„Záporák Oktagonu“ Frimpong o trashtalku: Dřív jsem chodil za hranu, zklidnila mě víra a syn
PŘÍMO Z MNICHOVA | Nejnenáviděnější bojovník Oktagonu. Tím je Denis Frimpong, který na sobotním Oktagonu 71 zvítězil v jednom z hlavních taháků nad domácí hvězdou Arijanem Topollajem. Zápasu předcházely slovní přestřelky, jimiž se Ir dostával soupeři pod kůži. Právě pro ostrý trashtalk a rvačky na vážení se dostal do nelibosti velké části fanoušků. „Je mi vlastně jedno, jestli mě milují, nebo nenávidí. Hlavní je, že mě znají, sledují a kupují si přenosy, aby mě viděli zápasit, třebaže si přejí, abych prohrál,“ říká Frimpong v rozhovoru pro web iSport.
Na tiskové konferenci to mezi vámi a soupeřem dost vřelo. Zdá se mi, že už je vám takové nastavení před bojem přirozené.
„Normálně se za nijak intenzivního nebo výbušného chlapa nepovažuji. Spíš jsem pohodář, rád se směju a vtipkuji. Občas mé vtipy a narážky někdo vezme špatně. Nemyslím si, že bych byl tentokrát nějak hrozně ostrý nebo zlý. Nejdrsnější asi bylo to tričko, co jsem nechal udělat (s plačícím obličejem soupeře) a myslím, že i to bylo spíše zábavné.“
Řekl byste, že jste se oproti dřívějšku zklidnil?
„Ano. Založil jsem rodinu, mám na cestě syna, který ve mně bude mít vzor. To mi rozhodně změnilo pohled, více přemýšlím nad tím, co bych měl a neměl říkat. Navíc jsem nově Muslim, takže nadávat a mluvit o některých věcech, jde proti mé víře a morálce. Uvědomil jsem si nějaké věci z minulosti a ano, něčeho i lituji. Už to ale nezměním, takže se soustředím spíše na budoucnost.“
Kdyby se vás někdy syn zeptal na váš dřívější trashtalk nebo účast v reality show Oktagon Výzva, kde jste hodně ostře pálil do borců z druhého týmu, jak byste mu vaše chování vysvětlil?
„Běžní lidé tohle asi nikdy nepochopí, protože nezápasí. Jen si ale zkuste představit, že jste více než měsíc zavřený v jednom domě s lidmi, se kterými máte zápasit a jen čekáte, až ta chvíle přijde. Neměli jsme mobily, internet, playstation, prostě nic, co by nás zabavilo. Producenti nás navíc ponoukali, abychom dělali drama. A tak jsem se toho chopil. Přiznávám, že některé z těch věcí, co jsem řekl, byly za hranou. Nejvíce šlo asi o rýpání do George Stainse, s tím jsme si to ale vyříkali a teď jsme v pohodě.“
Kvůli trashtalku vůči Stainesovi za vámi do gymu přijela hvězda UFC Paddy Pimblett a během ostrého sparingu vás uškrtila. Vše se přitom natáčelo na Youtube a vidělo to miliony lidí. To muselo být hořké, ne?
„Ani tolik ne. Spíš Paddy byl kyselý kvůli tomu, co jsem říkal Georgovi. Prostě jsme se poprali. Ostré sparingy mám tak jako tak.“
Fanoušci i řada ostatních bojovníků vás má za zlouna a šikanátora. Do jaké míry jde o roli?
„Určitě to není úplně role. Zesiluji určité části mé osobnosti. V Irsku se tyhle věci vnímají jinak než v Česku nebo na Slovensku. Když u nás nešijete do kámošů, nejsou to vaši praví kámoši. Někdy lidé zaslechnou věci, které říkám kamarádům, a myslí si, jak jsem zlý. My se tak ale bavíme. Chování, co ode mě vidíte na tiskovkách, chápejte jako vnášení irské kultury do MMA. Conor McGregor se přeci právě takhle stal slavným, protože měl ostřejší řeči než kdokoli jiný.“
Zmínil jste, že vás producenti Oktagonu trochu naváděli k trashtalku během reality show. Rozvedl byste to?
„Všichni z irského týmu jsme chtěli, aby Oktagon na ostrovech uspěl. Věděli jsme, že aby se tak stalo, musíme ze show udělat drama. Angličani nám ale trashtalk neopláceli, takže to nakonec vypadalo, že je neustále šikanujeme. Tak to na domě vůbec nevypadalo. Jak jsem říkal, byli jsme tam měsíc a vyšlo z toho jen osm hodinových dílů. Použili tedy hlavně chvíle, kdy atmosféra zhoustla a vůbec neukázali, jak to tam vypadalo po většinu času. Všichni z obou týmů jsme třeba seděli u jednoho stolu, popíjeli a hráli poker. Smáli jsme se a bavili se spolu. Není to tedy reality show v plném slova smyslu.“
Nicméně fanoušky jste považován za jednoho z nejvíce nenáviděných bojovníků. Zkusíte změnit jejich názor?
„Je mi vlastně jedno, jestli mě milují, nebo nenávidí. Hlavní je, že mě znají, sledují a kupují si přenosy, aby mě viděli zápasit, třebaže si přejí, abych prohrál. S nenávistí stejně nic moc nenaděláte. Mnoho lidí nesnáší Lerona Murphyho, mého týmového kolegu. On je přitom úplně jiná osobnost, milý a klidný kluk.“
