Zase chytal vynikající zápas. Martin Vaniak chytil proti Aston Ville dva jisté góly. A jako správný hrdina si z bitvy odnesl zranění. Jeho levou paži zdobí velká podlitina.
Vaniak míč držel, Gardner ho přesto napálil. „Je mi jedno, jakou ligu hraje. Ale když tohle hráč dokáže udělat, tak je u mě prase! Prostě prase a nic jiného,“ má na soupeře oprávněný vztek.
„Míč jsem měl pod kontrolou. Nemohl ho mít ani náhodou. A kdyby mi ho nějak vykopl, tak by stejně mířil někam k praporku,“ komentuje situaci.
Střetu se nemohl vyhnout. „Nemůžu přece vypustit souboj. To se přece nedělá. Ale když už jsem šel do souboje, věděl jsem, že to špatně skončí, že mě trefí,“ vrací se ke zranění, které utrpěl.
Při chytání mě to ale nijak nelimitovalo. „Člověk na to na chvíli zapomene. Teď si lehnu, ruka přijde k sobě a asi bude bolet,“ čekal při odchodu ze stadionu obtížnou noc.
Po duši ho pohladili diváci. Zůstali na tribunách a slávistům zatleskali. „Trošku jsem v to doufal. Druhý poločas jsme odehráli dobře. Měli jsme vyložené šance, ale neproměnili je. Fotbal je o gólech a ty jsme nedali,“ zalitoval promarněné šance.
A vadil mu i inkasovaný gól. „Balon letěl přímo na mě. Ale někdo to tečoval, Škoda!“
