Nikdy nenudil. Byl svůj, originální. Při závodech šel do maxima, tělo trpělo, fanoušci u televizí trnuli při jeho pádech. Někdejší česká lyžařská jednička Ondřej Bank, účastník čtyř zimních olympiád, dlouhé roky držel krok s absolutní špičkou, pak k senzačnímu zlatu pomohl jako trenér Ester Ledecké. Pro Sport Magazín +PLUS a iSport Premium vypráví, jak proti sobě závodili, proč nyní dostala přednost rodina a také o svém podnikání.
Výstižná slova. Přesná parketa pro muže, jenž na Hrách v Soči bral skvělé páté místo v obřím slalomu. Vyprávěl z domova v Šumperku, asi po dvaceti minutách odešel do jiného pokoje. „Právě jsem byl malým vyhozenej z obýváku,“ reagoval pobaveně.
Úspěšnou kariéru jste zakončil v roce 2016. Těšíte se od té doby na zimu víc, nebo míň?
„To se nemění, těším se. Věřím, že u nás taky nějaký sníh spadne.“
Je ho čím dál méně, že? A kdo ví, co bude v dalších letech…
„Aspoň u nás byla minulá zima celkem dobrá, nějaký prašan jsme okolo Šumperka měli. Jako Vagus prodáváme zimní věci, takže teplejší klima může mít negativní vliv, i když doufám, že predikce o úbytku sněhu se až tak nepotvrdí. Ale těžko říct, ze své pozice to nedokážu posoudit.“
V mládí to každopádně bylo o něčem jiném.
„To jo, ale třeba naposledy jsme si užili i tady v Česku dost freeridu, což mě potěšilo. Uvidíme, jak to bude dál. Snad se to otočí zase k lepšímu.“
Jak často se dostanete jen tak pro radost na lyže?
„Doufám, že letos to bude víckrát. Vždycky, když jsou podmínky, rád zajdu, ale minulý rok jsem neměl až tolik času, to jsem ještě naplno spolupracoval s Ester. Když jsem byl doma, dával jsem prostor i manželce, aby taky mohla mít nějaký čas pro sebe.“
Když už je čas, vyrazíte na sjezdovku, nebo radši na freeride do lesa?
„Jakýkoliv freeride je super. Loni jsme byli tak natěšení, že jsme jezdili i na pěti centimetrech. (úsměv) Nebo si rád vyšlápnu na skialpech.“
| ONDŘEJ BANK |
| VĚK: 40 (27. října 1980 v Zábřehu) |
| PROFESE: někdejší lyžař, dnes podnikatel (firma Vagus) |
| DEBUT V SP: 9. ledna 2001 |
| MEDAILOVÁ UMÍSTĚNÍ V SP: 2 (kombinace) |
| NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY: MS: 5. místo (superkombinace Ga-Pa 2011), 6. místo (kombinace Sv. Anton 2001), 7. místo (sjezd Beaver Creek 2015). ZOH: 5. místo (obří slalom Soči 2014), 6. místo (kombinace Turín 2006), 2x 7. místo (superkombinace Vancouver 2010 a Soči 2014), 9. místo (super-G Soči 2014) |
| RODINA: manželka Tereza, děti Albert (8), Hugo (4) |
| ZAJÍMAVOST: vyzkoušel si StarDance, s Evou Krejčířovou (v průběhu soutěže musela ze zdravotních důvodů odstoupit Kamila Tománková) skončili v roce 2016 na 2. místě |
A když už vyrazíte na lyže, po jakých sáhnete?
„Asi po nějaké obřačce, ale seniorské.“
Závodní speciály už nemáte chuť krotit?
„Ale jo, jen by to musela být nějaká delší sjezdovka třeba v Itálii, tam bych si zajezdil rád. Člověk do tý lyže musí hodně tlačit a makat.“
Tvrdé závodní boty asi nepoužíváte…
„Ještě sezonu po tom, co jsem skončil, jsem v nich jezdil, protože jsem nebyl schopný si koupit nebo zajistit nějaké normální. Když jsem pak byl na lyžích jako trenér s Ester nebo jen tak s děckama, měl jsem boty na skialpy. Protože jsou pohodlnější, dá se v nich i normálně chodit.“
Závodní lyže jste vrátil zpátky do továrny, nebo jste si je nechal?
„Nějaký mám, teď k tomu přibyly i Kästle, protože se podílím na jejich vývoji. A před rokem nebo před dvěma, to už si ani nepamatuju, jsme se vsadili s Ester a jezdili jsme proti sobě obřák. To jsem si vzal závodky.“
Jak to dopadlo?
