PŘÍMO Z RIA | Zvolili si ho jako vlajkonoše a ve čtvrtek se za to sportovcům odvděčil judista Lukáš Krpálek zlatou olympijskou medailí. A také patřičnou oslavou v Českém domě v Riu de Janeiro. Při ní ho bouřlivě přivítali fanoušci v Riu, v parku na Lipně, ale především mu pozdrav poslala manželka Eva se synem Antonínem v náručí. To obrovského chlapa dojalo až k slzám.
Luuukáááš Krpáleeek. Skandovali sportovci a další fandové při příjezdu čerstvého olympijského šampiona do Českého domu. Přiběhnul dolů ke vchodu a následoval tanec samby za zvuku bubnů. Ten si Krpálek užil pár minut a pak už směřoval špalírem na pódium. „Přivítejte olympijského vítěze,“ křičel moderátor. A dav bouřil.
Krpálek si to na pódiu užíval, poté vytáhnul z kapsy olympijskou medaili a ukázal ji obecenstvu. Přišly další velké ovace. A také skandování: Kdo neskáče, není Čech. Proto pětadvacetiletý sportovec začal děkovat svým fanouškům. „Chtěl bych hrozně moc poděkovat, protože bez této přízně bych to nedokázal. Důležité je, že jsem cítil podporu v době, kdy se dařilo, ale i když se úplně nedařilo. Hrozně moc jsem si přál vybojovat medaili a jsem rád, že to byla ta největší,“ rozplýval se.
Poté se na obrazovce v Českém domě rozběhnul finálový zápas a sám judista s jeho trenérem Petrem Lacinou ho komentovali. Krpálek popsal moment, kdy dostal zásah do obličeje a vyprávěl, že v první chvíli byl rád, že mu nevypadaly zuby.
Dojemným momentem už při samotném vyhlašování v hale bylo, když vytáhnul fotku kamaráda
Alexandra Jurečky, který v minulém roce tragicky zahynul při potápění. „Chtěl jsem ji vybojovat i pro něj. Než jsem jel na olympiádu, vyšel jsem na Lysou horu, jeho oblíbené místo, a slíbil jsem mu tam, že mu přivezu medaili,“ vyprávěl rodák z Jihlavy.
Poté shlédnul video, jak fandili v olympijském parku na Lipně. Ovšem to nejdojemnější na něj pořád čekalo. Pozdrav z domova. Na obrazovce se objevil v peřince zavinutý jeho měsíční syn Antonín, kterého v náručí držela manželka Eva a vyprávěla, jak mu společně fandili, až se z toho Toník unavil a teď spí a těší se na tátu. Při tomto pozdravu bylo vidět, jak je stokilový borec na měkko a hrnou se mu do očí slzy.
Pak převzal ceny, načepoval si pivo, absolvoval povinné rozhovory a mohl jít slavit. Ale předem upozorňoval, že dlouho nevydrží. Celý den se pral, a tak bylo logické, že byl unavený.
