Jan Barák
16. září 2016 • 15:51

Plavec bez končetin dojímá Rio. Nechci lítost, říká sirotek z Bagdádu

Autor:
TOP VIDEA
V Plzni budu až do smrti, řekl kapitán Petržela. Divil se zprávě o odchodu Ďuriše V Plzni budu až do smrti, řekl kapitán Petržela. Divil se zprávě o odchodu Ďuriše
Trenér Třince Kýhos po výhře v Plzni o kauze Polanský: Tým to utužilo Trenér Třince Kýhos po výhře v Plzni o kauze Polanský: Tým to utužilo
VŠECHNA VIDEA ZDE

Na olympiádě posadil sportovní svět na zadnici svými výkony Američan Michael Phelps, majitel pěti zlatých medailí a jednoho stříbra z Ria. Na paralympiádě se také aplauduje plavci - Ahmedu Kellymu. Zatím sice medaili žádnou nemá, stejně tak mu ale schází ruce a nohy. Přesto plave, hrdě reprezentuje Austrálii. Respekt!



Jistě, všichni účastníci paralympijských her v Riu zosobňují zajímavé životní osudy. Nepoddali se svému hendikepu, stali se úspěšnými sportovci, nyní bojují na paralympiádě. Příběhy některých paralympioniků překonávají ostatní, ten Ahmeda Kellyho ční snad nad všemi!

24letý plavec Kelly, který se narodil bez dorostlých horních a dolních končetin, v Riu skončil sedmý na padesátimetrové prsařské distanci v kategorii SB3 a Austrálii pomohl k šestému místu ve štafetě na 4x50 volný způsob. K těmto umístěním ale vedla hodně trnitá cesta.

Kde začít? Možná vykreslením rodinných poměrů. Kellyho adoptivní matka je světově proslulá humanitární pracovnice, jeho bratr Emmanuel - který se narodil s podobnými končetinovými nedostatky, má hudební talent a vystoupil i v australské mutaci pěvecké soutěže X - Factor. Adoptivní sestry Trishna a Krishna se narodily jako siamská dvojčata, která byla rozdělena při chirurgickém zákroku v roce 2009. Bojovat, nevzdávat se! To je životní motto rodiny Kellyových.

Prvních sedm let života strávili Ahmed a Emmanuel, který v roce 2011 uhranul porotu australského X-Factoru písní Imagine od Johna Lennona, v sirotčinci Matky Terezy v hlavním městě Iráku Bagdádu, kde je rodiče zanechali. V roce 1998 Moira Kellyová oba bratry poznala, adoptovala a přestěhovala do australského města Victoria.

Rodina letěla 13 tisíc kilometrů

"Co moje matka udělala pro a dělá pro ostatní je něco naprosto mimořádného. Do Austrálie bere děti z celého světa a umožňuje jim, aby se zde podrobili operacím, které jim často zachrání život," rozprávěl v rozhovoru pro BBC Kelly. "Mě a mého bratra vzala do své ordinace a odvedla úžasnou práci, odstranila deformované části horních končetin a pomocí protéz jsme pak mohli začít normálně fungovat," dojímal se Kelly, který v roce 2009 získal australské občanství.

Více než to, Ahmed se naučil kromě chůze i běhu a začal hrát Australský fotbal za tým z Kilmore. Během zápasů nemohl nosit protézy na rukou, aby své soupeře nezranil. Fotbal v průběhu času vyměnil za plavání. V roce 2012 a se představil na paralympiádě v Londýně, kde skončil čtvrtý na trati 50 metrů prsa, a o čtyři roky později zápolí v Riu, kde jej dnes v noci čeká poslední závod, 50 metrů znak v kategorii S4.

Bojovat, nevzdávat se! To je životní motto rodiny Kellyových.
Bojovat, nevzdávat se! To je životní motto rodiny Kellyových.

Cinkne vytoužená medaile? Podporu v hledišti bude mít Kelly velkou, Ahmedova maminka a sourozenci uletěli přes 13 tisíc kilometrů z Melbourne do Ria, aby mohli fandit přímo z tribuny plaveckého bazénu.

"Bratři a sestra jsou výjimečné bytosti, sami museli zdolávat své problémy, jsem na ně maximálně pyšný. Matka nás vždy učila respektování sebe i ostatních a snaze být v životě co nejspravedlivější. Jsou to úžasné hodnoty a já jsem opravdu tvrdě pracoval, abych podle nich mohl žít. Chci po ostatních, aby mě respektovali jako sportovce, nestojím o lítost, " řekl Kelly, kterého trénuje plavecký kouč Brad Harris.

„Když jsem poprvé viděl, že dokáže plavat bez rukou a nohou, totálně mě to odvařilo. Věděl jsem hned, že bych ho rád trénoval,“ popsal v roce 2011 v rozhovoru pro list The Standard Harris. „Nikdy, ale opravdu nikdy, jsem ho neviděl bez úsměvu na tváři, což je vzhledem k jeho hendikepu úžasné. Vždy, když je v bazénu, je nadšený, má obrovskou radost. A pokaždé, když mu něco řeknu nebo poradím, tak to udělá. Je to opravdu skutečný sportovec.“