Nová éra startuje. Blšany, nejslavnější fotbalová víska v Česku, ale po podzimu poslední tým Ústeckého přeboru, se pokouší oprášit zašlou slávu. Namísto nějakého mecenáše, který by do týmu pumpoval miliony, klub postavila na nohy spolupráce s Českou asociací fotbalových hráčů. Od zimy je také šéfem Blšan Dominik Rodinger, sportovní ředitel ČAFH. „Do ligy Blšany dotáhnout nechceme, pro začátek bude skvělé, když zachráníme přebor,“ hlásí Rodinger, který v sedmadvaceti zabalil hráčskou kariéru a je z něho funkcionář.
Doba, kdy se v Blšanech chodilo na nejvyšší soutěž, je dávno minulostí (1998-2006). Stejně jako divize, kterou hrály před pár lety. Tak vysoké ambice klub nemá, ale za fackovacího panáka, jako loni na podzim, být nechce. Za pomoci ČAFH se pokouší o restart.
A místo Františka Chvalovského, někdejšího předsedy fotbalového svazu, který místní tým do ligy vytáhl, v klubu velí jiný bývalý gólman – Dominik Rodinger. „Pokud by to chtěl dotáhnout s Blšany taky tak daleko, má co dělat. Přeju mu hodně štěstí,“ směje se trenér Marcel Lička. V kádru má už nyní pár borců, kteří elitní soutěží prošli.
Spojení Blšan s ČAFH vypadá jako svatba z rozumu. Klubu se partner, který vyléčí jeho problém s kádrem, hodí. Pro asociaci zase otevírá možnost, jak posunout své aktivity, kdy pořádá kempy pro hráče bez angažmá, do jiné dimenze. Známost to sice nebyla dlouhá, ještě na konci ledna prý fotbalový sňatek nebyl ve hře, nakonec si ale obě strany řekly „ano“ prakticky po úvodní schůzce.
První myšlenka přišla právě po konci hráčského kempu. „Napadlo nás nabídnout hráčům alternativu, aby měli kde pokračovat,“ vzpomíná sportovní ředitel ČAFH Rodinger. Oslovil proto zkušeného odborníka Vernera Ličku, který na kempech asociaci pomáhá, a toho napadlo zkusit štěstí v Blšanech. Možná i proto, že se s bývalým fotbalovým bossem Chvalovským dobře zná, z dobývání EURO 1996.
„Tím se to svázalo k sobě. Sešli jsme se s vedením Blšan a spolupráce se dohodla po prvním sezení. S panem Chvalovským jsem se ale nepotkal. Vím, že se o fotbal v Blšanech zajímá, má k nim vztah, jenže ve spojení nejsme a na zápase jsem ho taky ještě neviděl,“ dušuje se Rodinger. „Zaujalo mě to asi i tím, že pan Chvalovský byl taky gólman,“ připouští paralelu.
Někdejší mocný muž dodnes nedá na své fotbalové dítě dopustit, byť už v klubu nefiguruje. „Blšany budu podporovat, co živ budu. Jakkoliv to jenom půjde. Tím nemyslím hmotně. Ale zejména duševně, myšlenkově, názorově. Prostě předávat ´motor´,“ řekl Chvalovský nedávno Sport Magazínu. „Jsem stále s nimi. Ať jsem, kde jsem.“
Podle informací Sportu se sice zabýval myšlenkou, že by na sever Čech dosadil schopného manažera a platil ho, teď je však klub pod kontrolou hráčské asociace. A splňuje veškeré její představy: má hezký areál, hřiště i historii. Co mu tedy ČAFH na oplátku nabízí? Určitě nejde o finanční podporu.
„Od nás do Blšan nejde ani koruna. Finančně ji hráčská asociace nepodporuje, to platí i naopak. Vše se dělá z příspěvků od sponzorů, ovšem jedná se pouze o výdaje na provoz. S velkými penězi to nemá co dělat. Fotbal tady není o nich, ale o srdci, a to kluci mají,“ komentuje Rodinger, jak to v Blšanech funguje.
Hraje i Rajnochův bratr
Vše je prý postavené i na tom, že hráči mají sami chuť ukázat se a posunout výš. Buď poprvé v kariéře, nebo se chtějí do nejvyšších soutěží vrátit. Jak jinak si lze vysvětlit, že v Ústeckém přeboru válí borci s ligovými zkušenostmi, jako je Jiří Böhm nebo Vlastimil Vidlička.
„Kdyby nešli k nám, nehráli by třeba vůbec. Trénink je jedna věc, ale zápasová praxe druhá. Je to výhodné pro všechny,“ myslí si Marcel Lička, jehož otec celý projekt zastřešuje. „Když je problém, dokáže poradit. Po mně chce třeba týdenní i měsíční plány, chce slyšet cíle pro zápas. Pro mě jsou to všechno zkušenosti. Další věci pak řeší s Dominikem,“ dodává.
Myšlence, že by šli borci s ligovými zkušenostmi dobrovolně hrát Ústecký přebor a právě z něj se odrazili do velkého fotbalu, se nechce příliš věřit. Zvláště, když si zjistíte, že po podzimu byly Blšany poslední, za patnáct kol dostaly 64 branek a teď se tam trénuje čtyřikrát v týdnu (v ČFL se obvykle trénuje méně), což je pořádná porce dřiny.
