Takhle se chová hvězda. Sidney Crosby, kanadský idol, znovu ukázal, jak moc pro Kanadu znamená. Zápas se Švýcary doplul až k penaltám. A právě v nich se ukázala síla tohoto dvaadvacetiletého „klučiny.“ Je obdivuhodné, jak se vyrovnal s tím tlakem.
Zdeněk Janda, redaktor deníku Sport • Foto spo
|
První nájezd nedal. Zápas byl nerozhodnutý i po třetí sérii. A kdo další půjde z Kanaďanů na řadu? Kouč Mike Babcock houkl na Crosbyho: „Půjdeš?“ Nejsledovanější Kanaďan současnosti kývl. To se mi na něm líbí. Nezřekl se zodpovědnosti. Nezamumlal: „Poprvé jsem nedal, ať jde někdo jiný.“
Rozjel se a propálil švýcarského brankáře Jonase Hillera, který jinak předtím v zápase zářil. Bez větších emocí se vracel ke střídačce. Martin Brodeur další nájezd chytil a bylo hotovo. Kanada vydřela triumf. Díky Crosbymu.
Je to prostě tvář mužstva. Hvězda. Což dokazuje i právě tahle zkušenost z nájezdů – Crosby byl první, kdo ho jel. A když se rozhodovalo, kdo pojede podruhé, volba padla znovu na něj. Kouč Mike Babcock ani na vteřinu nezapochyboval, koho osloví.
Jednou seš hvězda, tak se tak musíš chovat. Jednou na tebe národ sází, tak prostě musíš ject znovu. Tak nějak to Kanaďané vnímali. Neexistuje, že by na klíčový nájezd poslali někoho jiného než útočníka, který je hokejovou tváří země. Prostě neexistuje.
Největší hvězda = největší zodpovědnost.
A Crosby znovu ukázal, že i v těch nejvypjatějších momentech to dokáže vzít na sebe. Nerozklepal se z toho. Ani z toho, jak šílela vyprodaná aréna Canada Hockey Place. Je úctyhodné, co všechno tohle „zázračné dítě“ zvládá.
Po zápase půl hodiny o svém gólu vykládal televizím. Pak rádiům. Dalších pět minut píšícím novinářům. A pořád se ochotně usmíval.
