Zase já? Ano, zase ty! Aleš Hemský opět a znovu podstupuje dobře známé a nenáviděné období po operaci. Ta poslední v New Yorku, kde mu spravovali kyčel, mu sebere téměř celou sezonu. Pokud, tak se vrátí až na jaře. „Ležím, nemusím nic dělat, manželka se o mě stará, takže mi je dobře,“ vtipkuje útočník Dallasu. V reálu mu tak náramně není.
Nejednou pátral, proč má tak časté výpadky kvůli zdraví. Ramena, kyčle, třísla… A když přidáte další prkotiny, vyjde vám přes dvě stovky odškrtnutých zápasů. „Po mentální stránce je to složitý, těžký. Šest měsíců pracovat na návratu je dlouhá doba,“ líčí Aleš Hemský , mistr světa z Vídně 2005.
Na kdy jste si naplánoval návrat do NHL?
„Doufám, že na konci sezony si zahraju. Nikdo mi to samozřejmě nemůže zaručit, ale když všechno půjde, jak má, a Dallas postoupí do play off , věřím, že u toho nebudu chybět.“
Ale do jistoty to má asi daleko.
„To určitě. Plánovat v tuhle chvíli nemá cenu. Mým přáním je jedno: vrátit se a dál hrát hokej, datum tolik neřeším.“
Černé myšlenky už se vám nehoní hlavou?
„Já věděl, že kyčel nemám dobrou. A dostalo se to až do fáze, že nešlo pořádně dál hrát. Takže šlo o to rozhodnout se, jestli operaci podstoupit, nebo ne. Protože před operací vám nikdo pořádně neřekne, jak ta kyčel vypadá, pořádně se to zjistí až během zákroku. A po něm jsme se shodli, že operace byla správné východisko. Celou sezonu bych stejně nevydržel, tak bylo lepší podstoupit zákrok, spravit to a zkusit to znovu.“
Čili vyloženě nešlo o následky zranění ze Světového poháru?
„Na World Cupu se mi to zhoršilo, natrhnul jsem si nějaký sval. Nakonec se zjistilo, že to s kyčlí nemělo nic společního, ale tělo zkrátka nefungovalo, jak mělo. Nejspíš se na něm promítla rychlost nástupu do sezony. Bez větší přípravy se šlo rovnou na Světový pohár. Jsem zvyklý dostávat se do tempa pomalu během kempu, tady se seběhlo všechno rychle. Hned se šlo na ostré přípravné zápasy. Ale už nemá cenu koukat se dozadu, dívám se jenom dopředu.“
Být půl roku mimo dění je hrozná otrava. Co vás drží v obstojné náladě?
„Všichni kolem mě samozřejmě povzbuzují a podporují. Ale stejně si člověk nakonec musí pomoci sám. Budu rehabilitovat, což je víceméně moje osobní záležitost, s tou mi nikdo nepomůže. Je na mně, jak ji zvládnu, naštěstí mám už nějaké zkušenosti. Hlavní je nepřemýšlet o tom příliš, držet si čistou hlavu.“
Dřívější operace ramen i kyčle vám vzala stovky zápasů, kde berete sílu podstupovat znovu a znovu další comeback? Musí to být blbákov, pokroky minimální.
„Už mě to hodněkrát napadlo, po mentální stránce je to složitý, těžký. Šest měsíců pracovat na návratu je dlouhá doba. Ale na konci rehabilitace vám vždycky dojde, že se ta dřina vyplatila, protože jste zpátky a můžete zase hrát hokej. A taky, co by člověk po třicítce dělal doma, že jo… (usmívá se) Prostě se znovu dám do kupy a bude.“
Dá se vážnost poslední operace porovnat s předchozími?