„U nás je to o kamarádství a taky o podmínkách. Když se podíváte na stadion, tréninky, vybavení, tak je to třetí, možná i druhá liga. Lepší areál má asi jen Střížkov. Samozřejmě ale nemluvím o financích,“ zdůrazňuje Rodinger. „Když je třeba, kluci si sami na regeneraci něco přidají.“
Na tohle všechno prý slyšel třeba i Vidlička, který během kariéry kopal i za Spartu. „Šel si k nám odpočinout. Má jít někam hrát třetí ligu a dojíždět sto kilometrů?“ naznačuje funkcionář Blšan. Neznalý člověk jen zakroutí hlavou. Copak to je z Prahy do fotbalové vísky blíž? Ne, ale klub také tři tréninky v týdnu zvládá v Kunicích, tedy blízko hlavního města. Na místo činu, do Blšan, se hráči dostanou až při předzápasové přípravě. To už zní o poznání zajímavěji.
A tak se nakonec povedlo někdejším „chmelařům“ sestavit báječný tým. Borce se zkušenostmi z nejvyšší soutěže Josefa Němce, Vidličku nebo Böhma doplňují mladíci Matěj Rajnoch , bratr bývalého reprezentanta nebo Lukáš Prückner, momentálně zraněný kanonýr, který zůstal v Blšanech po podzimu s dalšími třemi spoluhráči. Zbytek týmu jsou nováčci.
„První cíl, který jsme měli, bylo dát mužstvo vůbec dohromady. Někdy to mohlo vypadat, jak když jste kouzelník a hráče vlastně taháte z klobouku. Ale sedlo si to. Kluci si to vzali za své, poctivě makají,“ pochvaluje si Marcel Lička a připomíná, že do prvního mistrovského zápasu vstoupil jeho tým po devíti trénincích bez jediného přípravného duelu.
„Důležité bylo, že do toho šel právě Marcel, to je podle mého trenér s velkou budoucností. Věnujeme tomu společně hodně času. Už si děláme legraci, že ho spolu trávíme víc než s partnerkami,“ dodává Rodinger. Ten se v klubu stará také o přípravu brankářů, sám se mezi tyče postaví už jen občas, když chytá za futsalovou Slavii.
Tajně si myslí na divizi
Lička i Rodinger sice mluví o projektu s nadšením, je jim však jasné, že jsou teprve na začátku. „Blšany se rozjíždějí, ale není otázka dvou tří měsíců, než zase získají jméno. To bude stát hodně času,“ říká trenér. „Kluci tu hrají zadarmo, ale charakterově jsou skvělí, to jsem nezažil. Tu novou éru v Blšanech berou naprosto vážně,“ doplňuje Rodinger.
Jak to ale bude po konci sezony? Co když se fotbalisté rozprchnou jinam? „Věříme, že když to bude fungovat, nebudou mít důvod odcházet. A pokud se ozve třeba druhá liga, tak ať jdou,“ myslí si Rodinger. „Nejlepší reklama bude, že si kluci mezi sebou řeknou, že v Blšanech bylo dobře, a budou na to vzpomínat. Teď jsme na začátku cesty. Člověk nikdy neví, co se může stát.“
Zároveň ovšem zdůrazní, že výhledově by se Blšany mohly posunout třeba o stupínek výš, tedy do divize. Třetí liga je možná někdy v budoucnu nejvyšší strop. „Jsme vesnický klub, třeba se někdo ozve a natáhnou se sem i lepší hráči. Kluci jako Kováč nebo Baroš jednou vrcholově hrát nebudou, tak proč by nemohli jít do Blšan,“ usmívá se Rodinger. „O posunu až do první ligy nemůže být řeč, to v hlavách vážně nemáme. Teď je na programu záchrana a zachráněni zdaleka nejsme.“
Pokud by se projekt ujal se vším všudy, mohl by vzbudit myšlenky na zopakování na jiném místě. Hráčů hledajících angažmá je přece víc než dost. „Kdepak, druhý takový klub nebude, tohle stačí,“ namítá Rodinger. „Chceme, aby všechno fungovalo v Blšanech. Rád bych, aby se hráči v klubu cítili dobře a začalo na nás chodit víc lidí. Když jich budou tři stovky, mohla by přijít i pozápasová děkovačka…“
Proč ne. Na jaře už Blšany uhrály dvanáct bodů, tedy o dva víc než za celý podzim.
LIGISTÉ V BLŠANECH
Josef NĚMEC, Vlastimil VIDLIČKA, Jiří BÖHM a Tomáš PILAŘ
Další známá jména
Jan Jelínek, hrál v Livornu v Itálii
Matěj Rajnoch, bratr bývalého reprezentanta
Michal Zeman, prošel Baníkem Ostrava a Libercem
Lukáš Prückner, talentovaný kanonýr, byl hráčem Teplic
Martin Jícha ambiciozní gólman, chytal v ČFL za Jirny
