Je to malý fotbalový skanzen. Na stadionu v Chebu, kde od roku 1979 místní Rudá Hvězda kopala 16 sezon ligu, se už 34 let nic nezměnilo. Kulisy, před nimiž hrála spousta slavných jmen, jsou stejné. Jen časomíra upadla. Ale další věci se mění. Klub už dávno nepatří pod ministerstvo vnitra, nově vytvořený celek se vrátil k historickému názvu Hvězda a usiluje o postup do divize.
Při pohledu na ochozy se tomu nechce věřit, ale při prvních ligových kláních se kolem chebského hřiště mačkalo 15 tisíc diváků! Nedalo se projít ani o pár metrů.
„Cheb byl vždycky fotbalové město, vyšší soutěž by mu slušela,“ myslí si 38letý Radek Čížek, kapitán současného týmu, který v Chebu pamatuje i ligovou éru: jako žáček podával míče, pak se dvakrát dostal na lavičku jako dorostenec. V lize se prosadil jinde. Za Příbram, Blšany, Jablonec a Most nastřádal 194 ligových startů, zahrál si i Pohár UEFA.
Teď, v závěru kariéry, je tahounem skromného celku se slavnou minulostí. Zároveň dělá asistenta trenérovi Milanovi Kolouchovi, který za Cheb hrával ligu. „Když jsem se do Chebu po letech vrátil, všechno tady bylo jako dřív. Kabiny, sprchy, i kohoutky na nich,“ usmívá se Čížek.
Tenhle stav trvá. Původní zázemí, na stěnách stadionu omšelé plakáty slavných chebských týmů, vedle toho pohár za postup z druhé ligy, na ramínkách všechny dresy, v nichž se kdy hrálo. Tady na vás dýchne historie, i když by si zasloužila reprezentativnější prostory.
„Původní je i trávník, některé kořínky pamatují ligu,“ říká Zdeněk Volf, kustod a archivář, který do Chebu přišel právě v roce 1979. „Nechyběl jsem na žádném domácím ligovém zápase.“ Bylo jich 240...
Teď se snaží s dalšími chebskými srdcaři vrátit fotbalu zašlou slávu. Cheb v roce 1996 kvůli finančním problémům pod vedením podnikatele Iva Mlátilíka skončil, chvíli vůbec neměl mužský tým, v roce 2001 vznikl Union. Pod tímhle názvem to Cheb dotáhl až do třetí ligy, v létě 2011 ale převzalo vládu současné vedení a vrátilo se k historickému názvu. A začala nová éra.
„Rádi navážeme na tradice, ale já do historie chodím nerad. Větší část života prožijeme v budoucnosti,“ říká Libor Rolník, člen vedení Hvězdy Cheb. „Z minulosti se musíme poučit. Chceme dělat fotbal hlavně pro Chebáky. Podařilo se nám klub finančně stabilizovat, máme jedenáct mužstev, dbáme na mládež, což je naše priorita. Budujeme fotbal s nějakým horizontem. Nechceme rychle vzlétnout a spadnout.“
Výrazně tomu pomáhá i město Cheb, které je hlavním sponzorem. Rozpočet lídra karlovarského přeboru je kolem 1,5 milionu korun. Od 1. července přejde celý areál, kde byli fotbalisté vždy v nájmu, právě pod město. A v plánu je rekonstrukce zchátralého stadionu, kde se aspoň podařilo vybudovat tréninkové hřiště s umělou trávou.
„Studie už vznikají. Bez města a Karlovarského kraje bychom nic nedokázali. Nemalým sponzorem jsou i rodiče,“ děkuje Rolník.
Zvelebit zázemí, to je prvořadý úkol. Bez toho sebevědomý klub těžko vytvoříte. „Naše zázemí se s jinými kluby vůbec nedá srovnávat,“ neskrývá Čížek, podle kterého je dalším úkolem i získání důvěry obyvatel 33tisícového města.
