Vítězství Ester Ledecké v pátečním sjezdu v Lake Louise, bylo, stejně jako její olympijské zlato v Pchjongčchangu, opět velkou senzací v lyžařském světě. Na sociálních sítích Mezinárodní lyžařské federace (FIS), ale třeba i Eurosportu, o ní ale stále psali jako o lyžující snowboardistce. Proč? „Je to výjimečné a podle mě i mediálně zajímavější,“ myslí si o tom někdejší výborný český lyžař Bohumír Zeman. Výkony slečny, kterou zná od malička, teď v Lake Louise sledoval velmi pozorně a byl z nich nadšen. Večerní závod v super-G budeme sledovat ZDE.
Co tedy říkáte na vystoupení Ester Ledecké v Lake Louise, v nichž byla jednou první a v sobotním sjezdu jí jen o dvě setiny sekundy uteklo pódium?
„Je to skvělé, bezvadné. Hrozně mě to překvapilo, myslel jsem, že to není možné při tom jejím rozpolcení na dvě disciplíny, ale ona to opravdu dokázala.“
Jak se vám líbily konkrétně její jízdy?
„Líbily. Je tam vidět takové to bankovské nasazení i ta stopa. Je to občas na hranici nebo i za hranicí rizika. Jinak má úžasný cit a sílu, protože i v těch rychlostech je schopná jet oblouky čistě.“
Její lyžařský trenér Tomáš Bank si pochvaloval, že toho letos hodně natrénovali a i díky tomu má Ester větší sebevědomí. Bylo to podle vás znát i na jejích jízdách?
„Samozřejmě. Protože jistota a automatizace je u sportovních výkonů daná tím, co absolvujete. U ní tím, jak se pořád rozděluje její čas do dvou disciplín, přeci jen trvá déle, než je schopná do sebe ty objemy dostat.“
Mnoho lyžařů říká, že tím, jak stále střídá dva sporty, může sice vyhrát závod, ale není to na to být na stupních vítězů pravidelně. Jak to vidíte vy?
„To nemá zajištěné nikdy nikdo. Je to vlčí smečka, je to tam kdo s koho a na výsluní se udržíte chvíli. Někdo déle, někdo kratší dobu. Ale abyste vyhrávali, musíte být stabilně v desítce, na vítězství spíš v pětce. Když jezdíte pravidelně do deseti, tak můžete být do třetího místa. Když jezdíte do pětky, můžete vyhrávat.“
Znáte Ester jako dítě ze Špindlerova Mlýna?
„Ano, Ester byla i ve Skiklubu Špindl.“
Byla od malička takto zarputilá a cílevědomá?
„To byla. Lyžovala furt, dokola jak na kolotoči a to jí zůstalo. Ono to ani jinak nejde.“
Když jste ji viděl lyžovat, říkal jste si, že má talent a mohlo by z ní něco být?
„Takových dětí je hodně. Ale láme se to okolo patnáctého a dvacátého roku. Kdy se rozhodují, jestli se budou věnovat škole, nebo sportu na mezinárodní vrcholové úrovni. A musí se vydržet, trpělivost je tam hrozně důležitá, bez ní to nejde. A tu Ester má.“
V lyžařském prostředí ji berou stále jako lyžující snowboardistku. Proč? Je to dané tím, že jsou lyžaři konzervativní?
„Je to výjimečné a podle mě i mediálně zajímavější.“
Jde tedy spíš o marketing, popularitu, než o to, že by ji nechtěli přijmout mezi sebe jako lyžařku?
„Samozřejmě alpské, skandinávské země žijí trochu svým životem, Amerika a Asie taky, takže je to pro ně něco podobného, jako kdyby někdo od nás pronikl do formule 1 a zlobil tam.“
Takže jsou teď překvapení, že se jim tam vklínila nějaká Češka, se kterou nepočítali?
„To určitě. Vezměte si, kolik se tam tomu věnuje lidí, kolik do toho jde financí a pak jsou jim tady lidi se zlomkem toho všeho schopní konkurovat nebo je dokonce porážet. Takže ono to tam dělá velkou paseku.“
Ještě zpět k závodům a budoucnosti. V Lake Louise jela Ester počtvrté, takže sjezdovku už celkem dobře zná. Jak to podle vás bude vypadat teď v Evropě, kde takové zkušenosti ještě neposbírala?
„Zkušenost je pro sjezdaře velkou výhodou. Když přijdete na sjezdovku po desáté a víte, co tam jak vypadá, kde co je, tak už se můžete věnovat čistě jen trati, sněhu a těm víceméně drobnostem. Ale na nových pistách se zase šance srovnají i pro ty mladé. To byl případ olympijské trati, kde měla výhodu v tom, že to tam nikdo moc neznal.“
Jak odhaduje její výkony v následujících týdnech?
„Když zůstane zdravá, tak myslím, že v tom bude pokračovat.“
