Procházka v UFC: V zápasení jsem vědec. Na letišti s válečnou vlajkou | iSport.cz
UFC
3. května 2021 • 20:55

Procházka po návratu: V zápasení jsem vědec. Nastupuje s válečnou vlajkou

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
PRVNÍ DOJEM: Bílkova tvrz je zpět. Nervózní Spartu vykoupili Hložek a Karabec
Vrba po obratu: Díky fanouškům! Karlsson nebyl vidět, jak bychom chtěli
VŠECHNA VIDEA ZDE

Prošel soubojem, který ohromil svět dynamikou a tvrdostí. Přesto to na Jiřím Procházkovi na letišti nebylo prakticky znát. Jen na čele měl nepatrný šrám. Jinak z něj sálala energie a dobrá nálada. „Mírně jsem si narazil pravou nohu, jak jsem ho kopal, ale všechno v pořádku,“ sčítal rány český samuraj. Zápas s Dominickem Reyesem v UFC ještě ze záznamu neviděl, ale už teď ví, že v něm dělal chyby, kterých se chce do budoucna vyvarovat.



Do příletové haly pražského letiště vjel s vozíkem zavazadel a jedno z prvních slov, které na přítomné zvolal, bylo: „Vítězství!“ Během všech rozhovorů s novináři měl přes ramena starou státní vlajku, na níž bylo znát mnoho vybledlých skvrnek od krve.

Vlajka, kterou máte přes ramena, už něco pamatuje, že?
„To ano, je to vlajka po dědečkovi mého trenéra Jaroslava Hovězáka. Dokonce byla i ve druhé světové válce. Takže už opravdu něco pamatuje. A ta krev na ní… Je ze soupeřů i ze mě, jak ji taháme všude možně po světě.“

Získává větší patinu.
„Jo jo.“ (směje se)

Na kterém zápase se objevila poprvé?
„Když jsme jeli prvně do Japonska, už s námi zkrátka nějakou dobu jezdí.“

Jiří Procházka

Narozen: 14. října 1992 (28 let) v Hostěradicích

Výška/váha: 193 cm/93 kg

Profesionální bilance: 28:3 (1 remíza)

Tým: Jeetsam Gym

Největší úspěchy: Šampion polotěžké divize organizace Rizin. Nejvýše postavený Čech v UFC.

Jaké máte teď s odstupem času ze zápasu pocity?
„Ještě jsem to sám neviděl. Rozhodně chci nejprve zhodnotit svůj výkon, chladně se podívat, jak to vypadalo. Myslím si, že jsem od posledního zápasu pár upgradů udělal. Ale zase se tam na druhou stranu projevily jinačí chybičky, takže to bych rád odhalil, abych mohl s čerstvou inspirací zase plánovat co a jak do příště. Co odebrat, co přidat. Jsem v tomhle směru trochu vědec. (pousměje se) Rozebírám své techniky a postupy tak, abych poskládal sám sebe do boje co nejlíp.“

Nastal v zápase moment, kdy jste se cítil v úzkých?
„Necítím se v úzkých nikdy, ale byl jsem nahulený. Hodně. To byl ten moment, kdy jsem se mu tam vrhl po nohách.“

A jak hodnotíte výkon Dominicka Reyese?
„Čekal jsem od něj, že bude mnohem tvrdší. Ruce v kontrech, když byl nahulený a bránil se, měl skvělý, ale jinak… Myslím, že jsem ho nenechal udělat nějaký extra výkon. Pořád jsem ho držel pod tlakem. K tomu jsme došli i s trenéry, když jsme ho studovali, že pokud ho nenechám moc pracovat, tak on se nedostane ke svým nejlepším technikám, které rozjíždí v delších kombinacích. Ubíral jsem mu tím motor.“

Zápas probíhal ve velikém tempu. Jak jste se cítil fyzicky na konci druhého kola?
„Výborně. Jo, byl jsem zadýchaný, fýza už ujížděla. Kdyby to šlo do třetího kola, tak už bych na to musel myslet. Proto jsme kolem sebe v druhém kole chvíli jenom kroužili. Všiml jsem si, že nabírá dech, říkám O. K., tak já si naberu taky, ať do toho můžu zase šlápnout. Fyzická kondice super.“

