Poslední český zlatý letec Sakala: Ve Slovinsku mě znají víc
Dvacetileté výročí svého zlatého závodu na mistrovství světa v letech na lyžích přijel Jaroslav Sakala oslavit na šampionát do Harrachova. Do Krkonoš si udělal výlet ze slovinské Lublaně, kde se už tři roky stará o skokanskou mládež.
Tu zlatou medaili tehdy dostal Jaroslav Sakala za odvahu. V roce 1994 na tehdy největším můstku světa ve slovinské Planici čelili závodníci silným větrným poryvům, několik skokanů se při pádech vážně zranilo a slavní Němci Diether Thoma s Jensem Weissflogem nehodlali riskovat a radši vůbec nenastoupili na start.
Sakala se ale nebál a skoky dlouhé 189 a 185 metrů mu zajistily triumf před tehdejším favoritem Norem Espenem Bredesenem. Od toho dne si žádný český skokan na leteckou medaili nesáhl.
„Lidi mi to připomínají. Musím říct, že ve Slovinsku trochu víc než tady,“ usmívá se Sakala. „Tam je to skoro sport číslo jedna. Planica, to je fenomén. I když tam letos nebude mistrovství světa, mám dojem, že na lety už jsou prodané lístky. Čekají dost diváků. Tam mě znají, myslím, už víc než tady.“
Sakala patří k historicky nejúspěšnějším českým skokanům. Kromě leteckého titulu má i tři medaile z mistrovství světa v klasickém lyžování, bronzovou olympijskou medaili ze soutěže družstev v Albertville a byl i celkově třetí na Turné čtyř můstků.
Konec jeho kariéry poznamenaly spory s českými funkcionáři, později se kvůli rodinným problémům dostal do tíživé finanční situace a zápasil s dluhy. U skoků ale zůstal, pracoval jako trenér ženské reprezentace a poslední tři roky se stará o mládež ve slovinské Lublani.
„Jsem tam tři roky. Málokdy se dostanu do Česka. Vypadá to, že tam ještě čtyři další roky zůstanu. Doufám, že to dopadne, v dubnu se budu rozhodovat, ale nechci to zakřiknout,“ líčí Sakala. „Myslím, že se mi tam daří, teď tam mám docela dobré šestnáctileté kluky, kteří se pravidelně umisťují v Alpském poháru, tak doufám, že jsou spokojeni a bude to tak nějak pokračovat. Tam je neskutečná základna. Na to, kolik je tam obyvatel a jak je to malá země, tak tam je 40 skokanských klubů.“
V Harrachova si Sakala pochvaluje dynamický průběh šampionátu, k čemuž přispívá nová pravidla, kvůli nimž se tolik nečeká na vítr, i doprovodný program.
„Mně se to líbí, protože atmosféra je úplně jiná, než bývala před dvaceti lety. Pro diváky to musí být úžasný zážitek a já jsem rád, že mě pozvali a užívám si to,“ říká Sakala. „Jsou jiní speakeři, je to dynamičtější, skoky jdou rychle za sebou. Větrný koeficient je nastavený tak, že se nemusí čekat na nikoho. Dřív by měli problémy. Fouká zezadu, takže by měli problém nastavit lavičku.“
Po prvních dvou dnech, kdy šampionát provázelo ideální počasí, však v sobotu ráno přišlo očekávané zhoršení. Od brzkých hodin pršelo a padaly i sněhové vločky. Odpolední pokračování závodu jednotlivců ale může ovlivnit vítr.
„Záleží, odkud bude foukat. Sítě dokážou šedesát procent větru zastavit. Kdyby míso devíti metrů byly tři, bylo by to super, pak by se skákat dalo,“ říká Sakala, kterého potěšil páteční výkon Romana Koudelky. „Rozdíly jsou malé. Třetí místo není ztracené. První dvě místa budou těžká, o třetí bych se popral.“
