Velké semifinále je tady. Cesta jednoho ze dvou velkých favoritů dnes večer skončí. Francie čeká dlouhých osmapadesát let na to, aby Německo na některém z velkých turnajů vyřadila. Výrazně k tomu má přispět ten, který sám nosí německé příjmení – Antoine Griezmann.
Slyšel to, kamkoliv přišel jako kluk na testy. „Jsi příliš malý, nechceme tě.“ Tak to vzal Antoine Griezmann přes Španělsko. A jedenáct let po nuceném útěku vyspěl natolik, že mu začali říkat „Grizou“. Podle přezdívky legendárního Zinedina Zidana, který v roce 1998 přivedl Francii k titulu mistrů světa. Teď to má být nový „Zizou“, kdo ji dovede do finále.
Na tom, že se „Les Bleus“ dostali na EURO poprvé od roku 2000 dál než za čtvrtfinálovou část pavouka, má významný podíl. Ačkoliv mu úvodní duel na turnaji nevyšel, v těch dalších se rozstřílel. Zachránil Francii s Albánií, otočil osmifinále s Irskem a gólem plus dvěma asistencemi se podílel na poslední kapitole islandského příběhu.
Čtyři trefy, dvě přihrávky. Produktivnějšího hráče na šampionátu jste po čtvrtfinálových bojích nenašli. Nový národní hrdina. Přitom před turnajem se s ním část fanoušků teprve seznamovala.
Organizátoři dokonce nelenili a ve svých brožurách vysvětlili, jak se správně čte jeho jméno. Gri-í-zman, se třemi slabikami, nikoliv dvěma. Nedivte se, pětadvacetiletý šikula není produktem žádné ze slavných francouzských akademií. Ani být nemohl, jelikož ho nikde nechtěli. Talent měl vždycky, takže z rodného Maconu vyrážel na testy do větších klubů. Méty, Lyon, St. Etiénne, Sochaux či Paris St. Germain. Ale odpovědi se bolestivě podobaly. „Jsi příliš malý a hubený na styl fotbalu, který hrajeme.“
Měl ovšem štěstí. Když takto marně bojoval o pozornost v dresu Montpellieru v Paříži, shodou okolností v hledišti seděl mezi diváky Eric Olhats. Skaut baskického Realu Sociedad San Sebastian. Neměl na starost vyhledávání talentovaných mladíků, navíc tam nebyl pracovně. Ale Griezmann ho upoutal. Jakmile zjistil, že ani v Montpellieru o něj nemají zájem (jistě, příliš malý atd…), dal čtrnáctiletému klukovi obálku s vizitkou. A s jedním dovětkem. „Tohle rozlep před rodiči, až dorazíš domů.“ Když tak učinili, našel tam otázku. „Chtěl bys hrát a žít v San Sebastianu?“ Rozhodli se, že to zkusí.
Vyplatilo se. S balonem to vždycky uměl, ve španělské fotbalové škole to ještě zdokonalil. Stejně jako v dalších dovednostech. Nechyběla mu touha zlepšovat se. Možná jej inspiroval jeden z jeho idolů, Pavel Nedvěd. Podle české legendy Juventusu si nechával narůst dlouhé vlasy.
V nové zemi si zvykl a působí v ní dodnes. Španělština je pro něj tak přirozenou řečí, že když oslavoval vyrovnávací gól proti Irsku, v euforii křičel Cervantesovým jazykem.
Právě v osmifinále jej trenér Didier Deschamps v průběhu druhé půle přesunul z kraje do středu, těsně pod Oliviera Girouda. A tahle spolupráce fungovala. Griezmann mohl naplno předvést své kvality, rychlost, dynamiku, schopnost neustále zaměstnávat obranu svými náběhy. A samozřejmě i chladnokrevnost v koncovce. Jen potvrdil, proč po přestupu do Atlétika v létě 2014 dal v každé z následujících sezon La Ligy 22 gólů.
A kdyby náhodou někdo pochyboval, předvedl své umění proti Islandu, když zvyšoval chytrým lobem na 4:0. Znovu nastoupil ve středu pod Giroudem a spolupráce opět fungovala. Deschamps nemá důvod pro bitvu s Německem něco měnit a doufá, že střelecká fazona bude pokračovat. „Pokud si udrží pozici nejlepšího střelce na turnaji, bude to pro nás dobré znamení,“ prohlásil kouč. Je přesvědčen, že Griezmannovi prospělo i prostřídání v základní skupině, kdy si mohl lehce odpočinout po náročné sezoně. „Teď už není unavený a je velmi efektivní. Předvádí skvělé věci a proti Německu ho budeme potřebovat.“
Spoléhá na něj celá Francie. Deník L´Equipe připomíná, že útočník Atlétika už v této sezoně překonal německého brankáře Manuela Neuera v semifinále Ligy mistrů. Pokud by se mu to povedlo i dnes a „Les Bleus“ by postoupili, tak by se kdysi malý a odmítaný kluk zařadil mezi velikány. Byl by z něj prostě „Grizou“.
