Gabča je poděs, říká masérka biatlonistek. Zážitky ze školy tají
PŘÍMO Z RUSKA | Zná ji už od základní školy. Seděly spolu ve třídě, lyžovaly a teď spolu občas řeší před starty i její průšvihy. „Je to poděs, ale vždycky, když něco takového bylo, měla zlato,“ říká masérka Petra Sedláčková o Gabriele Soukalové. Biatlonový svaz ji našel přes inzerát na Facebooku, nahradila Irenu Česnekovou a dál drží i zaběhlý rituál. Před startem plácnout českou hvězdu přes zadek.
Je takřka stejná střela jako Gabriela Soukalová. Její smích občas zaslechnete i přes zavřené dveře a i nabídku k rozhovoru přijala neostýchavě. Pevný stisk ruky a přímá výzva: „Jasně, jdeme na to. Co chcete vědět?“ usměje se Petra Sedláčková.
Jak tedy začít? Jak se k té práci dostala? Jaká je Gabriela Soukalová? Jaké je to být u jejich trablů před startem, na něm i po něm? U biatlonového týmu je masérka Petra Sedláčková sotva rok, ale zažila už něco, co nečekala: „Oni mi říkali, že je to s Gabčou někdy velký adrenalin, ale já tomu až do Ruhpoldingu nevěřila a říkala si, že to bude v pohodě,“ vyprávěla.
To právě zmínila situaci, kdy Soukalová nestíhala start, běžela na něj na poslední chvíli a masérka, jež jí předtím lepila čísla na nohy, ji stíhala před plnou tribunou. Nebo když v Presque Isle Soukalová zapomněla náhradní náboje a vystartovala dřív, než měla.
„Gabča je náš poděs a je to s ní často velký adrenalin. Ale vezměte si, že když něco takového bylo, tak vždy vyhrála. Ona si i sama dělá srandu, že to bez toho nejde,“ říká Sedláčková.
Pomáhá plácnutí po zadku
A to by se řeklo, že ji nic nezaskočí – vždyť Soukalovou zná ze školy. Chodily spolu do stejné třídy a spolu s Jitkou Landovou lyžovaly, jenže pak Sedláčkovou začalo lákat studium fyzioterapie. Kurz sice nedokončila, ale zůstala u masírování, pracovala chvíli v Německu, aby se brzy vrátila zpět. Právě ve chvíli, kdy Irena Česneková ohlásila, že je těhotná a biatlonový svaz dal inzerát… na Facebook. „A tak jsem tady. Přihlásila jsem se a byla vybraná,“ směje se.
Po bývalé reprezentantce a masérce Česnekové tudíž převzala i rituál. Před každým závodem plácne Soukalovou po zadku. „Gabča říkala, že si vždy s ní dala pěst, a pak se nechala plácnout, a že jí to vždy pomohlo. Tak jsme v tom pokračovaly,“ vypráví.
Když však padne otázka na její zážitky se Soukalovou ze školy, tajuplně se usměje. „Radši to nebudeme více rozmazávat. O Gabče vím fakt hodně, stejně jako o Jitce Landové nebo Evě Puskarčíkové. Pro mě to bylo i lehčí, že jsem ten kolektiv před nástupem znala,“ vypráví Sedláčková.
Když teď vidí tréninkové dávky, co biatlonisté spolykají, už se jí po lyžování z dětství až tak nestýská. Vždy si přála, aby jako členka realizačního týmu objížděla svět. To se jí i teď v Chanty Mansijsku plní a věří, že její štěstí bude na Soukalovou působit dál.
„Pokud se jí to podaří a vyhraje, bude to ale jen a jen její zásluha. Kéž by to vyšlo,“ přeje si. Dnešní sprint mnohé naznačí…
