Hrubec může letět! Hrozně se těším, hlásí. Komentuje i svůj „nástup“
Když viděl textovku, vyhrkly mu slzy štěstí. Konečně! Gólman hokejové reprezentace Šimon Hrubec se dneska odpoledne dozvěděl, že jeho covidové martýrium (prozatím) končí a může večer vyrazit do Pekingu. „Hrozně moc se těším!“ hlásil bezprostředně poté v rozhovoru pro iSport.cz. V něm okomentoval i spontánní nápad, kdy si vzal týmovou čepici, bundu a z pokojové izolace mával před televizí, když nastupovala česká výprava… Video sklidilo velký ohlas!
Byl jedním z těch smolařů, které covidové testy uvěznily v Česku. Spolu s ním i útočníka Michaela Špačka a jmenovce Jaroslava, asistenta kouče. Šimon Hrubec si prožil těžké chvilky, někdy už začal pochybovat, jestli se vůbec na olympiádu dostane. Ale přece ano! V pátek by měl odletět.
Jak vás napadlo, že na Instagram nahrajete, jak z pokoje před televizí máváte ostatním sportovcům při slavnostním zahájení?
„Byl to úplně spontánní nápad! Bál jsem se, že to prošvihnu, protože už jsem si balil věci. V tom si říkám: Hele, tak já si počkám, a udělám si ceremoniál s nimi. Kdo mě zná, tak ví, že si dělám ze všeho srandu. Ale docela to sklidilo úspěch, to jsem ani nečekal! Úplně mi to zahltilo celý Instagram….“
Vzal jste i čepici a bundu…
„Jo, to mě v tu chvíli napadlo. Ta jsem se oblíknul a šel jsem s nimi.“
Říkáte, že si děláte ze všeho srandu. Takže i vaši dlouhou karanténu jste bral s nadhledem?
„Zezačátku jo. To bylo srandovní. Ale musím uznat, že jak šel čas, byl jsem hodně skeptický. Bylo to šílený. Ale chtěl bych poděkovat všem, kteří se podíleli na tom, abych se z toho dostal. Dneska se to povedlo, večer letím do Pekingu. Mám z toho obrovskou radost.“
Kolik dní jste vůbec byl v izolaci?
„To jsem ani nepočítal radši… Deset určitě. Dlouho jsem se nemohl dostat na hodnoty, které vyžaduje Český olympijský výbor.“
To už vám muselo lézt hrozně na nervy…
„No jasně. Bez rodiny, sám na pokoji. Bylo to na palici, že jsem byl takhle odstřihnutý.“
Snažil jste se přemýšlet, proč zrovna vás se to tak dlouho drželo?
„Zkouším hledat vysvětlení v tom, že mám několikrát operovaný nos. Uvnitř je hodně zrasovaný. Tak si myslím, že se mi to někde uvnitř hůř nebo déle hojí. Možná se ten vir tam někde držel… Ale naštěstí všechno dobře dopadlo, jsem negativní. Pustilo se mě to… Myslím si, že tak za minutu dvanáct.“
Už jste měl pochyby, jestli do olympijského turnaje vůbec naskočíte?
„Stoprocentně mě přepadly pochyby. Říkal jsem si, že je to blízko, přitom tak daleko. Viděl jsem, že všichni kolem dělají svoji nejlepší práci. Za to jim děkuju. Snažili se, abych byl negativní, zdravý. Dodávali mi různé suplementy, léky, vitamíny. Abych měl zvýšenou imunitu a dokázal to ze sebe vyplavit. Protože příznaky jsem neměl vůbec žádné…“
Opravdu ne?
„Ne. To mi na tom vadilo úplně nejvíc. Kdyby mě neotestovali, vůbec nevím, že bych byl pozitivní. Neměl jsem sebemenší příznak.“
Za jak dlouho se dostanete do tempa? Třeba za dva tři tréninky?
„Asi tak. Ale teď to bude těžký už jenom kvůli časovému posunu. Snad do toho pak rychle naskočím po fyzické stránce. Myslím si, že se to dá. Nebylo to tak, že bych deset dní nic nedělal. Tak to není.“
Věříte, že se všechno nakonec po těch patáliích v dobré obrátí?
„Jestli ano, bude to pohádka. Protože to, co jsem zažil, bylo…. Je to těžký popsat. Už to vypadalo, že nikam nepojedu. Jsem hlavně rád, odletím do Pekingu a můžu říct: Jo, jsem tam! I když vím, že nemám vyhráno. Všichni vědí, jak to tam chodí, na letišti mě čekají další testy. Není to tak, že bych to bral jako jasnou věc, ale začnu už aspoň bojovat v Číně.“
Co vás drželo nad vodou? Rodina?
„Nejvíc rodina pochopitelně. Manželka, malej, ozvali se i táta s mamkou a bráchové. I nejbližší okruh přátel mě podporoval. Ale upřímně musím říct, že už mě ani nebavilo neustále někomu odpovídat… Protože mně psalo tolik lidí, jak to se mnou vypadá. Já jsem jim vůbec nemohl nic odpovědět, protože moje jediná odpověď byla: Nevím.“
Sám jste vůbec nevěděl, na čem jste.
