Mámo, jedem do Soči. A mrkneme i na kluka… Perfektní souhra okolností přihrála zajímavé předvánoční dny do rodiny Noskových. Zatímco syn Tomáš je s národním týmem na svém prvním turnaji, jeho rodiče vyrazili zrovna tak s reprezentací do Soči. Otec Miroslav totiž zájezd vyhrál ve Fantasy. „Štěstí tentokrát sedlo na správnou stranu,“ usmál se.
Nejdřív to vypadalo, že bude ve třetím listopadovém týdnu úplně nejlepší. To by znamenalo iPad. Miroslav Nosek by ho s díky odmítl, radši toužil po druhé ceně, výletu s nároďákem do Soči. A dočkal se, po nočním přepočítání bodů ve Fantasy Extralize „padl“ na druhé místo. Svého syna, tahouna Pardubic, pak hecoval, ať se snaží, ať se do elitního výběru probije. „A vyšlo to nádherně,“ potěšilo otce mladého útočníka.
Počítám, že paní manželka teď pochopila, že to pravidelné sestavování virtuálního týmu mělo smysl…
„Ona si hlavně nejdřív říkala, že si s tou výhrou dělám srandu. Pak že to je nějaká boudička, že vyhrajeme jenom vstupenky a zbytek si budeme muset zaplatit. Ale když přišly propozice na samotný zájezd, koukali jsme s otevřenou pusou, že jsme opravdu vyhráli. Dali jsme si tedy skleničku šampaňského.“
Jak žena nese, že musíte každé extraligové kolo zasednout k počítači?
„Těžce. (usmívá se) Hlavně to, že potom vždycky čekám do půlnoci, kolik mám bodům, než jdu teprve spát. Večery, kdy se hraje extraliga, jsou u nás doma částečně věnované Fantasy.“
Částečně?
„No, i trochu víc… Prožívám to celkem dost, koukám během zápasů, kdo z mých hráčů si jak vede. Kterého mám gólmana a tak. S oblibou říkám: ‚Na tomhle hráči jsem měl ruku a já blbec jsem ho vyndal.‘ Myslím, že Fantasy je super hra, prospěje propagaci hokeje. Lidi se díky tomu snaží poznat mančafty do hloubky, kdo jakou lajnu hraje, kdo se kde zranil. Je to opravdu dobrý nápad.“
Počítám, že syna Tomáše máte v sestavě od začátku, je to tak?
„Samozřejmě. Jeho jsem nevyndal ani jednou. Občas jsem mu dal i áčko, céčko jen teď na poslední kolo. To tedy trošku nezvládl, ale jinak to je od něj dobré, po zápasech ho většinou chválím.“
Na koho celkově sázíte?
„Hodně mi vydělali ti top hráči jako Hlinka či Bednář, s oblibou dávám slovenského obránce Slobodu z Vítkovic a i když jsem Pardubák, tak teď mám i Hradečáky, přestože se musím hodně přemáhat. Dost jsem zpočátku věřil i Tomáši Divíškovi, ale co byl propuštěný z Chomutova, vypadá to, že u mě skončil.“
Syn vám prý občas poradí, kdo je zraněný, nebo kdo s kým má hrát…
„Jo jo, taky. Informace mám i ze Sparty od Honzy Buchteleho, který je pro změnu přítel mojí dcery…“ (směje se)
Teď i díky Fantasy můžete sledovat Tomáše v reprezentaci. Jak jste zatím z pohledu rodiče spokojený s jeho průlomovou sezonou?
„Hlavně, že v klubu dostal větší šanci. On měl navíc v mládí úraz, nemohl kvůli němu na mistrovství světa osmnáctek a hokejovým životem se proto prokousával se zpožděním. Dospěl později než ostatní. Letos všechno chytil za pačesy, je správně ctižádostivý po manželce, která hrála basket. Po mě má zase asi vůli, jsme vůbec taková sportovní rodina. Sám jsem dělal desetiboj, dcera skáče o tyči.“
Však jste taky jako kondiční trenér na synově fyzičce…
„Spíš jsem ho vedl k všestrannosti. Jak skončila sezona, nedával jsem ho na in-line brusle ani do hokejových škol, spíš se mnou chodil na atletické tréninky, s manželkou na basket, a jako každý kluk kopal do míče, do devíti let hrál fotbal i hokej. Všestrannost je podle mě obrovsky důležitá.“
To se jistě snažíte dostat i do mladých sportovců na pardubickém sportovním gymnáziu, kde trénujete, že?
„Jistě. Navíc s manželkou, která je tam zástupkyní ředitele, vidíme, jak nám tam vyrostla spousta špičkových sportovců. Jen ti kluci z hokeje jako Nakládal, Průcha, Hejduk, Kolář, Mojžíš, Bulis nebo celá lajna, co je teď v nároďáku… Ukazuje se, že i na ledě je potom znát inteligence, která je potřebná k tomu, aby ti kluci zvládli studium na gymnáziu. Poslední dobou akorát bojujeme proti tomu, aby nás neslučovali s normálním gymnáziem. Tímhle systémem totiž prošla spousta olympijských vítězů, Sáblíková, Špotáková, Martin Doktor nebo i basketbalista Jirka Welsch, a byla by škoda celý ho poslat někam jinam.“
