Hrubec: Výsledky testů jako hod mincí. Nechystal ruský trenér sabotáž?
PŘÍMO Z PEKINGU | Pozitivní na covid, pak hraniční hodnoty. Do letadla Šimon Hrubec nemohl. Když už do něj konečně mohl nastoupit jako zcela zdráv, potkala ho další smůla. O tři řady za ním seděla ruská sportovkyně, která byla v Pekingu po příletu pozitivně testována. Jako „blízký kontakt“ spadl do příslušného protokolu. Trénovat může s týmem, všechno ostatní má ale na sedm dní omezeno. Na tréninky jezdí autem, jídlo dostává za dveře, bydlí odděleně od týmu. „Hlavně, že můžu hrát,“ vydechl brankář po prvním tréninku v Číně.
Nemáte pocit, že jste neuvěřitelný smolař?
„Jo, řekli jste to parádně. Spíše už mi to přišlo úsměvné, protože já jsem už měl být dnes podle norem zdravý člověk a zase za mnou letěl někdo, kdo byl pozitivní a musím teď být sedm dní více hlídaný a více testovaný. Doufám, že se mi to vrátí v zápase nějakou tyčkou, kdy půjde puk od tyčky ven a ne dovnitř. Snad.“
Je režim, který budete muset držet následujících sedm dní, výrazným problémem?
„Byl by to problém, kdybych měl nějaké omezení, ale v podstatě musím zůstat na pokoji sám, což bych chtěl i normálně. Jsem na to zvyklý. Z toho pohledu by se asi nic neměnilo. Je dobré, že se nic nemění na tom, že můžu trénovat a hrát zápasy. Jen budu dvakrát denně testovaný, tak se může zvýšit riziko nějaké objevení. To už ale moc neřeším, protože vidím, jak výsledky chodí nahodile, jako když člověk hodí mincí“
Když se stále prodlužoval váš nucený pobyt v Praze, nepřepadala vás panika?
„Panika ne, ale spíše jsem se bál, že to nestihnu. Že mi uteče poslední šance, osobně si myslím, že ve 30 letech, to je opravdu poslední možnost.“
Co vás drželo v pozitivních myšlenkách?
„Pomohlo mi, že mi zavolal hlavní trenér. V jednu chvíli jsem byl docela načatý, skoro jsem tomu už nevěřil. On mi ale zavolal a podržel mě. Řekl mi, že mi věří a že na mě počká, i kdybych měl přijet v půlce turnaje. Jen ať se v klidu připravím, že mi věří. To mě hrozně uklidnilo a říkal jsem si, že to bude fajn a že bych to měl snad stihnout.“
To muselo být skvělé slyšet.
„Je to příjemné, na druhou stranu nechcete zklamat tu důvěru. Spíš je to ale samozřejmě pozitivní.“
Už na vás dýchla olympijská atmosféra?
(usměje se) „Dnes jo, když jsem v rohu viděl ty kruhy, tak jsem se si je jen tak přejel a řekl si: jsem tady. Měl jsem velkou radost.“
Jaký byl premiérový trénink? Snad po měsíci jste zažil standardní jednotku v plném počtu hráčů, ne?
„Měl jsem skvělé tréninky v Omsku, než jsem odletěl. V Praze nás bylo sedm až deset. To je půlka týmu, ale trénink byl dobrý. Poprosil jsem trenéra gólmanů v Omsku, že jedu na olympiádu, ať mě na to připraví. To jsem chodil domů docela zničený, říkal jsem tomu, že jsem na takovém letním soustředění.“
Nemohla to být od vašeho ruského trenéra sabotáž? Že by vás chtěl v zájmu sborné vyšťavit?
(smích) „Ne. Máme spolu skvělý vztah. On ví v podstatě líp než já, co přesně potřebuju. Tohle jsem mu řekl i před play off. I jsem mu za to trochu nadával, protože to nebylo normální, co spolu děláme. Říkal mi, ať vydržím, že pak uvidím. A měl pravdu. Play off jsem pak odchytal tak, že bych zvládl po finále i celou jednu další sérii.“
Neříkáte si, jestli nejsou všechna ta opatření trochu na hlavu? Můžete trénovat, být s týmem v šatně, ale bydlet musíte jinde.
„Nevím, jestli se k tomu můžu vyjadřovat, abych si nezavařil. Některé věci jsou ale k zamyšlení.“
Aspoň, že pod helmou nemusíte mít respirátor.
„To by tak ještě chybělo. Už tak se mi s tím blbě chodí po ulici.“
Je to tak, že na tréninky jezdíte speciálním autem s řidičem?
„Ano. Musím říct, že jsem za to i rád, protože jezdí dřív na tréninky. To byla další věc, aby tady byla možnost jet dřív na trénink. Nevyhovuje mi jezdit s týmem, potřebuju být v hale o půlhodinu dřív, abych si udělal svoje věci.“
Jídlo dostáváte před pokoj. Je ho dost? Finové si na porce stěžovali.
„Já pořád díky nosu necítím, takže sním všechno.“
Zprávy ze dne 8. února 2022
SNOWBOARDING: „Ostatní trenéři se mě moc neptají, stejně bych jim nic neřekl. Ale nahrávají si každou její jízdu,“ směje se dojatý kouč Ester Jedecké Justin Reiter. „Proč je tak dobrá? Je to kombinace různých věcí, ale největší tajemství je ingredience Ester.“ Více čtěte ZDE >>>
SNOWBOARDING: Po senzačním obhájení zlaté medaile na olympiádě v podání Ester Ledecké jistě leckoho ještě nyní zajímá, co na velký úspěch první české medailistky v Pekingu říká také její otec Janek Ledecký. Známému zpěvákovi během dvou hodin po zlaté jízdě přišlo neuvěřitelných 36 žádostí o rozhovor (!), všechny ale odmítl. Nechtěl na sebe poutat pozornost. „Moc si vážím Vaší přízně, ale nechtěl bych si tady na úkor Ester, která je kvůli cestování a časovému posunu nedosažitelná, udělat svou mediální kampaň. Protože přesně tak by to působilo. Věřím, že jste si to vstávání dneska užili. Když to srovnám s Koreou, kde jsem fandil v cíli, tak je daleko větší nervák, dívat se na to v televizi. Ale bylo to nádherné ráno. Děkujeme všem za podporu,“ uvedl Ledecký v krátkém vyjádření.
SNOWBOARDING: Pro olympijské zlato si dojela suverénně. Ester Ledecká dominovala v kvalifikaci a skvělá byla i ve vyřazovacích jízdách. „Způsob, jakým to zvládla, byl ohromný,“ ocenil její dědeček a bývalý vynikající hokejista Jan Klapáč. Na pekingský závod se s manželkou dívali od noci v televizi. Po vítězné finále cítili radost i úlevu, jak jejich 26letá vnučka ustála tlak a celkem potřetí se stala šampionkou Her. Má vystaráno. Trnul jsem, když škobrtla, říká - více čtěte zde >>>
SNOWBOARDING: Jak prožívala Ester Ledecká medailový ceremoniál? "Z medaile mě bolí za krkem," smála se. Řekla, pro nezpívala hymnu nahlas... Více čtěte zde >>>
VIDEO: Podívejte se na sestřih z medailového ceremoniálu
SNOWBOARDING: Tři olympijské medaile (zatím) ve dvou sportovních odvětvích. Jaké poselství od královny Ester Ledecké bychom si měli my Češi zapamatovat: Myslete a chovejte se světově! Přečtěte si komentář Pavla Hartmana >>>
