Jednání jsou u konce. Karlos Vémola bude 29. prosince v pražské O2 areně hájit titul Oktagonu proti elitnímu Willu Fleurymu. Irský bijec se o klání hlásil od nedávné výhry ve Frankfurtu, ale dlouho se nedočkal odpovědi. Vedení stáje totiž upřednostňovalo trilogii Terminátora s Patrikem Kinclem. Pětatřicetiletý Ir na konci roku bude na akci Oktagon 65 cílit na životní metu a také pomstu za deset let starý incident na tréninku. „Najednou mě trefil silným hákem a šel pro strh na zem. Hopsal jsem na jedné noze, až jsem si vyhodil kotník a přetrhl v něm vaz. A Karlos? Ani mi nepodal ruku, nechal mě tam ležet a odešel,“ prozradil Fleury.
O2 arena se otřese. Karlos Vémola přijal možná nejtěžší výzvu kariéry v Oktagonu, když kývnul na titulový duel s Irem ze světové top padesátky. Will Fleury avizuje triumfální KO a splacení deset let starého účtu. Pětatřicetiletý nájezdník byl přitom několik týdnů na druhém místě v pořadí. Vedení totiž doufalo, že letošní rok na Oktagonu 65 uzavře trilogií šampiona s Patrikem Kinclem.
„Cítil jsem se jako na horské dráze. Ze začátku jsem byl hrozně frustrovaný, jak mě i mého manažera promotéři ignorovali. Po pár dnech jsem to bral jako pohon, aby čím dál více tlačil, aby se mnou bojoval,“ vypráví Fleury, který si o titulový duel řekl po vítězném knockoutu nad bývalým šampionem Pavolem Langerem před čtyřmi týdny.
Ve hře byl však další aktér frankfurtské akce, poražený král Patrik Kincl, který také uvažoval o střetu s odvěkým rivalem. Fleury proto o duel usiloval na sociálních sítích, kde bez přestání označoval Vémolu i vedení ligy. „Celou dobu jsem si říkal, že pro Kincla ten zápas nedává žádný smysl. Až v posledních dnech to ale konečně začalo vypadat dobře. Byl jsem po Kinclovi druhý v pořadí, takže zůstal v tréninku a doufal. Když přišlo potvrzení, vybouchl jsem radostí,“ líčí pětatřicetiletý bijec.
Fleury se s šampionem setká tváří v tvář už během akce Oktagon 63 v Bratislavě. „Doufám, že dostanu příležitost sednout si s Karlosem po turnaji k jednomu stolu a popovídat si. Máme se o čem bavit,“ usmívá se Ir a odhaluje dění v londýnském týmu, kam jel tehdy jako začínající profesionál trénovat. Tváří London Shootfighters byl právě Vémola.
„Nikdy tam nemají lehké sparingy, vždy jedou v hodně vysoké intenzitě. V jednom kole jsem narazil na Karlose, tou dobou byl výrazně mohutnější než já. Snažil jsem se hýbat sem a tam, aby mě nechytl. Najednou mě trefil silným hákem a šel pro strh na zem. Hopsal jsem na jedné noze, až mi v ní prasklo, vyhodil jsem si kotník a přetrhl v něm vaz,“ vzpomíná Fleury živě, jako by scénu viděl živě. „Bylo to hodně zlé. A Karlos? Ani mi nepodal ruku, nechal mě tam ležet a odešel. Teď říká, že si to nepamatuje, ale já ano. Komplikace s kotníkem nikdy úplně nezmizely, takže pokaždé, když si ho obvazuji nebo cítím bolest, vzpomenu si na toho hajzla.,“ směje se. „Nezranil jsem se úplně jeho vinou. Co mi vadí, je, jak mu to bylo jedno. Ukázal, jaký má charakter,“ dodává.
Lehkou trpkost v hlase rychlo střídá uznání. Fleury uznává elitní zemařské schopnosti šampiona, načež říká: „Nechce se mnou bojovat. To je mi naprosto jasné. Respektuji proto, že výzvu nakonec přijal, zachoval se jako chlap,“ usmívá se. „Necítím zášť nebo nenávist. Motivaci mu dát do huby, ale rozhodně mám a není jí jen titul,“ podotýká se smíchem.
Irský zápasník sbíral výhry v prestižní americké lize Bellator, získal titul arabské stáje UAE Warriors a kvalifikoval se do elitní organizace PFL. Tam však jeho cestu na vrchol rázem ustal, když jej suspendovala dopingová kontrola. Fleury nyní hledá vykoupení v Oktagonu a chce jej docílit právě titulem. „Boj s Karlosem je největším v mém životě. Na začátku kariéry jsem si vytyčil jasný cíl – chci předvádět speciální věci. Sestřelit šampiona knockoutem na jeho domácí půdě před dvaceti tisíci diváky…Chci, aby si ten večer, ten moment vepsal všem do paměti,“ hlásí nadšeně.
Byť se Fleury výrazně prosadil i na grapplingové (zemařské scéně), s Vémolou na zem prý rozhodně nechce. Je si totiž vědom, jak český šampion vyniká v kontrole soupeřů a dobíjení. „Taktika je jasná. Vážím o patnáct kilo víc, než když jsme se potkali na tréninku. Už mu nebudu muset utíkat. Nastoupím do středu klece a neustoupím ani o píď. Chci ho ukončit v prvních třech kolech, protože pak bude mít fyzicky spíš navrch on. Na rozdíl od Krištofiče, mně bude stačit jediný úder, abych ho vypnul,“ hlásí sebevědomě.