„Takže jsem jenom psal: Nevím, proč jsem pozitivní, když mi nic není. Nevím, proč nemůžu letět… Nevím, jestli odletím… To byly moje nejčastější odpovědi. A pořád dokola se to omílalo. Až mě to pak vytáčelo. Navíc mi každý radil, co mam brát, co mi pomůže… Vím, že to dělali všichni v dobrým, ale bylo toho moc. Každopádně s rodinou a nejbližšími kamarády jsem byl v kontaktu neustále. To bylo fajn.“
Co říkáte na to, jak vás v Pekingu při trénincích nahradil kustod Petr Šulan?
„Už jsem si myslel, jestli to nedělají naschvál se mnou, protože chtějí, aby tam byl on místo mě! (smích) Tak vážně zase. Je to borec! Klobouk dolů, jak to zvládnul. Ohromně to pomohlo celému týmu. I když se střílí na brankáře, který chytal před lety, je to lepší, než aby kluci trénovali a pálili na prázdnou bránu. Patří mu velký dík za to, jak všechno zvládnul.“
Z vašeho pohledu se ani po téhle anabázi nic nemění, ne? Měl byste být brankářskou jedničkou a jistě toužíte vybojovat medaili.
„Musím říct, že jsem zdravě naštvaný! Hrozně moc se do brány těším. Že začnu bojovat, už doufám na ledě!“
Potěšilo vás i to, že jste se stal mezitím podruhé nejlepším gólmanem měsíce v KHL?
„To ano. Stejně jako to, že když to bylo se mnou pořád nahoru dolů, tak mi zavolal i Filip (Pešán). To mi udělalo velkou radost, byla to pro mě vzpruha. Řekl mi, ať se nebojím, že na mě počkají. Hlavní je, abych se tam dostal. Hezky jsme se pobavili. To mi taky dost pomohlo. Cítil jsem, že budu mít důvěru, že na mě počkají.“
Zprávy ze dne 17. února 2022
HOKEJ: Za své výkony v olympijském turnaji byla odměněna gólmanka českých hokejistek Klára Peslarová. Byla totiž zvolena do All-Star týmu.
Zprávy ze dne 16. února 2022
HOKEJ: Pozice kouče i šéftrenéra Filipa Pešána je po vyřazení hokejové reprezentace na olympijském turnaji neudržitelná. Co dál? V zákulisí už se probírají možní nástupci, indicie se sbíhají ke konkrétnímu jménu. Favority na obsazení sledovaného postu se dozvíte ZDE>>>
HOKEJ: „Nagano 1998 byl famózní úspěch, ale teď teprve sklízíme jeho pravou odezvu. Přestali jsme pracovat,“ říká jasně Josef Marha, legenda Davosu... Proč český hokej nestíhá ten švýcarský? Celý rozhovor čtěte zde >>>
HOKEJ: Šimon Hrubec. Jednička národního týmu a muž, který strážil české brankoviště. Ale jak? Byl takovou oporou, jak by bylo zapotřebí? Nemá cenu všechno házet na něj, ale odpověď na tuhle otázku se spíše blíží k variantě ne. Více čtěte zde >>>
HOKEJ: Zatímco olympijský hokejový turnaj bude vrcholit až v neděli, čeští reprezentanti už v úterý začali balit. Hry pro ně skončily ostudnou prohrou se Švýcary už v předkole play off. Kde byly hlavní chyby? Skončí trenér Filip Pešán? A bylo by dobrou variantou angažování zahraničního kouče? O těchto tématech se přímo v Pekingu baví redaktoři Sportu Zdeněk Janda a Ondřej Kuchař.
Zprávy ze dne 15. února 2022
HOKEJ: Je to tu zase. Zatímco se velcí kluci budou prát o víkendu o medaile, čeští hokejisté už budou dávno doma. Zažitým standardem posledních let byl konec ve čtvrtfinále. Jenže na olympiádě v Pekingu je výsledek ještě horší. Národní tým vypadl už o den dřív, v předkole play off nestačil na Švýcary (2:4). Celkově skončil na devátém místě, jde o nejhorší umístění v historii Česka i Československa. Bude stát propadák místo trenéra Filipa Pešána a manažera Petra Nedvěda? „Situaci budeme řešit,“ říká prezident svazu Tomáš Král. Více čtěte ZDE >>>
HOKEJ: Špatná zpráva. V zahraničí nikoho výsledek národního týmu na olympiádě nezaskočil. Termíny jako šok a nečekaný postup Švýcarska? Ne. „Česká republika na tom nikdy nebyla hůř,“ hodnotí stav hokeje švédský Aftonbladet. Zámořské servery se konci Pešánova týmu v turnaji nevěnují. Nakládají mu ale Rusové. „Počet nejlepších týmů by se mohl snížit na pět. Bez Česka,“ píše Sport-Express. Další ohlasy ze zahraničí na české vyřazení čtěte ZDE >>>
HOKEJ: Na pekingský neúspěch se dívá v širších souvislostech. Bývalý kouč národního týmu Alois Hadamczik pro iSport Premium dává najevo, že nepostup do čtvrtfinále olympijského turnaje je pouze odrazem dění v českém hokeji. A jací hráči mu v Číně scházeli? Celý rozhovor čtěte ZDE >>>
