PŘÍMO Z PEKINGU | Ve čtvrtek ráno přiletěl do Pekingu, chvíli si odpočinul, a pak rovnou naskočil na led tréninkové plochy. Michael Frolík by měl do olympijského turnaje vstoupit v útoku třicátníků vedle Romana Červenky a Jana Kováře. „Celý tým se musí sladit, naladit chemii,“ říká forvard švýcarského Lausanne.
Co říkáte na pozitivní test Davida Krejčího?
„Je to blbý, uvidíme, jak to půjde dál s dalšími testy. Samozřejmě, že je to trochu komplikace. Je to jeden z našich nejzkušenějších hráčů a bohužel ho to potkalo. Uvidíme, jak to půjde dál. U některých kluků to může být chybná pozitivita. Se ztrátami se bohužel musí počítat.“
Když to ale potká zrovna největší hvězdu týmu, je to hodně nepříjemné.
„Rozhodně, nepříjemné to je. Bylo by nejlepší, kdybychom byli všichni pohromadě, ale každý má nějaké pozitivní kluky. Nejsme jediní. Snad se to rychle vyřeší a budeme moct být pospolu a trošku se sladit, naladit chemii v lajnách a potrénovat spolu.“
Vy jste absolvoval první trénink. Už jste stihl nasát olympijskou atmosféru?
„Zatím moc ne. Přijel jsem teprve ve čtvrtek ráno ráno, takže všechno je tak nějak nové. Zatím se rozkoukávám, ale vše proběhlo v pořádku. Na letišti jsme čekali na tašky, ale s tím jsme počítali a věděli jsme, že to bude chvíli trvat. Pak jsme se dostali na pokoj, chvilku se natáhli, čekali na testy. Někteří měli problém, ale mně přišly negativní. Jsem rád, že jsem mohl stihnout trénink a trošku se vypotit. Myslím si, že to bylo dobré. Měli jsme šanci se sklouznout a nesedět jen na hotelu. Doufejme, že budeme dobře spát a bude se to zlepšovat.“
Připravoval jste se, že vás v Pekingu nečeká normální repre turnaj?
„Covid už je tady nějakou dobu. Minulý rok to bylo v NHL stejné, jsem už na to nějak zvyklý. Na testování a všechno okolo. Není to nic nového, víme, o co jde. Jde jen o test, přípravu a pak výkon na ledě.“
Znamená pro vás olympiáda hodně?
„Určitě, měl jsem ji v hlavě už před sezonou. Tím, že jsem se vrátil do Evropy, chtěl jsem se dostat do zápasového tempa, abych měl šanci o olympiádu zabojovat. Kdyby jeli NHL hráči, asi bych tu nebyl. Tím, že nejeli, tady šance byla a jsem rád, že jsem byl vybraný. Doufám, že nám turnaj vyjde. Vím, že poslední zprávy o českém hokeji nebyly moc pozitivní, ale je to krátkodobý turnaj, může se stát cokoliv. Musíme se maximálně připravit, mít dobrý start. Doufejme, že to v pár trénincích naladíme.“
Jak všechny okolnosti poznamenávají atmosféru v týmu?
„Některé kluky ani moc neznám, tak se poznáváme. Dnes jsme se viděli pořádně poprvé, byli jsme rozdělení na skupinky. Je to zvláštní. Bylo by lepší, kdybychom byli hned od začátku pospolu, ale situace je taková, jaká je. Máme jeden přípravný zápas, což si myslím, že je dobře, to by nám na malém hřišti mohlo pomoct. Spousta kluků je z Evropy zvyklých na větší led.“

Na vytvoření party a chemie mimo led tady máte opravdu hodně času. Nikam nesmíte, můžete být pořád spolu.
„To je pravda, tím, že jsme v bublině, to tak je. Nikam moc nemůžeme chodit, jsme všichni zavření na pokojích. Spolu jdeme akorát na jídlo, takhle to asi bude pořád. Tohle je teď možná trochu výhoda pro tuhle partu, budeme spolu víc, nebudeme rozházení po městě. Nikam se chodit nedá.“
Třeba na mistrovství světa se běžně dá zajít do města nebo na pivo. Tušíte, jestli se budete moct alespoň někde týmově kolektivně scházet?
„Je to chvíle, co jsem přijel, takže po tomhle jsem se zatím moc nesháněl. Chtěl jsem si jen chvíli odpočinout po příletu. Počítám ale, že takových míst moc nebude. Situace je špatná, snažíme se nikam moc netrajdat a být mezi sebou. Byla by fajn aspoň nějaká místnost, kde bychom se mohli sejít a dohromady trochu pokecat.“
Rodina vás kontrolovala, jestli jste v pořádku dorazil?
„Jasně, rodiče mi hned psali, ať dám vědět, až dorazím. Starali se, jestli jsem v pořádku. Naši to hodně prožívají. Čím jsou starší, tím více. Jeden by řekl, že se postupně uklidní, ale je to horší a horší. (směje se) Určitě budou fandit, doufám, že předvedeme dobrý výkon.“
Co jste slíbil přivézt dětem?
„No, nejlepší by byla medaile! (usměje se) Nějaké plyšáky ale budu muset přivézt taky.“
Zprávy ze dne 8. února 2022
SNOWBOARDING: k druhé zlaté olympijské medaili ze snowboardingu Ester Ledecké gratulovala i jiná česká olympijská šampionka Eva Samková. Více čtěte ZDE >>>

SNOWBOARDING: „Ostatní trenéři se mě moc neptají, stejně bych jim nic neřekl. Ale nahrávají si každou její jízdu,“ směje se dojatý kouč Ester Jedecké Justin Reiter. „Proč je tak dobrá? Je to kombinace různých věcí, ale největší tajemství je ingredience Ester.“ Více čtěte ZDE >>>
SNOWBOARDING: Po senzačním obhájení zlaté medaile na olympiádě v podání Ester Ledecké jistě leckoho ještě nyní zajímá, co na velký úspěch první české medailistky v Pekingu říká také její otec Janek Ledecký. Známému zpěvákovi během dvou hodin po zlaté jízdě přišlo neuvěřitelných 36 žádostí o rozhovor (!), všechny ale odmítl. Nechtěl na sebe poutat pozornost. „Moc si vážím Vaší přízně, ale nechtěl bych si tady na úkor Ester, která je kvůli cestování a časovému posunu nedosažitelná, udělat svou mediální kampaň. Protože přesně tak by to působilo. Věřím, že jste si to vstávání dneska užili. Když to srovnám s Koreou, kde jsem fandil v cíli, tak je daleko větší nervák, dívat se na to v televizi. Ale bylo to nádherné ráno. Děkujeme všem za podporu,“ uvedl Ledecký v krátkém vyjádření.

SNOWBOARDING: Pro olympijské zlato si dojela suverénně. Ester Ledecká dominovala v kvalifikaci a skvělá byla i ve vyřazovacích jízdách. „Způsob, jakým to zvládla, byl ohromný,“ ocenil její dědeček a bývalý vynikající hokejista Jan Klapáč. Na pekingský závod se s manželkou dívali od noci v televizi. Po vítězné finále cítili radost i úlevu, jak jejich 26letá vnučka ustála tlak a celkem potřetí se stala šampionkou Her. Má vystaráno. Trnul jsem, když škobrtla, říká - více čtěte zde >>>
SNOWBOARDING: Jak prožívala Ester Ledecká medailový ceremoniál? "Z medaile mě bolí za krkem," smála se. Řekla, pro nezpívala hymnu nahlas... Více čtěte zde >>>
VIDEO: Podívejte se na sestřih z medailového ceremoniálu