Bojovník Rajnoch: Rusové? Ostří hoši. Radši jsem v zahraničí za půlku peněz
Za zápasy MMA procestoval už kus světa, i proto není u tuzemských fanoušků tolik známý. Vítězslav Rajnoch se totiž soustředí zejména na duely v zahraničí, bojoval v Rusku, Polsku, Srbsku nebo třeba Finsku, teď jej čeká životní zápas v Bělorusku. Na pátečním turnaji ACA 122 bude v hlavním předzápase večera čelit domácímu Artiomovi Damkovskému. Na předkartě galavečera se představí také Michal Martínek.
Do životního zápasu mu při nahrávání rozhovoru zbývalo pár dní. I tak ale Vítězslav Rajnoch odmítl zrušit skupinový trénink, na který dorazilo pár mladíků. Lásku ke klubu Jayman MMA Fighting Systems a místu, odkud pochází, nezapře. Hřbet ruky šestadvacetiletého bijce zdobí vytetovaný znak tělocvičny, na prsa si zase nechal zvěčnit slezskou orlici. Bojovat ale v domácím prostředí nechce. „Radši budu zápasit za míň peněz v zahraničí než za dvojnásobek v Česku,“ prozrazuje rodák z Janovic v rozhovoru pro iSport Premium.
Na největší zápas kariéry trénujete ve stísněné garáži, že?
„Je to tak. Vedu tréninky ve Frýdku-Místku a připravovat se jezdím k trenérovi Kubovi Müllerovi do garáže. Je to takový malý prostor s tatami. Má to i nějaké výhody, pořád musím pracovat a hýbat se, když sparuju. Jinak zůstanu v bublině, kde mě může soupeř neustále trefovat.“
To se proti Artiomovi Damkovskému může hodit, ne?
„On je rychlej. (směje se) Rychlej jak čert. Kuba posílal asi tři zápasy Tomáši Tadlánkovi (slovenský bojovník thajského boxu), aby napsal, co by na něj mohlo platit, a odpověď byla: ‚Nechcete ho vzít radši na zem?‘ Když s ním nepůjde boxovat takovým stylem, kterým bych chtěl, tak se pokusím strhnout ho na zem. Jezdí rychlé kombinace. Raz dva a jde do háje, má strašně ostré kopačky.“
V Bělorusku je váš soupeř jedním z nejznámějších zápasníků. Co pro vás střet s ním znamená?
„Je to tam opravdu skoro největší jméno, co se týče MMA. My tento zápas s trenérem chtěli, takže Kuba si o něj pro mě řekl na jedné akci. Tam mu odpověděli, že má úplně jinou smlouvu, aby zápasil s mnohem většími jmény a ne se mnou, když jsem vlastně nováček. Nakonec se ale sami ozvali. Pro mě je to perfektní souboj, ve kterém můžu jenom získat, navíc se utkám s legendou. Je to skvělý postojář, což je fajn, protože v mé váze jsou v ACA (ruská liga MMA) samí Dagestánci a Čečenci, co se mě snaží házet.“
Jak jste na tom před soubojem s váhou a dietou?
„No, pro klobásku bych zabil. Miluju sladké pečivo, ale už jsem se tak nějak odnaučil ho jíst. Teda ne, když peče moje babička, pro to bych vážně zabíjel. Teď mám pořád chuť na něco tučného.“
Ptám se proto, že při debutu v ACA se vám o sto gramů nepodařilo splnit váhový limit…
„To bylo peklo, no. Shazoval jsem strašnou raketu, protože se to pořád odkládalo. Měl jsem bojovat v dubnu s Mohammadem Mubarizem, ale pak se turnaj o měsíc odložil, pak zase o měsíc a nakonec nikdo nevěděl, jestli zápas vůbec bude. Tak jsem stravu neřešil a měsíc před turnajem mi změnili soupeře. Měl jsem jít váhu do 75 kilogramů, ale stáhli mi ji na sedmdesát. Za měsíc jsem musel shodit 18 a půl kila.“
Takže jste přišel i o nějaké peníze?
„Ano, ale nebylo to tak hrozné. Pamatuju si, že když jsem zápasil ve Finsku v organizaci Cage, měli smlouvu postavenou tak, že za prvních 300 gramů přes limit vezmou 20 % z výplaty, za půl kila 40 %, a když to bude do kila a půl, tak 60 %. Kdyby náhodou někdo nenavážil o víc než kilo a půl, zápas se ruší a navíc si platí veškeré výdaje za hotel a cestu.“
Mimo bojování ještě pracujete. Je těžké skloubit přípravu, zaměstnání a dietu?
„Poprvé jsem měsíc do zápasu bez práce a je to opravdu znát. Předtím jsem si bral volno, když mi chybělo asi čtrnáct dní do turnaje, ale měsíc už jsem byl na brutální dietě, což s prací nešlo utáhnout.“
Živíte se jako tesař, že?
„Jo jo, manuální práce. Fakt to nešlo, už v deset hodin v práci jsem byl úplně zdechlý. Ve čtyři jsem pak přišel na trénink do garáže a v osm měl začínat