To tedy. Určitě jste chvílemi v očích Reyese taky viděl beznaděj. Dával vám knockoutové údery, ale nezabíraly, a to ho zjevně deprimovalo. Jaké je, tohle sledovat?
„I když údery dopadnou a udělají paseku, úkolem bojovníka je nafilmovat to, že je v pohodě. A já na něm viděl častokrát, že jsem ho trefil a on dělal, že je v pohodě, ale taky jsem chvílemi viděl malé náznaky, že tomu tak není. Hrál to náhodou dobře. I když jsem ho trefil, dělal, že se nic neděje. To jsou rysy správného bojovníka, když dělá v zápase, co je třeba, ale nedá najevo slabost.“

SESTŘIH zápasu Procházka vs. Reyes: podívejte se na klíčové momenty

Bývalý dvojnásobný šampion Daniel Cormier vás přirovnal k lavině, která se řítí a soupeře zavalí. Co vy na to?
„Je to trefný přirovnání. Ale nelze na to sázet celou dobu. Občas se narazí na soupeře, kteří tohle umí. Podobných chyb se musím proto vyvarovat. Nehnat se tolik dopředu. Říkal jsem i trenérům, aby mě na to v zápase upozorňovali, ale přitom jsem do toho celou dobu šlapal, což podle mě nebylo to nejlepší. Držel jsem se pořád na útočné vlně, a pak mi tam chodily kontry, které jsem skoro neviděl.“

Odměna Jiřího Procházky za poslední zápas v UFC

 

55 000 dolarů jako základní výplatu

55 000 dolarů za vítězství

50 000 dolarů za výkon večera

50 000 dolarů za zápas večera

4 000 dolarů za mediální povinnosti

V součtu si český bojovník vydělal 214 000 dolarů (cca 4,6 milionu korun).

A jak jste se cítil hned po skončení zápasu? Opadl adrenalin, přišla nějaká bolest?
„Jo, mírně jsem si narazil pravou nohu, jak jsem ho kopal, ale všechno v pořádku. Trochu jsem cítil obličej, ret, ale dobrý.“

Stihl jste už nějakou oslavu? Určitě minimálně došlo na vítěznou cigaretu.
„Ano, tu už jsem zapálil. Měli jsme pivko, ale nijak extra neslavili. Dal jsem si dvě skleničky vína před dlouhým letem, aby se mi dobře spalo, ale jinak to ještě čeká!“ (zdůrazní a rozesměje se)

Takže jste z města hříchu odjel nezkažen.
„Přesně tak. Celé dva týdny jsem se soustředil na zápas a hned po něm jsme letěli domů. A to jsme přitom bydleli sto nebo dvě stě metrů od velmi proslulého strip baru Hustler.“

Odpalovat vesmír budete tedy zase v rodných Hostěradicích?
„No, to se uvidí, kde se uskuteční tohle zničení vesmíru.“

Měl jste ve Vegas mnoho rozhovorů v angličtině. Jaké to bylo?
„Rozhovory v angličtině teď driluju dost, protože vím, že lidi chtějí znát můj pohled na věc, proč to neříct. Ale ještě mám co vypilovávat.“

Co bude teď s účesem, který sklidil takovou odezvu?
„Ještě ho budu nějakou dobu pěstovat. Oddělám si z toho ty umělé vlasy, které tam mám napletené a zkusím si tu stejnou délku nechat vyrůst, ale ze svých vlasů.“

Jiří Procházka je po fantastickém představení v UFC zpátky v Praze
Jiří Procházka je po fantastickém představení v UFC zpátky v Praze

Někteří diváci si dělali legraci, že jste kvůli vlasům moc nemohl vyndat hlavu z gilotiny. Byla to pravda?
„Bylo to trochu obtížnější vytáhnout. Nešlo ale tolik o to, ji vytáhnout, ale ze začátku tam byl i špatný prostor na dýchání. Chytil to fakt hezky. Ale když jsem pak tahal hlavu ven, tak to bylo to nejsnazší.“

Jak se vám s touto anténou na hlavě spalo?
„Musel jsem mít speciální polštář, malý pod týlem. A balil jsem si vlasy do takové silonové punčochy.“

Co máte v plánu v následujících dnech?
„V následujícím měsíci bych rád vycestoval někam do tepla, abych mohl vše v klidu rozebrat v meditacích. A připravit se i se svými trenéry na další cestu.“

Hned se začalo spekulovat o titulovém zápase, ale vy jste na tiskové konferenci řekl, že je to na vás moc rychlé.
„Ano, je to tak. Dana White (prezident UFC) prý řekl, že vítěz našeho zápasu by měl jít s vítězem titulového souboje Jana Blachowicze s Gloverem Teixeirou. Oni mají zápas domluvený na 4. září a do té doby můžu vylepšit všechny svoje silné stránky a celý styl, a pak se domluvit na datu titulového duelu.  Já jsem připravenej, takže je to pro mě ideální.“

