Jak moc je MMA náročný sport po psychické stránce?
„Myslím, že je to hodně podobné jako v jiných sportech. Ve chvíli, kdy jdete do klece, tak na vás může dolehnout velká nervozita, stres a někteří zápasníci, jak říkává Míra Brož, by nejraději v ten moment utekli ze šatny. Psychika před velkými zápasy, jako byl třeba teď Oktagon v O2 areně, bývá opravdu vrtkavá a ne každý to dobře snáší. Člověk si říká: jsou to gladiátoři, ničeho se nebojí, ale občas je toho i na ně moc. Jsou to pořád jenom lidé z masa a kostí. Většinou nemají strach ze zranění nebo z toho, že je bude něco bolet a utrží nějakou tu ránu. Spíše se obávají, že před vyprodanou arénou neudělají dobrý zápas. Bijec potřebuje nějaké výhry, protože jinak o něj přestává být zájem, což ho může velice stresovat. Psychická příprava je tedy v MMA stejně tak důležitá jako ta fyzická.“ 

Jaká fáze bývá pro zápasníky po mentální stránce úplně nejnáročnější?
„Nejtěžší je dlouhá příprava, která trvá několik měsíců. Intenzivní fáze pak nastává 3 až 4 týdny před zápasem. Například hokejisté mají přípravu zhruba měsíc a půl a z toho těží po celou sezonu. Pak už jen hrají zápasy a regenerují. To MMA zápasníci mají souboj jednou za půl roku, někdy jen jednou za rok. Jejich příprava je po celou dobu extrémně tvrdá a stupňuje se až k zápasu. Dvoufázové tréninky jedou i několik měsíců v kuse, což stojí spoustu úsilí i peněz. A teď si představte, že se během přípravy třeba zraníte a celé to úsilí je k ničemu. Proto se na zápas většinou už hodně těší. Vědí totiž, že až to budou mít za sebou, ten nápor pomine.“

A co shazování?
„Máte extrémně tvrdé tréninky a do toho brutálně hubnete. Tělo takový stav opravdu hodně oslabuje a vaše hlava to nemá ani trochu ráda. Někdo musí těch kilo shodit opravdu hodně, což není ideální ani po zdravotní stránce. Jídlo je jedna z nejzákladnějších lidských potřeb. Ve chvíli, kdy jídlo nemáme, náš mozek reaguje poměrně dramaticky. Začne se bránit a jedním z projevů je i podrážděnost, nervozita a agresivita. To je hodně typické. Pro partnerky a trenéry zápasníků to nebývá lehké období. Vždycky od klientů slyším různé historky o tom, jaké to bylo peklo. Ale není to jen v MMA, je to třeba i v judu, taekwondu a dalších bojových sportech.“

Prožívají zápasníci prohry úkorněji než sportovci z jiných odvětví?
„Ve chvíli, kdy se vám po měsících příprav nepodaří dosáhnout na očekávaný výsledek, je to opravdu velký nápor na psychiku. Víte, že reputaci si můžete napravit nejdříve za půl roku nebo za rok, kdy vás čeká další souboj. Někdy ale vůbec nevíte, jestli dostanete ještě příležitost zápasit. Pokud neuděláte dobrý výsledek, může se stát, že už vám zápas nikdo nenabídne. Mentální nepohoda se navíc zhoršuje s množstvím prohraných zápasů. Když zaznamenáte dvě nebo tři prohry po sobě, psychický sešup může být poměrně značný. Ta nejistota je pak velmi frustrující a nepříjemná. Tohle často bývá ten moment, kdy se mi zápasníci ozývají s prosbou o pomoc.“

Jak dlouho může trvat, než zápasník prohru vstřebá?
„To závisí na vnitřní síle a motivaci dotyčného. Například teď jsem na Oktagon připravoval Míru Brože. Když jsme spolu před pár lety začínali, tak měl na kontě několik proher za sebou. Tehdy prožíval obrovský psychický propad, kdy byl i rozhodnutý, že skončí. Tyhle stavy nejsou u MMA zápasníků nijak výjimečné a spousta z nich to nakonec neustojí. Hodně důležitou roli tady hrají trenéři, rodina, kamarádi, lidi z gymu, koučové... Tito lidé umí namotivovat a napomoct tomu, aby se zápasník co nejdřív začal soustředit na nový cíl. Konkrétně s Mírou jsme v tomto ohledu udělali obrovský kus práce, dokázal se vrátit do hry a teď má na svém kontě už 16 výher.“

A co bučící diváci? Dokáže to zápasníka vyvést z rovnováhy?
„Popravdě to většina z nich při zápase ani nevnímá. MMA je opravdu boj o život. Kdo to nezkusil, nepochopí. Zápasník chce slyšet primárně trenéra a jeho pokyny. Tam soustředí svou veškerou pozornost. A občas jsou dokonce v takovém adrenalinovém rauši, že neslyší ani jeho. Co ale dokáže určitě ovlivnit psychiku je nástup. Slyšíte, jestli vás O2 arena bouřlivě vítá, jestli mlčí, anebo na vás třeba bučí. To může mít velký vliv na následující výkon. Podobné je to i s odchodem. Zápasník vnímá, jestli se s ním diváci loučí nadšenými ovacemi, bučením nebo tichem.“

Po zápase se hodně rozebíralo, že Vémola Kinclovi nepodal ruku. Co na ten okamžik říkáte po psychologické stránce?
„Když se na něco tak dlouho připravujete, prohru pak berete jako velké zklamání. Zklamali jste sebe, trenéra, svůj tým, který pro vás dělal několik měsíců maximum, a samozřejmě i své fanoušky. V takto vypjatém momentu se pak začnete chovat tak, jak vám káže vaše nejzákladnější charakterové nastavení. Jste naštvaný na sebe, na soupeře, na rozhodčí i na celý svět. Je to hodně o tom, jak dokážete pracovat s emocemi a s egem. Pokud to umíte dobře, tak se s prohrou, i kdyby nebyla v tu chvíli spravedlivá, dokážete na místě vyrovnat a zachovat se sportovně. Pokud vám ale tyhle věci přirozené nejsou, musíte na nich holt poctivě pracovat. I to je součást sportovního života a bez nich je těžké být v profesionálním sportu uznávaný a úspěšný. No, a pokud na nich nepracujete…“

Oktagon

22. května 2023 • 20:39

Legendární Kníže kritizuje chování šampiona Kincla: Klidně ho zmlátím

Oktagon

21. května 2023 • 12:44

Nepodaná ruka Kinclovi? Vémola za úprk z klece schytává ostrou kritiku

Oktagon

22. května 2023 • 18:57

Promotér Novotný o bodování odvety Kincla s Vémolou: 5:0? Mimo mísu