Převálcovali Evropu, lepší jméno si český výběr hráčů bez angažmá triumfem na turnaji FIFPro snad ani nemohl udělat. A tak se čekalo, jak se kluby o úspěšné plejery během zbytku léta poperou. Jenže, do cesty se zájemcům postavil nečekaný problém. „Jsou to tabulkové hodnoty hráčů, které už v žádné jiné zemi nejsou,“ říká Dominik Rodinger, sportovní ředitel České asociace fotbalových hráčů (ČAFH), která pořádá letní kempy pro hráče bez angažmá. „Jde o sumy, které kluby v amatérském fotbalu prostě nejsou schopné zaplatit, jde o statisíce.“
Podle šéfky ČAFH Markéty Haindlové by se české sportovní právo mělo řídit případem Bosman, který umožnil volný pohyb sportovců.
„Tabulkové hodnoty hráčů jsou české specifikum. Navíc tam lze najít jednání, které lze přirovnat ke kartelovým dohodám. Jsou kluby, které spolupracují a tabulkové hodnoty si odpouštějí, a taky kluby, které je musejí zaplatit a jsou v úplně jiné pozici,“ upozorňuje šéfka ČAFH.
Jak tedy dopadl úspěšný tým trenéra Vernera Ličky z poháru FIFPro? Nový klub už má šestnáct hráčů, o dalších se jedná. Nebýt ale tabulkového odstupného, byla by úspěšnost vyšší. Třeba jeden z fotbalistů, co byl na letním kempu ČAFH přišel ze čtvrté ligy a měl jít do Vyšehradu do FNL. Jenže jeho klub si řekl padesát tisíc za půlroční hostování. Přitom nikdy nehrál profesionální fotbal a nikdy neměl profesionální smlouvu.
„Spojil jsem se proto s jeho mateřským klubem a tam mi bylo řečeno. Chtějí to po mně ostatní, tak já to tak budu dělat taky,“ konstatuje Rodinger. „Když to budeme dělat všichni stejně, tak nic nezměníme. Jde přece o to, aby hráč nastupoval. A to se bavíme pořád o amatérském fotbalu, v profesionálním fotbalu najdeme i milionové částky za hráče. Přitom, co budete dělat s hráčem, který třeba bude rok stát. Kdo si ho vezme?“
Výjimky se najdou, třeba Krivoj Rog vykoupil Jiřího Jeslínka před lety ze Sparty a ten podobný problém řešit nemusí. Ovšem převažují případy, kdy kluby tabulkové hodnoty za hráče chtějí.
Odstupné za hráče přitom klesá se soutěží, jakou hraje klub, který má o hráče zájem. Rodinger sám funguje jako jeden z šéfů Blšan, které hrají v přeboru. Nemusel by tedy za hráče platit miliony, suma by spadla třeba na 200 000 nebo o něco méně.
„Ale kde bychom takovou velkou sumu na jednoho hráče v Blšanech vzali?“ kroutí hlavou bývalý gólman. Zdůrazňuje, že malým klubům jde o to, aby vychovali hráče pro vyšší soutěže, hrají v amatérských podmínkách a platit statisíce za posily je nemyslitelné. „Abych ty peníze měl, to bych musel rozprodat půlku stadionu,“ zlobí se funkcionář.
Takže všechno skončí buď tak, že je o daného hráče zájem v cizině a on pokud chce hrát, tak musí odejít. Jenže po návratu bude zase ve stejné pozici a nový zájemce bude muset platit. Nebo angažmá v tuzemsku prostě nenajde, jelikož chtějí kluby zaplatit tabulkovou hodnotu.
„Když to vezmu podle sebe, v sedmnácti letech jsem se stal hráčem Střížkova, tam jsem prakticky neodehrál jediný utkání, neměl jsem tam smlouvu. Odešel jsem do druhé ligy do Michalovců, v cizině jsem byl sedm let. Jednou jsem tedy byl na hostování ve Střížkově, a i tak jsem se po sedmi letech vrátil a Zápy za mě musely vyplatit tabulkovou hodnotu nějakých 150 000 korun Střížkovu,“ dokazuje Rodinger, že se s problémem tabulkového odstupného přesvědčil na vlastní kůži.
„Bylo to absurdní, s tím klubem jsem neměl vlastně nic společného. Ale byl jsem v jednadvacítce a měl jsem nějakou tabulkovou hodnotu, kterou prostě chtěli zaplatit a hotovo. A to jsem šel do třetí ligy, kdybych šel do první, tak je to 450 000,“ doplňuje funkcionář ČAFH.
Kdyby chtěl sám hypoteticky získat do Blšan, kde působí jako funkcionář, borce z úspěšného reprezentačního výběru bez angažmá, musel by vyplatit sumu mezi třemi až čtyřmi miliony… „Mančaft bych měl výbornej, ale ty peníze nemáme. To je prostě všechno špatně,“ mračí se už jen ve chvíli, kdy se o problému bavíme v teoretické rovině.
A problém pochopitelně neřeší jen hráči, co vyhráli turnaj FIFPro. „Nedávno mi psal Jarda Černý, co působil třeba ve Slavii, že je mu šestatřicet a rád by si zahrál přebor a nemůže,“ uvádí další případ z praxe Haindlová s tím, že v případě vyšších soutěží se dá nejspíš systém obejít za pomoci umělého transferu, kdy fotbalista odejde na přestup do ciziny, ale v rámci hostování se do Čech vrátí. To ale v případě klubů z nižších soutěží pochopitelně nepřipadá v úvahu.
Potíže mají i mladí hráči, kteří třeba skončili v dorostu a chtějí hrát v kategorii dospělých za jiný klub. „Stane se, že si klub řekne o sto tisíc. To je částka pro kluby v amatérském fotbale nepřijatelná, takže ten kluk hrát nebude. Musím pak čekat rok a dojde na tabulkovou hodnotu, která je třeba 42 tisíc. Pak je musím zaplatit a hráč může jít do mého klubu,“ tvrdí funkcionář ČAFH.
„Myslím, že je na čase, aby se ozvali hráči a s pomocí asociace práskli do stolu a řekli, že takhle ne. Vážně jsme poslední zemí, která něco takového má,“ dodává Rodinger.
Zda se ovšem do budoucna povede tuhle českou specialitu změnit, momentálně není jasné, všechno ukážou až další měsíce a možná i roky.
POHLED ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
„Úřad prozkoumal nové předpisy vydané FAČR, které nabyly účinnosti 1.7. 2015, z hlediska hospodářské soutěže a zjistil, že některá ustanovení o registraci a přestupu hráčů mezi kluby v ČR mohou představovat regulaci, která ve svém důsledku může znamenat omezení fotbalových klubů v jejich vzájemné soutěži při získávání nových hráčů a omezení určité kategorie hráčů v nabízení svých služeb na trhu. Nicméně účelem jednání FAČR přitom dle názoru Úřadu nebylo narušit hospodářskou soutěž na relevantním trhu, avšak pouze zajistit stabilitu trhu a zachovat vysokou kvalitativní úroveň sportovní soutěže pro kluby, hráče i diváky. Z těchto důvodů prozatím Úřad ve věci nezahájil sankční správní řízení, ale apeloval na FAČR, aby dotčená ustanovení změnila. Dle předběžných zpráv FAČR přistoupí k další novelizaci svých předpisů, a to i s ohledem na stanovisko FIFA k některým ustanovením. Tato novelizace by pak měla probíhat mimo jiné ve spolupráci s Úřadem.“
