PŘÍMO Z LONDÝNA | Na pravé straně krku má vytetovaný nápis – ALIVE. „Znamená to, že jsem ještě neřekl poslední slovo, ještě pořád hraju,“ usmál se Lukáš Rosol. Měsíc před sedmatřicátými narozeninami se protloukl z kvalifikace do hlavní soutěže Wimbledonu, kde v pěti setech trápil nasazeného Gruzínce Nikoloze Basilašviliho. Nakonec padl 7:6 (4), 6:7 (6), 6:3, 3:6, 3:6. „Mohla to být pohádka, ale ani tak to není špatný,“ prohlásil 280. tenista žebříčku, jenž si v hlavní grandslamové soutěži zahrál po víc než třech letech. A londýnský úspěch ho inspiroval tak, že může pokračovat i příští sezonu.
Když si u sítě po skoro tříhodinovém boji plácnul se svým přemožitelem, sedl si na lavičku, dlouhou chvíli si rovnal struny na raketě. „OK, už byl konec, ale říkal jsem si, že chvíli posedím. Sice měl jít hrát někdo po mně, ale ještě jsem si to užíval. Nechtěl jsem odcházet, hrál bych klidně další set,“ líčil Lukáš Rosol, protřelý veterán, jenž si zahrál po pětadvacáté v hlavní soutěži grandslamu, ale poprvé po třech letech od Roland Garros 2019. Stárne, z ATP Tour vyklidil pozice a objíždí challengery. Kvalifikační úspěch v Londýně ho ale nakopl.
Lukáši, kvalifikací jste prošel bez ztráty setu, teď jste svedl drama s dvaadvacátým nasazeným. Zápas byl dvakrát přerušený pro déšť, fučelo, hrálo se skoro tři hodiny. Jaký dojem ve vás zanechal?
„Dobrá úroveň se smolným koncem. Byl jsem rozehraný, mohl jsem toho využít. Ale zase jsem mohl prohrát už v kvalifikaci. Kdyby to teď vyšlo, byla by to pohádka. Ale nemůžu si moc vyčítat, snad jen pár míčů v druhém tiebreaku. Ale to jsou kdyby… I tak dobrý zápas, jsem rád za svůj výkon, který jsem vytáhl odněkud z paty.“
Pohádka se nekonala, ale i tak to je hezký příběh…
„Jasně. Vůbec jsem nevěděl, jestli se dostanu do kvalifikace. Nejdřív jsem byl pod čarou, pak jsem se vešel. Takže jsem už jel na turnaj předtím, abych se rozehrál. Po týdnu na trávě jsem se začal cítit dobře. Kvalifikace je o losu. Můžete jako já vyhrát bez ztráty setu, ale taky můžete rychle skončit. Takže celkově jsem s Wimbledonem spokojený.“
Kde je momentálně váš tenisový level? Tohle nevypadalo jako challengerová úroveň. Letos máte bilanci 27:20, ale jelikož sbíráte výhry na challengerech, v žebříčku se neposouváte.
„Na challengerech to jde hrozně pomalu. Uděláte dvě tři kola, za které dostanete patnáct bodů. To je nic. Do konce roku chci ještě odehrát tak deset turnajů, víc neplánuju. Docela jsem tlačil na program skrz Roland Garros a Wimblas. Alespoň Wimblas vyšel. Teď pojedu na pohodu, budu si to víc užívat.“
Co vás ještě žene?
„Nemám komu co dokazovat. Hraju, užívám si to. Vím, že dva tři zápasy dokážu na challengerech zahrát, než přijde těžší soupeř. Prostě chci ještě hrát. Chtěl jsem dokončit tuhle sezonu, ale ještě mám nakonec v hlavě i tu příští. Proč ne? Ještě se cítím fajn. A když jsem se tady kvalifikoval, je to impuls i do dalšího roku.“
Tenis vás pořád baví?
„Je to spíš oddanost tenisu. Žebříček mám takový, jaký mám. Možná už se na grandslam nepodívám. Ale pořád mám touhu zahrát si na hezkých turnajích.“
I když to nebudou grandslamy?
„Já bych se na nějaký rád i v budoucnu podíval, výkonnost tomu ještě odpovídá. Ale nemám žebříček. Jsem 280, to už není ani na kvaldu. Tady to vyšlo díky tomu, že vyloučili Rusy a Bělorusy, plus se nakupily nějaké odhlášky, byla zranění.“
A dokázal jste to, co máte vytetované na krku – alive, tedy naživu. Co přesně nápis znamená?
