Škvor trpěl na pohotovosti před výhrou: Neřekl jsem, že jdu do klece
Bleskovým finišem za 22 sekund potvrdil roli největší favorita turnaje. S úplnou jistotou se ale Daniel Škvor do klece nechystal. Jen pár desítek hodin před zápasem místo odvodňování řešil český bojovník akutní zánět slinných žláz, kvůli němuž mu masivně otekla čelist. Lékařům se o nadcházejícím souboji raději nezmínil, dostal antibiotika, infuzi a vrátil se na vážení. Následující večer na Oktagonu 67 v Třinci splnil test v podobě Antonia Zovaka, čímž se posunul k utkání s kvalitním Němcem Marcem Doussisem.
Comeback po desetiměsíční pauze se obešel bez zaváhání. Daniel Škvor na Oktagonu 67 v Třinci porazil Antonia Zovaka a připsal si nejrychlejší ukončení kariéry. Hned po boji oznámil svou účast na dubnovém turnaji v Karlových Varech. Výhra nad sedmičkou žebříčku polotěžké divize, Marcem Doussisem, by mohla pětatřicetiletého Čecha přiblížit titulové šanci.
Vaše vítězství nebylo překvapení, nastupoval jste jako obrovský favorit. Ale druhý finiš škrcením z posledních výher v podání elitního kickboxera málokdo čekal…
„Vím, všichni čekali KO. Zničil jsem spoustu tiketů, takže reakce asi budou strašný.“ (usmívá se)
Očekáváte, že si lidé postěžují na sítích?
„Ale jen u těch víceméně hloupých, které nezajímají fakta. Klidně si nastiňme, proč k takovému zápasu vůbec došlo. Jsme profi zápasníci v profesionální organizaci a já deset měsíců stál. Dvakrát se mi zranil a odpadl soupeř, i teď se mi měnil. Přitom povinností Oktagonu je doručit mi zápas, abych se udržel v chodu, když mě to živí.“
A co kdyby vám zápas nenabídli?
„Já bych mohl vybruslit ze smlouvy. Je to moje živnost, řešil bych si zápasy jinde. Nemůžou mě držet podepsaného bez zápasu. Bývá to padesát na padesát, organizace vychází většinou vstříc, bohužel to někdy dopadne tak, že se sežene takový soupeř, ale to není její chyba. Antonio měl dobrý rekord, byť s horšími soupeři.“
Takže jste se šel do klece trochu pobavit?
„Tahle nikdy nepřemýšlím. Víme totiž, jak jsem dopadl dřív třeba s Danem Vinnim. Taky jsem nastupoval jako obrovský favorit, ale spadl jsem do páky na kotník. Bilancí horší nebyl, spíše zkušenostmi. Antonio má ránu, loni vyhrál dvakrát na KO.“
Hlavu jste si nastavil jak? Říkal jste si, že musíte zápas ukončit hned ze startu, abyste potvrdil roli favorita?
„Takový tlak si na sebe teda nevytvářím. (směje se) Říkal jsem si jen, že to nesmím pos*at. Bohužel mě zastihly brutální komplikace. Hrozilo, že zápas zrušíme. Přijeli jsme do Třince ve čtvrtek večer vlakem a v jednu v noci už jsem byl ve Frýdku na pohotovosti na ORL. Natekly mi ve vlaku krční uzliny, dostal jsem obrovské bolesti, akutní zánět slinných žláz. Infekční to není. Za to velice nepříjemné.“
Co se dělo dál?
„Dostal jsem antibiotika a infuzi. Celý pátek po váze jsem jenom ležel. Nemohl jsem jíst, žvýkat. Před vážením jsem vůbec nespal, navíc na hotelu ráno netekla teplá voda, asi ji ostatní kluci vypotřebovali, takže jsem musel do sauny. Bál jsem se, že se zánět rozjede. Popravdě, kdybych šel proti kvalitnějšímu soupeři, nenastoupím.“
Teď ale vypadáte dobře.
„Cítím se daleko lépe, ale v pátek jsem měl hlavu jak křeček.“
Doussis? Adrenail už budu cítit větší
Doktoři vám MMA nezakázali?
„Já mu neřekl, že jdu do klece. Řekli jsme, že tu máme nějaké závody. Kdybych mu řekl, že možná dostanu do pusy nějaké granáty, asi by se zmínil. Moje praktička mi teda řekla, že jestli otok nesplaskne, asi by do toho nešla.“
Sobotní start pro vás byl návratem po deseti měsících, nejdelší pauze v kariéře. Cítil jste v sobě dravost či hlad?
„Hlad jsem moc neměl. Hlavně se snažím, aby mě zápasení bavilo. Soustředil jsem se a bral to jako práci. Když jsem šel loni v dubnu s Willem Fleurym, co nedávno porazil Vémolu, to jsem měl hlad, velké nervy a adrenalin. Světová výzva, že jo.“
Zovak vypadal, že ho štve, jak rychle prohrál.
„Asi nečekal, že půjdu po škrcení a zrovna gilotině. Mě taky trochu mrzí, že jsme se nepoštípali v postoji. Přitom jsem škrcení ani nedržel nějak čistě, ale mám v něm sílu. I Karlose jsem na tréninku jednou chytil, ale ten mi teda neplácl, vyškubl se. Ona to byla taková hospodská gilotina.“
Hned po zápase se oznámil váš další duel, tentokrát s Marcem Doussisem. Ten už vás stačí namotivovat a probudit ve vás hlad?
„Určitě. Doussis je silný wrestler a grappler. Vím, že půjde po submisi. Adrenalin už budu cítit větší, jsem ale profesionální zápasník. Mlátit nebo škrtit lidi je prostě moje práce.“ (směje se)
A když vyhrajete, tak odveta s Fleurym o titul?
„To je těžké. Já jsem čtyřka žebříčku, Doussis sedmička, ale kvality má proti mému stylu velké. Karlos s ním byl na kempu a říkal, že mu skoro nevstal. Takže ho vůbec nepodceňuju. Když vyhraju, klidně se k titulu zase můžu přiblížit. Nicméně pojďme si přiznat, že Fleury je prostě opravdu špička světa. Totální profík. Já jdu v pondělí do práce.“ (krčí rameny)
