Jak se po návratu domů cítíte?
„Cítím se vždycky skvěle! Vždycky se cítím teď a tady připravenej čelit tomu, co bude. A teď je situace, jaká je, takže příští týden jdu prostě opravit tělo, co je třeba a pokračujeme dál. Pro mě je tohle… Stalo se, co se mělo stát. Beru to všechno pozitivně, sebehorší situace v přípravě. Věřím, že to tak mělo být. Jsem zpátky a jedeme dál.“

V jakém stavu je teď vaše poraněná pravačka?
„Nemůžu ji zvednout, nepohnu s í víc než takhle. (hýbe jen zápěstím podél těla) Takže, co se týče tvrdýho boje, není úplně schopná. Ale věřím, že i tak bych tam byl schopen udělat zápas a vyhrát to.“

Teď vás tedy čeká operace?
„Ano.“

Máte už nějaký odhad, jak dlouhá nakonec bude vaše pauza?
„Pauza by měla… Teda není to žádná pauza, každý den se bude něco dít. Ať už rehabilitace nebo jakákoliv jiná činnost. Zaprvé neposedím, zadruhé všechen čas se snažím využít. A zvlášť teď ve třiceti letech, kdy mám prostě před sebou několik let v tom nejlepším. Tento čas chci využít naplno. Učit se, vstřebávat, posouvat se, zajíždět si nové tréninkové techniky, nový přístup. Vybírat z toho. To je to, co dělám celou svojí kariéru. Zamýšlím se nad tréninkem a nejen tréninkem. Díky tomu jsme tam, kde jsme. A následující čas využiju k posunu.“

A jak dlouho tedy předpokládáte, že nebudete bojovat?
„V UFC se snažili trochu postrašit už jenom kvůli tomu, aby ten pás přenechal těm dalším. Kvůli tomu myslím, že trochu postrašili, že to bude kolem devíti měsíců až rok. Ale po konzultaci s dalšími experty a chirurgy to nebude víc než půl roku do dalšího zápasu, myslím. Půl roku, sedm měsíců max.“

Dokážete skutečně naplno odpočívat, vypnout?
„Toho se vždycky strašně bojím. Je to něco, co jsem nikdy cíleně nedělal. A vždycky jsem se udržoval v mírném napětí. S ohledem na to