Chybička se vloudila. Tachovská obrana nechala útočníkovi Jiren Aleši Melechovskému prostor. A za tenhle luxus se na podzim v ČFL tvrdě pykalo. Šestadvacetiletý snajpr vstřelil gól, už sedmnáctý, a uzavřel svůj podzimní účet ve třetí nejvyšší soutěži. Je nejlepším střelcem ČFL i nižších soutěží, které sleduje deník Sport. „Hlavní je, že se daří týmu a vedeme s náskokem třetí ligu. Ale vyhrát soutěž kanonýrů, to je samozřejmě výzva, stejně jako první liga,“ směje se střelec.
Kanonýr = poklad. Ať kopete první ligu, nebo třeba v ČFL jako Aleš Melechovský. Ten válí v červenobílém dresu Viktorie Jirny a na podzim mu to lepilo. Sedmnáct zásahů je parádní vizitkou. Už dvakrát svištělo kolem střelce laso z nejvyšší soutěže. Jednou měl smůlu, podruhé nabídku odmítl, protože by neskloubil ligu a podnikání. V zimě ale může být všechno jinak. „Zatím je to šuškanda, zaslechl jsem něco o třech čtyřech týmech. Nemám ani manažera, uvidíme, jak to dopadne,“ říká fotbalista.
Říká se, do třetice všeho dobrého a zlého. Vám to směrem k nejvyšší soutěži dvakrát neklaplo. Věříte, že to v zimě vyjde?
„Když jdete hrát fotbal, tak sníte o tom, že budete hrát v co nejvyšší soutěži. Nějaké nabídky už byly, ale neklaplo to. Někdy tam byla smůla, jako v případě Baníku Ostrava. Podruhé mi bránilo podnikání.“
Mluvíte o smůle, nebýt jí, už jste tedy v lize mohl dávno být?
„Je to pravda. Docela toho všeho lituji. Je to tři roky zpátky a všechno přišlo jako blesk z čistého nebe. Tehdy jsem hrál divizi a nastoupili jsme proti soupeři, kterého trénoval Martin Pulpit. Povedlo se mi dát hattrick. Trenér Pulpit se pak dostal do Baníku Ostrava a chtěl mě získat. Bylo to v době, kdy už nemohli přestupovat profesionálové, potřebovali amatéra.“
Takže jste byl jednou nohou v Baníku?
„Už jsem měl prakticky sbaleno, v klubu můj příchod schválili, bylo mi třiadvacet. Jenže pak se Baník dostal do problémů. Odkupovaly se Bazaly, řešily se dluhy. Ze všeho nakonec sešlo, bylo to hodně smutné.“
A tak jste dál pálil v nižších soutěžích. Kdy přišla nabídka podruhé?
„Po třech kolech tohoto ročníku ligy se mi ozvala Příbram. Měla nula bodů a žádný vstřelený gól. Volal mi pan Starka a já si vzal den na rozmyšlenou. Udělat takový krok, to není jen tak. Dodělávám školu, k tomu mám práci. Nakonec jsem to odmítl.“
Vážně jste odolal?
„Bylo to hodně narychlo. Jirny mi vyhovují, je to kousek od Prahy. Dopoledne obstarám pracovní věci, zabývám se online marketingem, a pak můžu myslet na fotbal. To ale neznamená, že bych do první ligy nechtěl. Určitě se snažím připravit všechno tak, aby se podnikání obešlo bez mojí přítomnosti, kdyby se někdo v zimě ozval.“
To vypadá, že tak trochu počítáte s tím, že někdo zavolá. Kývnete?
„Dostaly se ke mně nějaké zvěsti, povídá se o třech čtyřech klubech. Ale je to zatím jen taková šuškanda. Já nemám ani manažera, uvidíme. Nad vším bych přemýšlel.“
Sedmnáct gólů za podzim může být vizitkou, která zaujme. Co na podzimní kanonádu říkáte?
„Už minulý půlrok jsem měl výborný, to jsem dal jedenáct gólů. Chtěl jsem překonat poslední sezonu, kdy jsem se trefil čtrnáctkrát, a nakonec se mi to povedlo už na podzim. Ze začátku mi to tam docela padalo, kluci hráli hodně na mě. Postupem času už jsem to měl těžší. Hlídali mě dva, někdy i tři hráči soupeře. Ale něco tam ještě spadlo.“
Vypadá to, že vám Jirny herně sedí. Cítíte rád odpovědnost, když na vás tým spoléhá?
„Sedí mi to. Pan Hradecký vyznává aktivní styl hry dopředu. Prostě na soupeře vlítneme a rychle se vede. Když je to třeba po dvaceti minutách 3:0, vlastně se už jen dohrává. V kádru nás není tolik, ale kvalitu mají všichni. I proto vedeme ČFL s takovým náskokem. Moje góly jsou jedna věc, ale když něco hrajete, jde přece o úspěch týmu. Jsme první a tak jsem spokojený.“
Jirny ale mají z minulosti hodně kontroverzní pověst. Nevrhá to stín na vaši vizitku?
„V minulosti jsem proti nim párkrát hrál a musím říct, že to nebyl žádný med. Ale ta doba je pryč, myslím, že už to tak není. Máme hodně hráčů pod třicet let, matadoři, co prošli ligou a chodili to sem dohrát, jsou pryč. Teď je tady kvalita a žádnou pomoc od nikoho nepotřebujeme.“
Ale ty hlasy jsou slyšet pořád. Všiml jste si toho?
„To je pravda. Kamkoliv přijedeme, tak se ozývá: Jéé Jirny, to zase bude. Jenže pak to dopadá tak, že se hraje normální zápas a náš soupeř doplatí na to, že se od první minuty nesoustředí na hru, ale na úplně jiné věci. My pak toho dokážeme využít.“
Sledoval jste během podzimu střelecké soutěže Sportu?
„Moc jsem o nich nevěděl. Vlastně asi až po desátém kole se to ke mně dostalo. Kluci mi ukazovali deník Sport. Teď vím, kdo je se mnou nahoře, ale že bych po každém utkání běžel k internetu a koukal, jak si vedli konkurenti, to ne. Pro mě se nic nemění, snažím se dávat góly, ale hlavní je, ať se daří týmu.“
Dal jste sedmnáct branek, jak vypadá takový váš typický gól?
„Myslím, že takový není. Když jsem dal naposledy hattrick, tak jsem vstřelil jeden gól levačkou, druhý pravou nohou a třetí hlavou. Co mi vyhovuje, je hra do otevřenější obrany, dávám góly z brejků, rohů i ze skrumáže. Asi nejsem útočník, co není celý zápas vidět a pak se někam přimotá a dá gól. Mám to jinak. Kluci mi dobře přihrávají. Uvidíme, jak to celé dopadne. Máme za sebou jen podzim. Třeba klapne liga, a když ne, stát se králem střelců v nižších soutěžích, to je taky výzva.“
Třeba vám pak někdo přepustí dres s číslem, který nosí kanonýři…
„Když jsem do Jiren přišel, tak tahle čísla byla rozebraná. Tak nastupuji s osmičkou. Je to jedno, číslo na dresu za vás gól nedá.“
Aleš Melechovský
Narozen: 17. února 1990 (26 let)
Klub: Viktorie Jirny
Pozice: útočník
Podzimní bilance: 17 gólů
Kariéra: SK Třemošnice, Slovan Pardubice, Chrudim, Živanice, Velim, Kutná Hora, Čáslav, Bohemians Praha, Jirny