„Předchozí klub Union nebyl vnímaný moc dobře. Místní kluci byli odstrkování, chodili sem hráči z celé republiky bez odpovídající výkonnosti. A to Chebáci neodpouští. Všechno bylo spíchnuté horkou jehlou, stálo to velké peníze a nic z toho.“
Je to vidět i na návštěvnosti. Ač vede Hvězda Cheb o osm bodů přebor, na domácí zápasy chodí v průměru 180 diváků. „Máme ale Chebskou brigádu. To je náš kotel, někdy jezdí i ven. Díky nim máme na zápasech krásnou atmosféru,“ chválí Čížek.
Přilákat diváky chtějí i šéfové klubu. „Když tady zkulturníme zázemí a budeme hrát dobrý fotbal, lidi si cestu zase najdou. Zájem o fotbal tady pořád je. Na přípravu s juniorkou Sparty přišly čtyři stovky diváků,“ těší Rolníka.
Pryč jsou ale doby, kdy na ligu v Chebu chodilo v průměru téměř deset tisíc diváků. Vojenskou službu si tady odkroutili fotbalisté jako Chovanec, Siegl, Drulák, Šilhavý, Skuhravý či Knoflíček.
„Co vím, všichni na Cheb hodně vzpomínají, tady to byla výborná štace. To jsou velké historky, třeba o Tomíkovi (Skuhravém). Nemůžu ale nic říkat, bylo to na hraně životosprávy,“ chechtá se Čížek.
„Knofl íčka jednou dokonce odveleli na rotu, byl zavřený v base. Jenže byla velká marodka, stáhli ho, vyhrálo se díky jeho gólu a dostal milost,“ doplňuje pamětník Volf.
Cheb mezi tuzemskou elitou, to už je „pravěk“. Přesto stále táhne. „Ať přijedeme kamkoliv, jsme atraktivní soupeř, každý je na nás hodně nažhavený,“ popisuje Rolník.
Na nejvyšší soutěž v Chebu už nikdo nemyslí. „Když se nám podaří vytvořit funkční strukturu klubu, otevřít sportovní třídy a zázemí odpovídající 21. století, pak můžeme Cheb ve všech kategoriích posunout do republikových soutěží,“ nastiňuje plány Rolník.
„Až do toho nebe bych neviděl. Není cílem mít co nejvyšší soutěže, nemáme je s kým hrát. Chceme se fotbalem bavit. Nejsme tady proto, abychom sháněli peníze a dávali je hráčům v přeboru. Kluci hrají za večeři, ne kvůli nám, ale kvůli sobě. Dnešní generaci hráčů klubismus opustil, někdo jim nabídne 200 eur a jdou do Německa i do výrazně horší soutěže. Naše motto je: Hvězda jsi ty!“
To Čížek by jednou rád viděl Cheb aspoň ve druhé lize. „Pokud postoupíme, divize je teď náš strop. Ale za pár let...“ doufá Čížek. „Dřív byla velká prestiž hrát za Hvězdu, snad se to jednou vrátí. Klub má jasný směr, žádná megalomanská prohlášení jako dřív. O druhé lize můžeme snít. Když v ní může hrát třeba Varnsdorf nebo Vlašim, proč by nemohl Cheb?“
|
Kdo také působil v Chebu? |
|
Hráči: Jozef Chovanec, Horst Siegl, Radek Drulák, Tomáš Skuhravý, Pavel Kuka, Jaroslav Šilhavý, Michal Bílek, Vlastimil Petržela, Ivo Knoflíček, Jan Stejskal, Vítězslav Lavička, Peter Herda, Miroslav Kadlec, Luděk Mikloško, Zdeněk Hruška, Vladimír Hruška, Ivan Čabala, Petr Samec, Michal Horňák, Luboš Přibyl, Petr Gabriel, Roman Kukleta, Radim Nečas, Jozef Weber. Mihnul se tady i mladý Pavel Vrba, v mládeži také Pavel Nedvěd. Trenéři: Jozef Jarabinský, Dušan Uhrin, Milan Bokša, Dušan Radolský, Jiří Kotrba, František Plass. |