„No, bylo to těsný, nakonec asi ve třetí jízdě jsem ji porazil o čtyři setiny. Ale byla to velká dřina, myslím si, že teď už bych neměl šanci.“
I tak to muselo potěšit vaše závodnické srdce, ne?
„No jasně. Hlavně i Ester to bavilo, protože ona soutěží ve všem a za jakýchkoliv podmínek. Má to v povaze. Nechci říct, že bych se na to vyloženě připravoval, ale zrovna za dva dny měly být závody v Zell am See, které kombinují lyže a golf, tak jsem si říkal, že si pár jízd dám, abych si nohy trošku profouknul. No a skončilo to tím, že jsme proti sobě závodili. Když je člověk s ní, nechá se snadno vyhecovat.“
Komu fandil bratr Tomáš, hlavní kouč Ester?
„Ten se akorát bál, že si zas něco udělám. Naštěstí to dobře dopadlo.“
Oba synové už lyžují, trénujete je? Nebo na to spíš dohlížíte jako hodný taťka?
„Asi ta druhá varianta. Trenér bych neřekl, to je špatný slovo. Spousta lidí mi říkala, že je lepší na začátku dát děti někomu jinýmu, nejlíp instruktorovi. Ale to mě zase bavilo, že s nima jezdím. Byl jsem u prvního oblouku, když poprvé zabrzdili. Musím říct, že mě to baví.“
Starší, osmiletý syn Albert má našlápnuto, aby byl Alberto Tomba?
(úsměv) „Ne ne, to není podle něj. Já ho ani neměl úplně rád.“
Koho jste víc obdivoval?
„Hlavně Nory, generaci kolem Lasseho Kjuse nebo Kjetila André Aamodta.“
Jste s někdejšími soupeři stále v kontaktu?
„Ani moc ne. Nejsem typ, který by byl moc komunikativní. Ale je pravda, že co jsem jezdil s Ester, pár kluků jsem potkal, což bylo fajn. Hezky jsme si popovídali, ale spíš už u piva.“
Je něco, co vám z aktivní kariéry chybí?
„Spíš občas pociťuju, že se pohybově nudím. Nebo jak to říct… Že mi schází něco drsnějšího. Nedávno jsem byl na kole na Pradědu, když byly dva stupně, pršelo, bylo to hrozně lezavý. Ale to se mi právě líbilo. Musím asi prožít něco extrémního, aby to ve mně vzbuzovalo pozitivní pocit. Proto přirozeně vyhledávám trochu těžší než standardní podmínky.“
Vyžíval jste se v tom, jak jste šlapal celý promrzlý?
„Nemyslel jsem si to, ale docela jo.“
Při lyžování jste zažil řadu zranění, těžkých pádů. Jak to teď máte se zdravím? Podařilo se vám po kariéře dát tělo trochu dohromady?
„Nevím, jestli se poranění, která jsem měl, zrovna dají zregenerovat, ale tak nějak je to v pohodě. Pořád se musím udržovat, není to tak, že bych nic nedělal.“
Před sezonou Ester
Ledecká
oznámila, že už s ní nebudete jezdit po závodech, že dostala přednost rodina. Bylo to těžké rozhodování?
„Zvažoval jsem to docela dlouho. Už poslední dva roky jsem to řešil. Ne, že by to bylo těžký, ale…“ (přemýšlí)
Bylo to dilema?
„To jo. Řeknu to takhle. Těžko se porovnávají věci jako výchova dětí a být doma s rodinou s prací pro jednu z nejlepších sportovkyň historie. Dělat trenéra někomu, jako je ona, to je opravdu dream job. Vysněná práce. Fakt to nejlepší, co může být. Ester poslouchá všechno, co má. Tím, jak pracuje na 170 procent, motivuje i lidi kolem sebe, aby měli stejné nasazení. Oni to dělají přirozeně, nemusí to ani nikomu říkat. Všechno krásně funguje. Z tohoto pohledu jiná lepší trenérská práce nebude.“
Ovšem rodina je pořád víc.
„Ano. Výchova dětí, starost o ně. Teď je to důležitější, myslím si, že to dlužím i svojí ženě. Rodina dostala přednost.“
Co vám spolupráce s Ester nejvíc dala?
„Od prvního tréninku jsem viděl spoustu věcí, které kdybych dělal já, byl bych třeba lepší závodník. U ní se kloubí talent s neuvěřitelnou ctižádostí, cílevědomostí, ale i poctivostí. Hned jsem si říkal: Jo, kdybych to taky tak dělal, mohl jsem
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
