřed přemýšlí, než něco řeknou, aby to nebylo blbý… Já ne, když si něco myslím, tak to tak řeknu. Existují v podstatě dvě skupiny lidí. Jedna, která to miluje a druhá, co to nenávidí. To je ta kontroverze, která mi přináší sledovanost.“

Obě skupiny ale počítají a zvyšují povědomí.
„Ano. Proto jsem slyšet, i když vím, že platí: mluviti stříbro, mlčeti zlato. Ale taky je mi jasné, že náš sport nemůže existovat bez toho, aniž bychom se na sebe snažili strhnout pozornost. Třeba fotbal nebo hokej jsou tu za ty roky naprosto etablované. Jsou to velké tradiční sporty, které není třeba nějak výrazně promovat. Co se týká MMA, bojovníci jsou celkem dost vidět, ale ještě pořád bychom napočítali na jedné ruce ty, kteří se tím profesionálně živí a nemusí chodit do práce. Jsou přitom stovky fotbalistů, které byste na ulici ani nepoznali, a berou přitom statisíce měsíčně. Oni nemusí dělat show a haló, aby si jich všimli sponzoři. V tomhle se snažím za svůj sport bojovat. Nedělám to jen pro sebe. Chci, aby mělo MMA v Česku nějakou budoucnost. Potřebujeme mít kluky, kteří budou profíci. K tomu, aby zde rostly další top hvězdy jako například Jirka Procházka, je potřeba mít zázemí, tělocvičny, nějaký svaz, organizaci… A pokud si to nevykřičíme, nikdy to mít nebudeme.“

Velkolepý nástup Karlose Vémoly před titulovým zápasem v polotěžké váze poutal pozornost

• 
• 
• 
• 
• 20 zobrazit galerii

Kdo je vám v tomto směru inspirací?
„Vždycky jsem se snažil inspirovat velikány, jako byl v boxu Muhammad Ali nebo v MMA Conor McGregor. A viděl jsem v nich přirozené osobnosti, které říkají, co si opravdu myslí. Nic nahraného, nacvičeného. Lidi je za to milovali.“

Vím, že co se týká trash talků, tedy slovních přestřelek se soupeřem, vždy říkáte, že si nic dopředu nepřipravujete a snažíte se být pohotový a autentický. Na druhou stranu, třeba vaše heslo „Lvi žerou první!“ jste před lety přejal od vašeho kamaráda zápasníka z Anglie.
„Jasně, to jsem slyšel od Jimiho Manuwy, ten říkal ‚Lions eat First!‘ Já to jednou zaslechl a líbilo se mi to. Jen málo věcí člověk vyloženě vymyslí. To je jako ‚Oss!‘, které často říkám. V bojových sportech je tenhle pokřik hrozně dlouho, znamená úctu, respekt… A někteří lidi si myslí, že jsem to vymyslel. (směje se) Mají to se mnou zkrátka spjaté. Ve výsledku si jen ze všeho beru něco, co je mi sympatický a dokážu se s tím ztotožnit. Taky často říkám, že tvrdá dřina porazí talent. Nevymyslel jsem to, ale je to naprostá pravda.“

A jsou okamžiky, kdy nad svým promem, reklamou opravdu přemýšlíte? Že byste uvažoval nad tím, co by mohlo zabrat, oslovit lidi.
„Že bych to takhle promýšlel, to ne. Spíše se zkrátka dívám po světě a inspiruju se. Ale že bych třeba dopředu rozmýšlel nad tím, co řeknu na tiskovce, než na ni přijdu, to opravdu ne. Většinou jen reaguju na to, co řekne můj soupeř a snažím se konfrontovat tady a teď s tím, co se děje. Nic si nenačítám a netrénuju před zrcadlem. Říkám prostě, co si myslím.“

Jako bojovník jste se nejprve prosadil v Anglii, kde je konkurence mnohem větší. Co vám život v Londýně v tomto směru dal?
„Anglie mi strašně moc pomohla vyletět v Čechách. Konkurence tam byla skutečně obrovská a musel jsem hodně bojovat za to, abych se prosadil. Byl jsem na úplně jiné úrovni, než si tady v Česku mysleli. Když jsem sem přijel, nechtěli tomu věřit, ale byl jsem opravdu velká ryba v malém rybníce. Neměl jsem tady konkurenci, protože tu MMA bylo nové a začali jsme ho teprve rozvíjet. Bohužel stárnu a mladý špičáci mě dohánějí.“ (pousměje se)

Dobře, ale co konkrétně jste se v Anglii naučil?
„Vlastně všechno. A to z toho důvodu, že když jsem se nedokázal dobře prodat, nedostal jsem zaplaceno. Buď tam byly nějaké almužny za nástup do klece, nebo podíl z prodaných lístků. Dostával jsem tam třeba i polovinu z prodeje vstupenek. Tím, že jsem dělal vyhazovače v klubu, jsem měl fůru známých a dokázal tak prodat opravdu hodně lístků. Když jsem pak přijel do Česka, a řekl, kolik chci za zápas, ťukali si na čelo. Oni dávali třeba šampionovi za souboj dvacet pět tisíc a já chtěl dvě stě padesát. Mysleli si, že jsem se zbláznil. Zeptal jsem se proto, kolik chtějí za VIP stůl na ploše. Že prý padesát tisíc. Tak jsem řekl, že si jich dvacet koupím. ‚Ty mi prodáš stoly za dva miliony korun?‘ Jasně, odpověděl jsem. A v tu chvíli byli ochotní mi dát dvě stě padesát tisíc za zápas.“

Takže jste krom svého výkonu v kleci pořadatelům nabízel i schopnost promovat akci.
„Zápasníci se prostě musí umět prodat. Není to o tom, že jim promotéři budou jen nosit peníze. Když nebude nikdo na židlích v hale, není z čeho platit. Ale na mě se židle obsadí, proto mi promotéři začali přidávat. Nebylo to jen o tom, že chci přidat, něco jsem pro to dělal. Na co máme Instagram a Facebook? Aby se lidi chtěli přijít podívat. Na druhou stranu na zápasy Gustava Frištenského chodily tisíce lidí a žádné sociální sítě neměl.“ (směje se)

Jako první Čech jste se dostal do UFC. Jaká to byla zkušenost, co se promování sebe sama týče?
„Nevím, jak je to teď, už je to přece jen přes deset let. Ale byla to velká škola, brali nás dokonce do třídy jak školáky a vysvětlovali nám, jak se promovat. Rozdávali třeba taky bonusy za největší nárůst sledujících na Twitteru. Od začátku dávali bonusy za výkon večera, knockout večera a tak dále. To se v Česku pořád moc neděje. Ne v takové míře. Ale v UFC byly bonusy opravdu velký, takže velmi motivační.“

Oktagon

20. září 2022 • 09:46

Potvrzeno! Vémola má zápas na konci roku, žádá titul a odvetu s Kinclem

Oktagon

19. září 2022 • 09:27

Kincl o triumfu i Vémolově výstupu: Ztrapnil sám sebe. Vymění plínku...