„Že jsem nakonec povstal z popela. (smích) Že jsem ještě neřekl poslední slovo a ještě něco zahraju. Baví mě hrát s dobrými soupeři. Před zápasem jsem si říkal, že soupeř bude hrát rychle a já budu unavený z kvaldy, možná mi uteče první set, než si zvyknu na rychlost jeho úderů. Ale opak byl pravdou.“
Letos máte malé jubileum. Před deseti lety jste v Londýně senzačně skolil Rafaela Nadala. Vzpomínáte?
„Letos jsem s ním chtěl hrát znovu, chtěl jsem to zopakovat. Akorát los to nechtěl. Rafa měl asi požadavek, že nechce Rosola. (smích) Opravdu jsem chtěl jeho. Nebo nějaké jiné velké jméno. Chtěl jsem jít na velký kurt proti těžkému soupeři, abych si užil atmosféru.“
Připomínají vám lidé, že je to letos deset let od Nadalova skalpu?
„Určitě. Asi dvacet, třicet lidí mi říkalo, že budu hrát zase s Nadalem. Já tomu taky věřil. Už když jsme přijeli s ženou na kvalifikaci do Roehamptonu, šli jsme kolem tohohle areálu a říkali si, že by byla pohádka se sem ještě podívat. A podařilo se. Byla to mission impossible, tři kola kvalifikace, to poslední na tři vítězné sety. Všechno se to povedlo a ani teď moc nechybělo.“
Ještě daleko před bitvou o prestižní talíř se na letošním Wimbledonu konala velká sláva. Ve Velké Británii si připomněli sto let od otevření centrálního kurtu a na slavnostním ceremoniálu se vedle tenisových legend objevila i česká hráčka Petra Kvitová. Naopak Martina Navrátilová, devítinásobná vítězka londýnského grandslamu, se kvůli covidu omluvila. Více čtěte ZDE >>>
Petra Kvitová: Před turnajem v Eastbourne mi zase nateklo levé zápěstí, tam i teď ve Wimbledonu jsem hrála pod prášky. Zranění léčí jen klid, dám si teď pár dnů a asi spíš týdnů volno. Celý rozhovor čtěte ZDE>>>
Petra Kvitová prohrává těsnou přestřelku na centrkurtu s turnajovou čtyřkou Paulou Badosaovou 5:7, 6:7 (4). Příležitostí přitom bylo dost. V první sadě vedla Petra 5:3, za 5:4 podávala na set. V té druhé nevyužila ani jeden z devíti brejkbolů. Kvitová bojovala, ale působila unaveně. Z českých zástupců tak ve wimbledonské dvouhře zůstala už jen Marie Bouzková, jediná osmifinalistka z jedenácti reprezentantů na startu.
Svůj zápas 3. kola rozehrála Petra Kvitová, Španělce Paule Badosaové hned na úvod vzala servis a vede 3:1.
Ufff, do stavu 6:1, 5:1 to byla Petra Kvitová jak z roku 2011. Pak přišel sešup a strašně komplikovaná koncovka, dva odvrácené setboly i záchrana vítězství proti vyhecované Aně Bogdanové v tiebreaku – 6:1, 7:6 (5). Sedmá výhra za sebou pro šampionku z Eastbourne. Příští soupeřka? Nasazená čtyřka ze Španělska Paula Badosaová.
Petra Kvitová hrála mizerně, spáchala 10 dvojchyb a soupeřku, která v kariéře na trávě nevyhrála jediný WTA zápas, málem pustila k překvapení. „Snad už to bude jen lepší,“ věřila dvojnásobná wimbledonská vítězka. Rozhovor čtěte zde >>>
Dřelo to, ale vstup do Wimbledonu Petra Kvitová zvládla. O hlavu menší šestadvacetiletou Italku Jasmine Paoliniovou přemohla čerstvá vítězka z Eastbourne 2:6, 6:4, 6:2, byť z výkonu nadšená nebyla. Tradičně nervózní první kolo doprovodila 10 dvojchybami a mizernou úspěšností prvního podání. Příští soupeřka – Rumunka Ana Bogdanová.
Karolína Muchová už na kurtu č. 1 vzdoruje někdejší světové jedničce Simoně Halepové, Petra Kvitová na dvojce hraje s Italkou Jasmine Paoliniovou...