S kým byste se utkal radši?
„Je mi to úplně jedno. Ať už jeden nebo druhej, oba jsou to takoví matadoři. Blachowicz se mi zdá nebezpečnější, ale nechť zvítězí lepší a můžeme nastoupit.“

Ozval se ale také Aleksandar Rakić, že ho všichni přehlíží, což vnímá jako urážku.
„Nevím, jakou má pozici, ale ani ho nesleduju. Nezapůsobil na mě dobře svou prostořekostí, tím poukazováním a vyřváváním. Přestal jsem ho trošku brát vážně a vůbec nad ním nepřemýšlím. Až na to přijde řada, tak se jím budu zabývat. V minulosti jsme mu nabídku dávali a myslím si, že to v té době bylo na místě. Nezvolil si to, takže se jede dál.“

Jak vám chutná celosvětová sláva?
„Nenechávám to na sebe nijak dopadat. Kašlu na to, budu furt svůj. Vím, že tak jak se teď chovám, se chci chovat i ve světových médiích. Chci zkrátka vystupovat pořád stejně, nehodlám najednou něco hrát nebo ze sebe dělat něco jinačího. Už mi dalo dost práce nahrát do sebe disketu se samurajem a všechno okolo, a teď, když to mám pořádně v sobě, tak takový budu.“

Když se teď za svou cestou samuraje ohlédnete, co to pro vás znamená?
„Zásadně mi to ovlivnilo život a jsem rád, že jsem si to zvolil. Hned jsem věděl, že tohle jsou ty věci, pravidla, podle kterých chci žít. Hned jsem v sobě zkrátka cítil: To je ono! Ze začátku to přitom bylo hodně na sílu.“

Hodláte se v blízké době ponořit třeba znovu na několik dní do tmy?
„Ty jo… Nad tím jsem uvažoval, protože to dobře urovná myšlenky a hlavu. To asi nebude od věci.“

Za souboj s Reyesem jste krom honoráře dostal i dva bonusy za výkon a zápas večera. Po zápase jste zavtipkoval, že si koupíte drahou káru, kterou nabouráte. A co dál?
„Mojí povinností určitě je, hodit prachy na hypotéku mého domu, ať to mám z krku. A dál… Nějaké peníze teď musím natlačit do své značky BJP, ať to můžu pořádně rozjet. A v neposlední řadě jsme přemýšleli o charitě, nějaké nadaci.“

V poslední době jste začal podnikat i ve zboží z léčivého konopí. Jak vám to jde při sportovní kariéře?
„Já na to čas mám, jelikož jsem se stal ambasadorem značky Fitcann, která jako jediná nabízí kompletní koktejl kanabinoidů, takže to vlastně jen sám používám pro spaní a regeneraci. Byznys je ale na klucích, co to se mnou dělají.“

Česko vaším vítězstvím dost žije. Jaké to pro vás je?
„Jsem šťastný. Podpora fanoušků byla cítit i na takovou dálku. Ač jsem se snažil vyvarovat sociálních sítí a médií, tak se ke mně přes trenéry a lidi v týmu dostávaly podporující zprávy. Byl jsem rád, v jak velikém měřítku to bylo. Co víc si přát? Dělám svou práci, to co mám v sobě. To, co vím, že mám dělat. Nic víc, nic míň. A jedeme dál, cesta pokračuje. Děkuji. Vítězství!“

Příběh staré vlajky

Vlajka, kterou nosí Jiří Procházka přes ramena před zápasem i po výhrách, má sběratelskou hodnotu. Patří trenérovi Jaroslavu Hovězákovi, který ji zdědil po dědečkovi. Ten zemřel roku 1977, tedy v roce narození Procházkova kouče. „Je to vlajka z první republiky, zažila druhou světovou válku. Dědeček Stanislav byl voják z povolání, pracoval ve Vojenském historickém ústavu. Jedná se o vlajku, která má pro nás v rodině obrovskou hodnotu. Mně ji dal táta, který se taky jmenuje Stanislav,“ prozradil Hovězák.

Jeho dědeček Stanislav měl vystudovanou Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, později i vojenskou akademii. Dotáhl to na štábního kapitána. Za druhé světové války byl totálně nasazený v Linci. Znal se osobně s Janem Masarykem, synem prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. „Vlajka s námi jezdí od prvního zápasu v Japonsku v roce 2015,“ dodává trenér.

 

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální události
Články odjinud


Články odjinud