„Každá byla jinak závažná, ale po každé jsem rehabilitoval zhruba stejně – půl roku. Než jdete na operaci, není vám do zpěvu, vždycky se ale uklidníte tím, že vás na stole zbaví problémů. Není snadný obětovat takové porce zápasů. Ale co neovlivníte, nemá cenu řešit. Mám výhodu, že vím, co mě po operacích čeká. Život jde zkrátka dál, je třeba být pozitivní a upínat se k tomu, že vám bude jen líp.“
Proč jste se za operací vydal z Dallasu až do New Yorku?
„Absolvoval jsem tam už první operaci kyčle, do stejného špitálu jezdí i Jamie Benn a řada jiných hokejistů. Ani v Americe nenajdete moc pracovišť, kde kyčle dokážou operovat. Ten doktor pracuje pro Rangers. Je to kapacita v oboru, specializuje se na sportovce, v USA je jednoznačně nejlepší. Hokejisty a další atlety operuje jiným způsobem, než se to dělá normálně. Tomu člověku věřím, protože mi už kolikrát pomohl.“
Vítal vás jako starého známého?
„Samozřejmě, všechen personál mám v malíčku. Ale při loučení jsem mu říkal, že mě tam už nikdy neuvidí.“ (usmívá se)
Po operaci jste čile komunikoval s okolím po telefonu, protože silná sedativa vás nenechala prospat se. Po kolika dnech jste zabral?
„No, první dva dny po zákroku spát nešlo, pak už to bylo lepší. Ale nemá cenu si stěžovat, během půlroku to doženu, nemám kam spěchat.“
Pouštěl jste si ve špitále NHL, anebo jste neměl náladu sledovat něco, kam nemůžete?
„Přiznávám, že jsem na hokej náladu neměl. Ze začátku vůbec. Štvalo mě to. Ale s klukama z Dallasu jsem v kontaktu pořád, píšeme si a v pátek jsem se byl za nimi na chvíli podívat.“
U Stars řádila kalamita, šest, sedm hráčů vypadlo ze sestavy, z české trojky zůstal jen
Radek Faksa
, protože
Jiřího Hudlera
nechutně trápí chřipka…
„No, rozpadlo se nám to hned na začátku. Zranilo se pár lidí, sezona začala poněkud bídně. Ale nabrali jsme řadu dobrých kluků z farmy, z kterých by mohlo něco být. Aspoň se může ukázat zase někdo jiný a postupně se kluci budou z marodky vracet. Časem se to podle mě vrátí do normálu, k té staré síle Dallasu z minulé sezony.“
Jak vůbec vypadá váš den?
„Moc nechodím, jen malé kousky s berlemi. Jsem takovej šmrdlák teď. Cesta na zimák nebyla nic moc, do auta a z auta se neleze nejlíp. Takhle to budu mít asi čtrnáct dnů, pak už by na první pohled neměl nikdo poznat, že jsem na nějaké operaci byl. Jen ten hokej si musí počkat.“
Přemýšlel jste někdy, proč zrovna vy máte k různým špitálům tak blízko?
„Člověk nad tím samozřejmě přemýšlí. Nevím, čím to je. Hokej samozřejmě hraju dlouho, tenhle sport je sám o sobě náchylný na zranění a v posledních letech čím dál víc. Já neměl vážnější problém do nějakých šestadvaceti let, ale pak se to nakupilo, tělo se začalo ozývat. Nevím, do jaké míry jde o genetiku nebo otázku štěstí. Najdou se však určitě hráči, co mají větší kliku než já.“
Nepříjemné je, že vám po sezoně končí smlouva.
„Roli v mém rozhodování to hrálo, právě kvůli končícímu kontraktu se mi do operace nechtělo. To jsem i Dallasu říkal a zkoušel se vrátit zpátky. Jenže zase kdybych zůstal na týmu a nemohl se v sezoně pořádně hýbat, v jejích očích by to bylo asi ještě horší. Operace mě dá do kupy a uvidíme, co přijde potom. Každá moje volba měla minusy, ale čím dál víc cítím, že jsem udělal správný krok. Jak říkal doktor v New Yorku, stejně bych s tím nevydržel a na operaci musel jít. Takhle mám aspoň čisté svědomí.“
