V sobotu si naposledy v kariéře zahraje v Příbrami. Na podzim už Libora Doška v nejvyšší soutěži neuvidíme. Útočník Slovácka dnes oficiálně potvrdil, že po sezoně ukončí kariéru. „Tělo drží, ale už je to na hraně,“ vysvětluje svůj verdikt autor 123 ligových branek, jemuž bude v dubnu osmatřicet.
Je váš konec ve vrcholovém fotbale stoprocentní?
„Po této sezoně končím. Chci, aby v tom bylo jasno a byl klid. Směřoval jsem k tomu už před touto sezonou. Samozřejmě že je to těžké rozhodnutí, fotbal dělám celý život a měl jsem štěstí, že se stal mým zaměstnáním. To je úžasné. Byly to krásné roky. Fotbalový život uteče strašně rychle. Najednou končíte, synovi je deset a vám osmatřicet. Když jsem přišel v Brně do kabiny áčka, bylo mi osmnáct a Křivánkovi třicet. Byl to pro mě starej chlap.“
Takže vás od podzimu v žádném případě už v první lize na hřišti neuvidíme?
„Jak bylo řečeno v Kmotrovi: Třeba dostanu nabídku, která se neodmítá. (úsměv) Možné je všechno, ale moc s tím nepočítám. Zimní přípravu jsem přežil možná až překvapivě dobře, odtrénoval jsem všechno. Nebylo to tak špatné, ale směřuje to ke konci. Tělo drží, ale už je to na hraně.“
Napíšete o své kariéře knihu?
„Myslím, že ne. Nerad bych se pak viděl ve výprodeji za 49 korun.“ (úsměv)
Prý zůstanete ve Slovácku v jiné funkci, můžete to potvrdit?
„Bavíme se o tom, něco padlo. Ale uvidíme až po sezoně. Musí být spokojené všechny strany. Být tady v uvozovkách z lítosti, to by nemělo smysl. Trenérem asi být nechci, neměl bych na to žaludek, nervy, trpělivost. Možná by mě bavilo trénovat děti. To je něco jiného. Nastane něco nového a sám jsem zvědavý, co to bude a jak to bude vypadat.“
Klub z Uherského Hradiště je pro vás jednička, co?
„Co si budeme vykládat, zažil jsem tady nejkrásnější období. Přišel jsem sem ve třiatřiceti letech, dal jsem padesát gólů. Padesát pět by bylo dobrých. (úsměv) Lidi na mě ani moc nenadávali, což jsem za svou kariéru moc nepoznal. Po všech stránkách je to tady příjemné, užívám si to.“
Lanaří vás také mateřské Brno?
„Je samozřejmě víc možností. Můj vztah ke Zbrojovce nemůže být chladný. Vždyť tam dělá brácha i máma. To bych nemohl k mámě přijít na oběd…Když jsem měl nabídku z Brna, rozhodoval jsem se, jestli tam půjdu. Pak jsem přišel za ředitelem Kudelou a řekl jsem mu, že kvůli lidem, co chodí ve Slovácku na fotbal, nemůžu odejít. To, co jsem zažil tady, jsem nezažil nikde. Ani v Brně, ve Spartě nebo v Teplicích. Když se nedařilo, byl jsem všude hromosvodem. Ve Slovácku ne.“
V jaké funkci se tedy vidíte od léta?
„Teď je brzy něco vykládat, soustředím se na ligu. S motivací nemám problém, je obrovská. Moc bodů nemáme a nechci končit sestupem. Bude to náročné, máme mladé kluky, ale věřím, že síla na záchranu tady je. Samozřejmě bych radši končil titulem. (úsměv) Možná jsem mohl ještě jednu sezonu hrát a doskakovat zápasy na dvacet třicet minut. Ale nevím, jestli by mě to naplňovalo. Řekl jsem si, že radši skončím důstojněji. V době, kdy mám mužstvu co dát. Ať už na hřišti nebo v kabině. Nechci paběrkovat.“
Co říkají na vaše plány doma?
„To bude zajímavé. Manželka je zvyklá, že jsem pořád pryč. Teď budeme spolu častěji. Když byly dva dny volno, tak se mě druhý den ptala, kdy mám trénink…Musí si zvykat.“
Chystáte rozlučkový zápas?
„Nejsem takový šoumen jako Švanci ( Petr Švancara ) nebo Horvi ( Pavel Horváth ). Nevím, jestli bych se chtěl takto rozloučit. Spíš mám v hlavě, že bych se chtěl před posledním domácím utkání s Olomoucí pobavit s fanoušky, ať jich přijde co nejvíc. Kdyby byl plný dům a mohl jsem lidem zamávat, to by mělo taky svou váhu.“
Jaká bude vaše pozice v týmu ve zbytku sezony?
„Myslím, že bude hrát jedenáct nejlepších. Tak to bylo vždycky, nic se nemění. Narážky na to, že jsem starej, poslouchám od kluků už čtyři roky. Slovácko bylo před Doškem a bude po Doškovi.“
