Doma v Uzbekistánu je za hvězdu, na Česko si teprve zvyká. Aziz Ibragimov přišel do Bohemians 1905 na konci září na hostování ze Slovanu Bratislava a ihned zapadl do základní sestavy druholigového týmu.
„Je to tady super," hlásí „Aziat", jak se dvaadvacetiletému útočníkovi přezdívá.
Čím jste se živil v Uzbekistánu?
„Hrál jsem tam fotbal. A taky studoval. Skončil jsem střední školu a pak jsem šel na vysokou na fakultu tělesné výchovy a sportu. Ovšem moc jsem se neučil. Nepotřebuju to."
Proč?
„Jsem uzbecký reprezentant a všichni profesoři mě znají. Známky mi dávali jen tak. Za nic. Stačilo jít do školy a oni se zeptali: Jakou chceš známku? Já na to, že mi stačí dvojka. Tak mi ji dali. No, a tak to chodí vždy. Nyní jsem v posledním ročníku."
Když vás znají učitelé na univerzitě, musíte být v Uzbekistánu hodně populární.
„Není to žádné šílenství, ovšem když jdu na kávu nebo někam do obchodu, zastavují mě, chtějí podpisy nebo se vyfotit. Je to tím, že působím v zahraničí a už tři roky hraju v reprezentaci. Mám patnáct startů a čtyři góly, před rokem jsem byl i na mistrovství Asie. V novinách se o mně doma píše docela dost. Každý týden. Kolik jsem odehrál minut za Bohemku, jestli jsem dal gól nebo dostal žlutou kartu."
Ale populárnější než vy je nyní v Uzbekistánu asi Rivaldo, že?
„To je jasné! Rivaldo, trenér Zico, kteří jsou v Bunjodkoru, to jsou velké hvězdy. Ještě se mluví o tom, že by měl v zimě přijít Roberto Carlos."
Rivaldo zřejmě v Uzbekistánu fandy pobláznil, že?
„Dá se to tak říct. V naší zemi je poprvé taková velká hvězda."
Není vám líto, že už nepůsobíte v uzbecké lize - mohl jste si proti němu zahrát?
„Ani ne. Já jsem tady spokojený. V Česku se mi líbí. Vím, že i v Uzbekistánu jdou do fotbalu velké peníze, ale já jsem ještě mladý. Do uzbecké ligy se můžu vrátit vždy. Teď chci hrát v Evropě."
Máte nějaký fotbalový sen?
„Zahrát si bundesligu. Nebo ještě dál, vyzkoušet si španělskou nebo italskou soutěž. Ale musím pracovat a makat. Je mi dvaadvacet, mám ještě čas."
Jak často jezdíte domů?
„Teď tam pojedu na Nový rok. Jinak tak co dva tři měsíce na reprezentační srazy."
Jak jste se vůbec před dvěma lety dostal na Slovensko?
„Do Uzbekistánu přijeli nějací slovenští agenti. Ti mě doporučili. Do Slovanu jsem přišel před dvěma lety v zimě. V přípravě jsem sehrál dva zápasy, dal dva góly a pak podepsal smlouvu."
Polepšil jste si finančně?
„Trochu ano."
A jak jste se ocitl v „dolíčku"?
„Přišla nabídka. Nevěděl jsem, co je Bohemka za klub, a moji kamarádi i spoluhráči ze Slovenska mi říkali, že jde o dobrý klub, který má výborné fanoušky i zázemí. Tak jsem přišel na hostování."
Víte, která Bohemka je ta pravá?
„Ta naše! Ale je pravda, že když jsem poprvé slyšel o zájmu Bohemky, myslel jsem si, že půjdu do té prvoligové. Až potom jsem zjistil, že budu hrát v té druholigové. V Uzbekistánu v tom mají úplný zmatek, nikdo neví, ve které vlastně hraju." (směje se)
V „dolíčku" jste pouze na hostování do zimy. Zůstanete?
„Chtěl bych, ale ještě nevím, jak to všechno dopadne. V Bohemce se mi líbí. Jsem fakt spokojený. Super tým, super fanoušci, každý zápas sedm tisíc! A trenér? Tak výborného jsem nikdy neměl!"
Nevadí vám, že v Uzbekistánu jste téměř za hvězdu a tady vás nikdo nezná? „Ne. Proč? I tady na mě čekají fanoušci a chtějí podpisy. A mám i jednu veselou historku."
Povídejte.
„Jel jsem v taxíku a řidič měl v autě nějakou fotku hokejisty. Ptám se ho: Fandíte hokeji? On: Ano, můj syn ho hraje. Zeptal jsem se: A co fotbal? On povídá: Fandím jen Bohemce, té druholigové! Tak jsem mu řekl: A znáte toho jejich nového útočníka? On se na mě podívá a náhle ze sebe vyrazil: To jsi ty! Říkám: Ano, to jsem já. To byla fakt sranda. Pokecali jsme si a dokonce mě domů odvezl zadarmo."
Po Praze jinak jezdíte tramvají?
„Jasně, někdy tramvají, jindy metrem, někdy si vezmu i to taxi."
Auto nemáte?
„Ne. S autem bych měl problémy. Neznám dopravní předpisy a měl bych potíže s policajty."
Jak to myslíte?
„V Uzbekistánu se jezdí jinak, trochu volněji. Když něco uděláte, můžete se s policií dohodnout."
Jste muslim?
„Ano."
Máte s tím v Praze nějaký problém?
„Ne. Na Václaváku je mešita, jezdím se tam každý pátek modlit. Problémem je jen vepřové maso. To jako muslim jíst nemůžu. Jenže až odehrajeme poslední podzimní zápas v Opavě, máme s klukama připravenou akci, že budeme opékat prase. Ale to já nemůžu! Naštěstí mi spoluhráči povolili kuře."
Pivo také nesmíte?
„Neměl bych. Ale po Opavě také možná nějaké padne."
